Primář Koskuba z první linie.  Místo očkování se řešilo, kdy otevřít salóny pro psy a kočičky. Říkali jsme, že bude málo JIP lůžek. Nikdo nás neposlouchal. Na přes drž*u!

28.02.2021 0:01

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Již jsem známý tím, že vše přirovnávám k armádě. Je to myslím výmluvné. Proto, jsme-li napadeni a vedeme bitvu, musí existovat řád a pořádek. Rozkazy musí být naprosto jasné, srozumitelně stanovené cíle. Voják musí vědět, proč a s kým bojuje. I kdo se postará o to, co potřebuje. Stalo se něco z toho? Nic, sorry jako. Jen jeden velký chaos, hádanice a narcismus vrchního vedení, tahanice kdo a co nejen bojujícím dodá. A hlavně, co z toho bude mít. Pro někoho boj o život a existenci. Pro jiné boj o postavení, slávu, kšeft. Nezaujatý pozorovatel by z toho zvracel,“ volí ostrá slova při hodnocení současné situace Jiří Koskuba, primář interny z Fakultní nemocnice Bulovka v Praze.

Vládu teď kritizuje kdekdo, ale já se zeptám na politiky obecně. Pořád mi vrtá hlavou jednání poslanců, že v době, kdy se na Česko už valila infekčnější britská mutace koronaviru a dalo se očekávat, že nás čeká průšvih, tak si poslanci - v tomto případě opoziční - dovolí neprodloužit nouzový stav, takže hrozilo, že po jeho skončení nastane ještě větší chaos, než je. Nakonec se tedy vláda dohodla s hejtmany, přesto skupina senátorů začala křičet, že je takto vyhlášený nouzový stav protiprávní. Co si o tom myslíte vy?

Právě uběhl rok, co jako zdravotník jsem se svým týmem skutečně v tzv. první linii. Snad radikálnější názory a těžkou deziluzi omluvte tím, že můj pohled je ovlivněn „jen a pouze“ bojištěm, tedy praxí. Názorů a žvanění ze všech možných stran slyší lidé spoustu. A diví-li se ještě někdo, že jsou z toho otrávení, zmatení a až neposlušní, je to –- omlouvám se – pitomec. Jako důkaz si připomeňme, že vloni na jaře vše, co se disciplíny, pochopení a nasazení lidí týče, bylo zcela jinak. 

Již jsem známý tím, že vše přirovnávám k armádě. Je to myslím výmluvné. Proto, jsme-li napadeni a vedeme bitvu, musí existovat řád a pořádek. Rozkazy musí být naprosto jasné, srozumitelně stanovené cíle. Voják musí vědět proč a s kým bojuje. I kdo se postará o to, co potřebuje. Stalo se něco z toho? Nic, sorry jako. Jen jeden velký chaos, hádanice a narcisimus vrchního vedení, tahanice kdo a co nejen bojujícím dodá. A hlavně co z toho bude mít. Pro někoho boj o život a existenci. Pro jiné o postavení, slávu, kšeft. Nezaujatý pozorovatel by z toho zvracel, promiňte. To je alespoň můj názor a snad mám na něj právo. Chápu, že někdo nesouhlasí. Ale jukněte se za hranice. Kdo dnes je skutečně „best in covid"?  My tedy rozhodně NE!

Bohužel ti, co jsme si i v rámci věčného hledání díky opakovanému zklamání vybrali za své vůdce, opět jako celek zklamali. A velmi těžce. Chápu, že někdo to nechce vidět. Ale - ve vší skromnosti - patřil jsem byť toliko mandátem mezi ně. Možná proto více vnímám, co a jak mohli a měli udělat. Napříč politickým spektrem, jak se dnes tak rádo říká. Je zřejmé, omlouvám se, že naprosto vybouchl náš sobecký a egoistický vrchní velitel. Jméno pana premiéra nechť si tam každý doplní sám. Zcela selhala vláda, selhal Parlament ČR. Obě komory, aby bylo jasno. A lhostejno, jak strany vládní a jim posluhující. Bohužel přes omezené možnosti nakonec i ty opoziční. Není vidět a hlavně ani slyšet pan prezident se svým „populárním“ hradním týmem. Amatérismus, diletantismus kolem dokola. Tím ale selhala i demokracie, selhal stát. A selhala EU i vlastně média. Hlavně pak veřejnoprávní. Ani mně se nelíbí, co nyní ze mne vypadlo. Ale já to prostě takhle cítím. Přitom všichni výše jmenovaní jsou zde od toho, aby mne přesvědčili o opaku. Což jim, lituji, hrubě nevyšlo.

Má to však jedno veliké „ale“. Museli bychom je zajímat my dole, ti „obyčejní“. Jenže o nás jim očividně vůbec nejde. Oni se společně hlavně chystají na podzim, byť s britskou, jihoafrickou či marťanskou další vlnou ještě infekčnějšího koronaviru, kdy zase budou chtít po nás hlasy pro svá koryta. To je nyní po řadě skutečně těžkých chyb - a je zcela fuk, zda úmyslných nebo jen díky neschopnosti - jejich hlavní a až jediný zájem. Nevěříte? Tak je pozorněji poslouchejte. Pochopitelně máte-li na to sílu a žaludek. Páteční sněmovna mohla stačit...

Vláda se s opozicí dohodla na pandemickém zákoně, jenže opět - je to asi nejhorší situace za celou pandemii, kdy možná bude třeba úplně nejtvrdších opatření, která ovšem - některá - pandemický zákon neumožňuje...

Já se vůbec nedivím opozici, že vládě vytýkala věčné prodlužování nouzového stavu. Je to její právo a svým způsobem i povinnost. Zvláště když to očividně stejně k ničemu nevedlo. Možná ještě na podzim bylo nejlepší Babišovu kabinetu, který se neumí domluvit ani sám mezi sebou, vyslovit nedůvěru. V současném chaosu by úřednická vláda až tak nevadila. Zřejmě naopak. Místo trapných politických tanečků by se řešil jen a pouze ten jeden a hlavní problém. Ve vší úctě, to vše, co právě nyní sledujeme, nic jiného než falešné politické tance navíc plné faulů není. A je mi líto. 

Věříte tomu, že by současná opozice tuhle situaci řešila lépe? 

Nejsem Sibylla, ale obávám se, že jisté to s ohledem na její roztříštěnost není. Hůře však těžko.

Četl jsem článek o Portugalsku, který mě překvapil. Někdy koncem roku na tom byli s počtem případů nákazy stejně jako my. Ale rozdíl je v tom, že nyní jsou na tom oni mnohem lépe, než tehdy, a my naopak mnohem hůře. Portugalci byli disciplinovaní, nařízení dodržovali, ale hlavně vláda s opozicí v této těžké chvíli spolupracovaly a neházely si klacky pod nohy. Proč to nejde u nás?

Pane redaktore, Češi taky byli enormně disciplinovaní, nemyslíte? Já je dokonce vloni chválil a naopak odmítačům roušek přímo nadával. Žiji a skutečně „makám" tady, v Čechách. Nevím, jak se chovala vláda a lidé v Portugalsku. Já nevytáhl paty. Stejně tak mi není známo, zda i tam dlouho řešili jet či nejet na Tchajwan. Byť já s tím problém nemám. Nebo místo přípravy testů a očkování hlavně kdy (prý díky četným sms-zprávám  premiérovi a Všeználkovi Havlíčkovi) otevřít salóny pro psy a kočičky. Pro lidi však ne. Atd. 

To totiž byly ty „podstatné věci“, které se řešily zde. Zatímco lidé šili a i nám do špitálu vozili roušky. Nebo štíty, které chyběly. Je tedy docela možné, že oni se zabývali hlavně a jen covidem. Nevím, nejsem Portugalec. Proto i médiím vytýkám, že vůbec nesrovnávají, kolik procent lidí je naočkováno dokonce v zemi za kanálem vedené ještě nedávno tak dost popleteným rozcuchaným blonďákem. Kolik v Izraeli, Polsku. A dokonce v USA! O jejichž zdravotnickém systému si iluze může dělat toliko velký optimista. Nebo miliardář. Srovnejte si to pak s procenty u nás. Jsou to stejně smutná nízká čísla, jako zdejší průměrná penze. A počet zemřelých. Přestože se ještě v létě pan premiér kasal, kolik „tisíců mrtvých zachránil“. Jen a pouze ON...

V tuto chvíli to vypadá, že jediné, co nám snad může pomoci, je včasné očkování. V Evropě se však očkuje pomaleji, než by bylo záhodno, protože vakcín byl a je nedostatek. Všeobecně se tvrdí, že Evropská komise to špatně vyjednala a slibovala nesplnitelné, protože samozřejmě takové množství vakcíny vyrobit také není jednoduché. Jak tohle vidíte?

Osobně již dlouho EU vidím dost špatně. Ony ty nesporné výhody totiž dost anulují mnohé nevýhody. Bruselská nadutost, povýšenost, strašlivá byrokracie. Rasismus naruby, korektnost, ať to stojí, co to stojí. Jistá až tupost a naprostá absence zdravého rozumu. Navíc mně vadí, že ve skutečnosti o mně rozhodují lidé, které nikdo z nás nevolil! Na to se často zapomíná. Komisaři jsou toliko jmenovaní a europoslanci jsou pak jenom dobře placený kompars. Ostatně vzpomeňme na slova soudružky „von Lejnové“ vloni na počátku jara - nic se přece neděje... Nebyla, pravda, sama. Podobně hovořila WHO a taky řada pseudocelebrit. Přitom mnozí z nich, zatímco my možná už ani nebudeme smět bez bumážky a skafandru z Prahy 8 na Prahu 9, nám dnes na facebooku ukazují své fotky a rady z exotických míst. 

Nu a jak to vše dopadlo, vidíme snad sami. Jakmile nejde o koryta a prachy, opět těžce zachrápali i v Bruselu. S děsivými následky. Jenže my jsme jim u trika. Jsou prakticky neodvolatelní, bez odpovědnosti a nemalé prachy přes zjevné jejich selhání jim stejně potečou až do smrti. Tak „vo co go“? Mimochodem ráno jsem zaslechl zprávu, že soudruzi z „předsednictva ÚV EU“, tedy EK zasedali a rozhodli, že zatím nezakáží vývoz těžce nedostatkové vakcíny. Detaily neznám, ale nejen jako felčara mne to zrovna neuklidnilo. Právě takhle fungující EU prostě odmítám. Nejsem jejich ke všemu nedotovaná ovce.

Co říkáte tomu, že u vakcín zase hraje politika na úkor zdraví a lidských životů, protože jak si vysvětlit, že podle všeho po ruské vakcíně Sputnik nevyletíme do vesmíru, ale je kvalitní. Čemuž patrně na Západě málokdo věřil, a tak s Rusy nejednal, a teď my jako EU máme vakcíny málo, na rozdíl třeba od Srbů...

Že se hraje jen a pouze politika i byznys vyvolených na úkor zdraví poddaných jsme již snad dostatečně naznačili. Alespoň já jsem o tom přesvědčen. Ono však nejde jen o zdraví. Ono jde i o pouhou slušnou existenci obyčejných lidí! Vždyť ta byť chaotická vládní opatření většinu z nich ekonomicky i profesně dlouhodobě zcela ničí. Přicházejí o živnost, finance, kontakty, návyky. Školy vlastně taky spíše neučí. I rozpočet je v ruinách. Kdo však myslíte, že bude ty dluhy splácet? Oni? Ne, zase jen a pouze my obyčejní a prostí. 

Jsem lékař a vždy jsem proto očkování považoval i považuji za jeden z nejdůležitějších vědeckých objevů. Bez něj by totiž zřejmě ani dnes ještě zeměkoule nebyla tak přelidněná. Je proto pochopitelné, že očkování považuji za to nejúčinnější, co proti podobným kalamitám zatím máme. Nejsem však odborník na vakcíny a tak musím věřit těm, co je schválí a pak uvedou do praxe. Nejen že musím, já věřím a proti jiným mám i tu výhodu, že už obě dávky mám v rameni. Překvapím vás, ale nestaral jsem se o to, kdo ji vyrobil. Politika do toho v současné situaci jistě vůbec nepatří, to je snad nad slunce jasné. Jenže namlouvat si, že politika a byznys nejde ruku v ruce, to by bylo hodně naivní! Nemyslíte?

Vím, že nyní mnohé vytočím. Ale kdyby to bylo opravdu jen a pouze na mně a měl jsem i opravdu dostatek schválených vakcín, nařídil bych očkování jako povinné. Všem s výjimkou těch, u kterých je z medicínských důvodů kontraindikováno. Tady prostě svoboda jedince má ustoupit zájmu celku. Přes všechna jistá rizika. Ale ta se nikdy ani hodně zdaleka nepřiblíží počtu těžce nemocných a dnes i již zemřelých. Je to prostě tak. Nu a pak bych očkovaným po stanoveném datu účinku uvolňoval režim. Ne, to by nebyla nespravedlnost či nerovnost. To je zřejmě jediná toho času možná cesta k záchraně země, jejího fungování, ekonomiky. Tedy jejích lidí.

Na závěr se zeptám konkrétně na zdravotnictví. Jak to teď u vás vypadá, jaký je stav mužstva a jeho bojová morálka?  

Již několikrát jsem pravil – je to naše práce. Ne, už to opakovat nebudu. Přestože je. Ale trvá to dlouho a vůbec nikdo ani z těch „mocných“ netuší, natož aby se staral, v čem nejen můj personál přes rok pracuje. Zvláště pak od podzimu. Zatímco ONI žvaní, zde je to jen horší a horší. Kdo nevěří, měl by to vidět, zažít. Je to jako v každé válce - o vojsku skutečně v první linii slyšíte málo. Většinu z nich v životě neuvidíte, neuslyšíte. Od toho jsou tu přece jiní. Přitom oni „tam někde" dnes již zapomenutí bojují. Za nás, za své byť zcela neschopné velitele. Nejen doktoři, ale hlavně sestry, sanitáři, laboranti, uklízečky aj. aj. Jsem na to, co vydrželi, neskutečně pyšný. A to jich přes 20 procent do očkování omarodilo. Že je personálu a hlavně tzv. jipových lůžek málo, jsme někteří tvrdili již dávno. NIKDO to neposlouchal. Přitom i titíž se dnes velmi diví. To je na přes držku, omlouvám se. Přesto jsme byli schopni počet lůžek díky většímu nasazení sester a dalších z týmu z nouze ještě navýšit. Sice to vlastně taky odporuje předpisům a zákonům, ale snad do konce pandemie nás za to nezavřou. Když už i porušování ústavy je beztrestné.... 

Ale nejsme jen my. Jsou tu pokladní v potravinách, dopraváci, policajti, hasiči, pošťáci a kurýři,  kteří nám i žárovku či propisku musí dovézt přes eshop. Spousta lidí tiše maká a přitom jinak nic nemohou. Jiní by zase makali rádi, ale nesmí. Nebo už nemají kde. Ani na tyhle všechny nezapomínejme. Vždyť i oni jsou pro ty nahoře zapomenutí, neviditelní. A mám strach, že tenhle rok se stále nic nezmění. Tak i tak. Kéž bych se mýlil.....

Parlamentní listy, přišlo e-poštou