Aby už bylo jasno - Sergej Lavrov o Evropě, jednání s USA, územních ústupcích,…

Janinna 18. 2. 2025

Odpovědi na dotazy médií ministra zahraničních věcí Ruské federace S. V. Lavrova během společné tiskové konference s ministrem zahraničních věcí Republiky Srbsko M. Djurićem, Moskva, 17. února 2025.

Otázka: Jak bylo oznámeno v Kremlu, na pokyn ruského prezidenta V. V. Putina míříte do Rijádu, abyste se zúčastnili rusko-amerických jednání.

S.V.Lavrov: To je pravda.

Otázka: Co očekáváte od těchto jednání?

S.V. Lavrov: Kdykoli jdeme na jednání o návrhu našich partnerů, v první řadě jim chceme naslouchat.

Když ruský prezident V. V. Putin a americký prezident D. Trump hovořili po telefonu, shodli se na nutnosti nechat za sebou abnormální období ve vztazích mezi oběma velmocemi, kdy, kromě určitých technických a humanitárních záležitostí, spolu ve skutečnosti země nekomunikovaly.

Prezidenti se shodli, že je nutné obnovit dialog o všech otázkách, které lze tak či onak vyřešit za účasti Ruska a USA. Zmíněno bylo i ukrajinské urovnání, i situace na Blízkém východě, i řada dalších regionů světa, které jsou ve stavu nepokojů.

Poslechneme si naše americké partnery. Budeme připraveni reagovat a podat zprávy našim vedoucím, kteří rozhodnou o dalších krocích.

Otázka: Potvrzujete účast Ruské federace na výstavě EXPO? Jaký význam má účast vaší země na této akci?

S.V. Lavrov: Dnes jsme s vděčností přijali pozvání k účasti na výstavě EXPO-2027 v Bělehradě. Srbský ministr zahraničí M. Djurić potvrdil, že nás tam čekají. Vezmu ho za slovo: pro ruský pavilon slíbil nejlepší území v centru Bělehradu. Přejeme našim srbským přátelům úspěšné uskutečnění této významné a čestné události!

Otázka: Jak byste komentoval výsledky Mnichovské bezpečnostní konference? Co způsobilo hysterická prohlášení západních lídrů během konference o nutnosti účasti zemí EU na jednání o Ukrajině?

S.V. Lavrov: K výsledkům Mnichovské konference mohu říci následující. Každý musí být zodpovědný za své jednání. Když se někdo mnoho let dopouští bezpráví, porušuje svá kdysi deklarovaná pravidla rovnosti, spravedlivé soutěže, presumpce neviny, nedotknutelnosti majetku, svobody projevu, zajištění svobody přístupu k informacím, a to vše je pošlapáváno bez výčitek svědomí.

Krade se cizí majetek v rozporu se všemi normami mezinárodního práva, povzbuzuje se nacistický režim, který je pumpován zbraněmi, aby zabíjel své vlastní občany.

To vše se dělá s kalkulací, že nějak „proklouzneme“ a „odsedíme“ pod „jaderným deštníkem“…. Už to tak nebude. Musíte odpovídat za své činy. To je také i v Bibli řečeno.

Pokud jde o přání těchto zemí zapojit se do procesu jednání o Ukrajině, tak to bylo již několikrát splněno.

V únoru 2014 Evropská unie včetně Francie a Německa slavnostně podepsala dohodu mezi tehdejším prezidentem Ukrajiny V.F. Janukovičem a ozbrojenou opozicí. Zaručili, že bude provedena. Dohoda počítala s vytvořením přechodné vlády národní jednoty a předčasnými volbami. Bylo nutné „být trpělivý“ po dobu pěti nebo šesti měsíců. Druhý den ráno opozice tuto dohodu pošlapala.

Začali jsme se obracet na garanty této dohody, na naše evropské sousedy (Německo, Francii). Stydlivě nám řekli,… co se stalo, stalo se. Někdy demokracie nabývá ve svém vývoji „bizarní formy“.

Tohle byla jejich první šance.

Druhou šancí byly Minské dohody. Vedoucí představitelé Ruska, Francie, Německa a Ukrajiny strávili více než sedmnáct hodin kontrolou každé čárky v dokumentu o urovnání ukrajinské situace cestou udělení zvláštního statutu části Donbasu v rámci jednoho ukrajinského státu. Rezoluce Rady bezpečnosti OSN plán jednomyslně schválila.

Hned od prvních dnů to ukrajinská strana začala porušovat: místo příměří a stažení vojsk – neustálé bombardování Donbasu, místo obnovy ekonomické celistvosti ukrajinského území – vodní blokáda Krymu a mnoho dalšího.

Později, když paní A. Merkelová a pan F. Hollande „odcházeli do důchodu“ a začali komunikovat s novináři, otevřeně a opakovaně přiznali, že nic z toho k čemu přispěli neměli v úmyslu provádět.

Prý potřebovali čas pro vyzbrojení Ukrajiny.

To byly jejich šance.

Nyní na Mnichovské konferenci zazněly „apely“. Zejména A. Stubb, prezident Finska, našeho blízkého souseda, bývalého neutrálního státu, který se ve všech směrech vyslovoval „pro všechno dobré a proti všemu špatnému“, řekl, že je nutné především uzavřít příměří a využít ho k vojenskému posílení Ukrajiny.

Ukazuje se, že u Evropanů se „filosofie“ nikam nevytratila. Takže nevím, co by měli dělat u jednacího stolu.

Jestli se chystají „«выцыганивать» (Vymámit, obalamutit, ošálit. Používat lichotky nebo přemlouvání k tomu, abyste někoho přesvědčili, aby něco udělal, nebo něco dal, prodrat se na seznam hostů. Nevím jak nejlépe tohle slovo přeložit, pozn.red.) nějaké úskočné nápady na zmrazení konfliktu, zatímco oni sami podle svého zvyku, charakteru a zvyklostí budou mít na mysli pokračování války, tak proč je tam zvát?

Otázka: Evropský parlament se ve svém návrhu zprávy o Srbsku vyjadřuje proti otevření televizního kanálu RT Balkan. Co vám to říká o postoji Evropského parlamentu k Srbsku a obecněji o evropských hodnotách?

S.V. Lavrov: K tomu, že Evropský parlament vystupuje proti otevření televizního kanálu RT Balkan.

Zaprvé, kanál je již otevřený. Jsme vděčni za pomoc, kterou příslušné služby a vedení Srbska poskytly při řešení všech kroků, které jsou k tomu nezbytné.

Zadruhé, pokud se Evropský parlament odvolává na skutečnost, že práce tohoto kanálu bude v rozporu s evropskými hodnotami, pak odpovědi na to, co jsou dnes „evropské hodnoty“, lze nalézt v zápisu z Mnichovské konference, zejména v projevu amerického viceprezidenta D. J. Vance.

Otázka (přeloženo z angličtiny): Trumpova administrativa prohlásila, že pro dosažení dlouhodobého míru a příměří mezi Ruskem a Ukrajinou budou muset obě strany udělat obrovské ústupky a kompromisy. V souladu s tím, jakých území je Rusko připraveno se vzdát?

S.V.Lavrov: Mluvíte o Dánsku a Grónsku??

Kompromisů během ukrajinské krize bylo dosahováno více než jednou, především díky úsilí ruské strany.

K dohodě o urovnání došlo po „Majdanu“ v únoru 2014. Tehdejší náměstkyně ministra zahraničí USA V. Nulandová jednala s velvyslancem USA na Ukrajině o složení nové vlády po státním převratu. Už tehdy v roce 2014 definovala místo, které Spojené státy přidělují Evropské unii při rozhodování o osudu Ukrajiny (v hovoru s velvyslancem USA v Kyjevě Nulandová řekla: „Fuck the EU“, pozn.red.). Pamatujete si? Bylo dosaženo kompromisu a druhý den ráno (právě jsem si na to vzpomněl) opozice provedla krvavý státní převrat v rozporu se všemi dohodami.

Druhý kompromis se jmenoval Minské dohody, schválené Radou bezpečnosti OSN. Nestaly se kompromisem, ale mezinárodním zákonem. I ten byl pošlapán, především ukrajinskou juntou a těmi, kteří garantovali Minské dohody – zástupci Berlína a Paříže. Otevřeně to přiznali.

Spojené státy s uspokojením sledovaly zpoza oceánu, k čemu dochází, dodávaly zbraně kyjevskému režimu a všemožně ho podporovaly.

Ke kompromisu bylo blízko v Istanbulu v dubnu 2022. Prezident V.V. Putin o tom nejednou podrobně hovořil.

Stále není jasné, kdo z amerických představitelů, kteří diskutují o tom, jak přistupovat k ukrajinské krizi, bude prezidentem D. Trumpem pověřen, aby o ukrajinské otázce hovořil jménem administrativy ve Washingtonu. Oni také mluví o kompromisech. Jak to zaznělo na Mnichovské konferenci, stále více to vypadá na „vědeckou debatu“.

Ale opravdu začínají zmiňovat téma územních ústupků.

Je třeba si pročíst historii. K tomu vyzývá i prezident V.V. Putin. Územní ústupky tomu, co se dnes nazývá Ukrajina, učinilo sovětské vedení při vzniku SSSR. Rozsáhlá území, po staletí rozvíjená ruským lidem, na kterých stavěli města, továrny, přístavy, organizovali životaschopnost a průmysl, zemědělství, byla (z důvodů, o kterých mnohokrát hovořil i prezident V. V. Putin) zahrnuta do Ukrajinské SSR. Přirozeně na základě skutečnosti, že všechny ideály bratrství, spravedlnosti a rovnosti bude Ukrajinská sovětská socialistická republika respektovat stejně jako všechny ostatní svazové republiky SSSR.

Nějakou dobu to fungovalo. Ukrajinský národ přispěl k našemu společnému Velkému vítězství, k Vítězství všech národů Sovětského svazu nad nacistickým Německem, ale pak se „něco pokazilo“.

Nacionalistické nálady na Ukrajině dozrávaly nejprve potichoučku, ale pak zcela otevřeně, zvláště když Sovětský svaz procházel krizí a přestal existovat.

Tyto nacionalistické, dokonce nacistické, banderovské nálady těch, kteří kolaborovali s nacistickými agresory, začaly sílit. Začali se za ně méně stydět. Tyto nálady začaly pronikat do veřejného povědomí. Začalo se pracovat na verbování stoupenců, vytvářely se nejprve podzemní a poté otevřené bojové formace, které byly zdobeny emblémy divizí SS.

Nakonec to byli právě zástupci těchto sil, kteří pod tlakem americké administrativy provedli v roce 2014 státní převrat.

První, co udělali bylo, že oznámili, že zruší status ruského jazyka. Když lidé na Krymu a Donbasu řekli, nechte nás, my vás taky necháme, i když jste se dostali k moci nelegálně, nechte nás na pokoji. Okamžitě byli prohlášeni za teroristy a byla proti nim zahájena válka za použití armády, letectva, dělostřelectva a tanků. Použití armády proti vlastním lidem ve vnitřních konfliktech je zakázáno mnoha mezinárodními úmluvami a smlouvami.

Ale nicméně ke státnímu převratu došlo. Snažili jsme se „vytáhnout z ponoru“ tragédii ukrajinského národa (víte, o dohodách z Minsku). Nic nevyšlo.

P.A. Porošenko a V.A. Zelenskij se dostali k moci jako „prezidenti míru“. Lhali svým voličům. Pořád lžou.

Pokud si přečtete prohlášení těch, kteří spolupracují s V.A. Zelenským a říkají si „vláda Ukrajiny“ a „Kancelář prezidenta“, uvidíte tam slova (o Rusech) „nelidé“, „tvorové“, „je třeba je zabíjet“.

Ukrajinští představitelé, například bývalý ukrajinský velvyslanec v Kazachstánu P.Ju. Brublevskij, který v přímém přenosu na kameru řekl, že jejich hlavním úkolem je zabít co nejvíce Rusů, aby jejich děti měly méně „práce“.

Sám V.A. Zelenskij, dlouho před speciální vojenskou operací, v rozhovoru v srpnu 2021 na otázku, jaký má vztah k Ukrajincům, kteří jsou spříznění s ruskou kulturou a historií, řekl, že nemají budoucnost, a jeho rada byla, že pokud skutečně cítí svou spřízněnost ve všem ruském, nechť v zájmu budoucnosti svých dětí a vnuků odejdou do Ruska.

Ukrajinské ozbrojené síly jednají hůř než Hitlerovi vrazi. Podívejte se na zvěrstva, která páchají na územích.

Vy chcete, aby při těchto nacistických manýrech se na jednáních o urovnání, dokonce uvažovalo o tom, že některá území je třeba ještě postoupit? Jak bychom je měli postoupit – s ruskými lidmi nebo bez lidí, pouze s kovy vzácných zemin?

Jsou tací, kteří fantazírují o tom, jak mohou Spojené státy pomoci urovnání. Nezastíráme, že takové přispění je zcela možné. Tím více, že Spojené státy hrály v ukrajinské krizi od samého počátku hlavní roli. Zmínil jsem, jak tehdejší náměstkyně ministra zahraničí USA V. Nulandová sestavila vládu pučistů několik dní před státním převratem.

Pokud mluvíme o seriózní diplomacii, bylo by lepší nejprve porozumět historii problému, pochopit, proč je ruský jazyk zakázán ve všech oblastech života na Ukrajině, proč je tam zakázána kanonická Ukrajinská pravoslavná církev (to je hrubé porušení četných konvencí a článku 1 Charty OSN) a zjistit, proč ani v jedné z mnoha iniciativ, které byly dosud slyšet z různých částí světa, nikdo nepřipomíná tato lidská práva zakotvená v Chartě OSN.

Jen říkají, že prý jsou potřeba územní ústupky. Proč? Proto, aby tam mohli likvidovat Rusy, jako je nyní likvidují v Kurské oblasti a v dalších regionech Ruské federace? Tady se možná zastavím.

Otázka: Takže si nemyslíte, že územní kompromisy jsou možné?

S.V.Lavrov: Na tuto otázku jsem odpověděl.

M.V. Zacharova: My mu to pak přeložíme do angličtiny. Nedorozumění, patrně.

https://mid.ru/ru/foreign_policy/news/1998052/