České národní listy

Básně českých básníků k 9. květnu 1945

Přes šest roků budilo nás vyzvánění hran, /olej utrpení přetékal nám přes kahan,

národe, stáls na hranici jako Mistr Jan.

V temných kobkách kasemat, o vodě, při svíci,/ nezlomen a s pohrdavým chladem, mlčící,

vzal jsi mužně na svá vzpurná bedra Kostnici. (Vítězslav Nezval)

Čelem ke zdi stáli celé dny a celé noci,/ staří, mladí, muži, ženy, děti, z měst i z obcí,

povel strašné libovůle hyen měl je v moci.

V srdci, které bilo za vlast, měli dynamit. /Časem vyschly jejich slzy, přestali se rdít,

časem pozapomínali, co je lidsky žít...

Záviděli pavoučkům a žabkám na silnici/ jejich malou svobodu, žebračkám hůl a lžíci,

žili ze dne na den, žili hůř než galejníci.

Dělili se ochléb, o sůl, o smích, o úzkost,/snažili se v zpřátelených hloučcích přejít

most nesvobody, ohryzané zoufalstvím jak kost.

Jejich drsní tyranové, jejich drsní kati/ málokdy je slyšívali štkát a naříkati,

ještě na mučidlech snili o tom, že se vrátí ...

že se vrátí do krásnějších, spravedlivých Čech,/ jako ptáci ke svým hnízdům pod hřebeny střech,

věřili a doufali i v beznadějných dnech.(V.N.)

Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest dlouhých roků /cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku

až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku. (V.N.)