Bitva o Leningrad, část 4
Bitva o Leningrad 4
Vítězství sovětských vojsk u Leningradu a Novgorodu
Jako první nastoupila do útoku vojska 2. pobaltského frontu s úkolem poutat 16. armádu nepřítele a zabránit přesunu jejích sil k Leningradu a Novgorodu. Vojska Leningradského a Volchovského frontu, kterým byla přiřčena hlavní úloha v operaci, zahájila útok 14. ledna 1944. V noci před útokem vzlétly noční bombardéry dálkového letectva. 109 letounů bombardovalo nepřátelská vojska a jeho dalekonosné dělostřelectvo v prostoru osady Bezzabotného.
Útok 2. úderné armády začal po 10. hodině za podpory letectva. Z neumlčených palebných ohnisek vychrlil nepřítel na útočící jednotky příval ohně a po přisunutí záloh provedl několik protiztečí. Třetí den se sovětským vojskům podařilo dokončit průlom nepřátelské obrany a rozšířit jej na 25 km. Střelecké svazky prvního sledu ovládly klíčové komunikační uzly v prostoru Gostilic, probily se do hloubky 8 - 10 km.
Útok 42. armády začal 15. ledna. Hlavní pásmo obrany nepřítele bylo nasyceno množstvím trvalých objektů, a proto na ně zahájilo těžké dělostřelectvo palbu o den dříve. Nepřítel využíval výhod silné obrany a kladl útočícím vojskům zuřivý odpor. Teprve 17. ledna prolomila sovětská vojska hlavní pásmo obrany, postoupila do hloubky 10 km a vklínila se do druhého pásma obrany. Nepřítel kladl při ústupu úporný odpor. Bez ohledu na ztráty zasazoval z chodu do boje zálohy, soustřeďoval palbu dělostřelectva a údery letectva na úseky průlomu. Z jiných, pasivních úseků přesunul tři pěší divize a útvary motorizované divize SS Nordland.
Ráno 19. ledna osvobodila 42. armáda Krasnoje Selo a 2. úderná armáda Ropšu. Rychlé skupiny armád postupovaly na vstřícných směrech, koncem dne se spojily v prostoru Ropše a uzavřely kruh kolem krasnoselsko-ropšského uskupení Němců. Nepodařilo se však vytvořit souvislou frontu obklíčení. Nepřítel celou noc pronikal v malých skupinách z obklíčení na jih. Zbytky tohoto německého uskupení byly zničeny následující den.
Porážka krasnoselsko-ropšského uskupení nepřítele měla značný operační a morálně-politický význam. Dvě německé divize byly úplně rozdrceny a pět utrpělo těžké ztráty. Mezi početnou kořistí bylo 85 těžkých děl, používaných nepřítelem k odstřelování Leningradu. Údery na sbíhavých směrech prolomila vojska 2. úderné a 42. armády obranu nepřítele, postoupila do hloubky více než 25 km a vytvořila jednu společnou útočnou frontu. To usnadnilo velení vojskům i jejich zásobování. Rozšířily se možnosti k manévru silami a prostředky.
Současně s útokem u Leningradu se rozvinula bojová činnost u Novgorodu. V noci na 14. ledna vojska jižní skupiny 59. armády Volchovského frontu, jež zasazovala pomocný úder, skrytě přešla po ledovém příkrovu Ilmenského jezera na jeho západní břeh, nenadále, bez dělostřelecké přípravy, zaútočila na nepřítele a do večera vytvořila předmostí široké 6 a hluboké 4 km.
Na hlavním směru severně od Novgorodu trvala dělostřelecká příprava 110 minut. Silné sněžení a vánice ztěžovaly přímou střelbu a letouny 14. letecké armády nemohly do boje zasáhnout. Nepodařilo se umlčet část opěrných bodů a dělostřeleckých baterií. Útočící vojska se dostala do silné palby a během prvního dne hlavní pásmo obrany neprolomila.
15. ledna velitel 59. armády generál Korovnikov zasadil do boje na pomocném směru střeleckou divizi a prapor obrněných automobilů. K prolomení obrany nepřítele v pásmu útoku severní skupiny vojsk střeleckou divizi, dvě tankové brigády a samohybný dělostřelecký pluk. Zasazení armádních záloh do boje změnilo situaci. Do večera 16.ledna prolomila armáda severně od Novgorodu hlavní pásmo německé obrany, přeťala komunikaci Cudov-Novgorod, jižně od města přerušila silnici Novgorod-Simsk.
Německé velení se pokoušelo zastavit sovětská vojska, a proto přisunovalo do prostoru průlomu svazky z jiných úseků. Severně a jižně od Novgorodu se objevily útvary čtyř pěších a jedné lehké divize, samostatné jezdecké a stavební jednotky. Aby zabránil spojení severní a jižní skupiny 59. armády, podnikal nepřítel neustálé protizteče.
Útok 59. armády se rozvíjel pomalu. Zalesněný a bažinatý terén, nedostatek cest a začínající obleva spolu s narůstajícím odporem Němců kladly zvýšené požadavky na vypětí morálních a fyzických sil útočících vojsk.
Z knihy „Velká vlastenecká válka…“, autor Dr. Václav Šůstek
