Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, ty vidíš naši bolest a zklamání, modlil se Čapek týden před Mnichovem
Bože, který jsi stvořil tuto krásnou zemi, ty vidíš naši bolest a zklamání, modlil se Čapek týden před Mnichovem
22. 9. 2018|Zdroj: ČT24, Městská knihovna v Praze, Jana Šulcová: Mediální kampaň proti Karlu Čapkovi na podzim roku 1938
Zdroj: ČT24
Události, ke kterým v druhé půli roku 1938 v Československu (a především v jeho pohraničí) docházelo, vyvolávaly u celého národa oprávněné obavy. Silně prožíval chmurný podzim i spisovatel Karel Čapek, který se v těžkých chvílích snažil národ povzbuzovat svými novinovými příspěvky. Do září osmatřicet tak spadá i jeho Modlitba tohoto večera, Čapkův zřejmě nejsilnější publicistický apel, jenž sice zachycuje úzkost z budoucnosti mladé republiky, lidem se ale současně snaží dodat víru.
Mračna nad Československem se začala postuně stahovat už od jara 1938. V květnu byla kvůli dění v Německu vyhlášená částečná mobilizace a 10. září vypuklo v pohraničí sudetoněmecké povstání, které podpořil ve svém projevu na norimberském sjezdu NSDAP i Adolf Hitler.
Kvůli hybridní válce, již třetí říše rozpoutala, se tak v československém pomezí od poloviny září objevovali první mrtví a večer 22. září 1938 dokonce henleinovci získali celý Šluknovský výběžek – při obraně státních hranic tehdy zemřelo 307 mužů. A tentýž den se k situaci v ohrožené zemi v Lidových novinách vyjadřuje i mezinárodně uznávaný spisovatel Karel Čapek, jehož text Modlitba tohoto večera i s odstupem osmdesáti let svede zprostředkovat úzkost z chmurné budoucnosti mladé republiky.
Čapek se o politické dění vždy aktivně zajímal, byl navíc blízkým přítelem prezidenta Masaryka a přesvědčeným zastáncem demokracie a humanistických ideálů. Zmáhající se italský fašismus a německý nacismus ho nenechával klidným, což je patrné například z jeho dystopického románu Válka s mloky nebo explictnějšího, apelativního dramatu Bílá nemoc, které napsal už v letech 1936 a 1937.
Na začátku září 1938 se nicméně ve svých sloupcích v Lidových novinách ještě věnuje většinou nepolitickým tématům – 4. září například píše o velké vodě, která zahltila jeho domek na Strži nedaleko Dobříše.
Když ale od Velké Británie a Francie 19. září přichází do Československa požadavek na odstoupení území s více než padesáti procenty německého obyvatelstva Německu, tematika blízká Zahradnickému roku musí jít stranou.
Nevěřte ve zlo, i když se zdá sklízet dočasné úspěchy
Kvůli nejistotě vyvolané lavírováním spřátelených velmocí a jejich ústupkářskou politikou appeasementu začíná i Čapek s podzimem '38 do Lidovek psát o strachu z hrozící války, zároveň se ale snaží burcovat národ. Ještě 21. září se ve sloupku Vláda odpověděla – jednání pokračuje odvolává na husity nebo Masaryka:
„Už brzy se končí týden nejistoty, ve kterém žijeme. Ať tak nebo onak, budeme vědět, na čem jsme, a vyrovnáme se mužně s tím, co bude rozvážně a odhodlaně z naší strany uznáno za nutné.
Hajte tu duši, hajte tu svou duši v těchto hrozných dnech zkoušky, nedejte si ji ničím zviklat. Neustupujte ze své víry, neopouštějte svou naději: mravní pozice se nesmějí nikdy vyklidit, děj se co děj. Naše národní víra, víra husitská a Komenského, víra našich buditelů, víra Masarykova, to je víra ve spravedlnost a lásku boží.
Nevěřte ve zlo, i když se zdá sklízet dočasné úspěchy. Dožijeme se toho, věřte, dožijeme se toho, že se navěky zhroutí babylón lží a násilí; kolo dějin se nedá zastavit, celé lidstvo nezhrubne ani nezhloupne. A světu nebude vládnout nerozum a zlá vůle. Ten boj se vybojuje, ať dnes, ať za rok.“ (Lidové noviny 21. 9. 1938)
