BRICS se rozšiřuje na 56%  světové populace, 44 % globálního HDP

3.8.2025 12:49

„Organizace BRICS vedená Globálním Jihem se nadále rozšiřuje. S připojením Vietnamu má rozšířená skupina BRICS+ k červenci 2025 20 členů a partnerů. Deset členů BRICS je Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika, Egypt, Etiopie, Indonésie, Írán a Spojené arabské emiráty. Deset partnerských zemí BRICS je Bělorusko, Bolívie, Kuba, Kazachstán, Malajsie, Nigérie, Thajsko, Uganda, Uzbekistán a Vietnam.“ Tak uvádí svůj tett na stránkách portálu infoBRICS Ben Norton.

Podle údajů MMF tvoří země BRICS 20 dohromady 43,93 % světové ekonomiky, když se jejich kombinovaný HDP měří paritou kupní síly (PPP). Podle údajů MMF má země BRICS 20 dohromady 4,45 miliardy obyvatel, z celkové celosvětové populace 8,01 miliardy v roce 2025. To znamená, že BRICS+ představuje 55,61 % světové populace.

BRICS byla původně založena jako BRIC – Brazílií, Ruskem, Indií a Čínou – v roce 2009. Jihoafrická republika se k ní připojila v roce 2010 a stala se tak BRICS. Organizace vedená Globálním Jihem se poprvé rozšířila na summitu BRICS v Johannesburgu v Jižní Africe v roce 2023 o nové členy. Na summitu v ruské Kazani v roce 2024 BRICS pozvala dalších dvanáct zemí, aby se k ní připojily jako „partnerské státy“.

Od svého rozšíření je skupina často označována jako BRICS+, ačkoli neexistuje pevná definice tohoto pojmu a používají se oba názvy. Vietnam byl na summitu v říjnu 2024 pozván, aby se stal partnerem BRICS, ale s přijetím pozvání počkal až do června 2025. USA nedokázaly rozdělit Čínu a Vietnam: Hanoj trvá na neangažovanosti. Rozhodnutí Vietnamu vstoupit do BRICS je hluboce symbolické, protože znovu potvrzuje nezávislou zahraniční politiku země a strategickou neangažovanost.

Samotná skupina BRICS sdílí mnoho společných rysů s Hnutím nezúčastněných, které založili protikoloniální vůdci globálního Jihu, kteří se odmítli účastnit první studené války. V 21. století se Spojené státy snaží oddělit Vietnam od Číny v rámci druhé studené války, kterou Washington vede proti Pekingu. Americká vláda plánuje přesměrovat dodavatelské řetězce přes Vietnam, aby vyloučila Čínu, což je příklad takzvaného „friendshoringu“.

Washington tlačil na americké společnosti, aby se technologicky „oddělily“ od Číny, stáhly své investice ze země a místo toho se přesunuly do Vietnamu.  Tuto politiku „rozděl a panuj“ prosazovaly jak administrativy Donalda Trumpa, tak i administrativy Joea Bidena. Americký ministr financí Scott Bessent, miliardář a správce hedgeového fondu z Wall Street, se snažil naverbovat Vietnam, Japonsko, Jižní Koreu a Indii k izolaci Číny v rámci strategie, kterou agentura Bloomberg popsala jako „velké obklíčení“.

Vietnam se však neústupně brání snahám USA sabotovat jeho vztahy s Čínou. Vztahy mezi Hanoj -  Peking  se v posledních letech zlepšily po bouřlivých desetiletích první studené války a rozkolu mezi Čínou a Sovětským svazem, kdy se Vietnam mnohem více přikláněl k SSSR.

Čína je největším obchodním partnerem Vietnamu. USA jsou druhým největším. Trumpova hrozba uvalením vysokých cel na Vietnam, jehož ekonomika je do značné míry závislá na exportu na americký trh, jen povzbudila Hanoj a Peking k sblížení. Vietnam dnes prosazuje neangažovanost na základě politiky „čtyř ne“, kterou vietnamská vláda definovala takto:

- zákaz účasti ve vojenských aliancích,

- žádné přidávání se k jedné zemi a jejím jednáním proti druhé,

- žádné zahraniční vojenské základny na vietnamském území ani zneužívání Vietnamu jako páky k vyrovnání se s jinými zeměmi a

- žádné použití síly nebo hrozby použitím síly v mezinárodních vztazích.

Navzdory geopolitickým rozdílům po čínsko-sovětském rozkolu mají Čínská lidová republika a Vietnamská socialistická republika velmi podobné politické a ekonomické systémy, zejména poté, co obě provedly proces tržních reforem.

Čína popisuje svůj systém jako socialistické tržní hospodářství. Vietnam označuje svůj systém za socialisticky orientované tržní hospodářství.

Tržně-socialistické modely v Číně a Vietnamu byly pozoruhodně úspěšné v hospodářském rozvoji, snižování chudoby, zvyšování příjmů pracující třídy a posunu v globálním hodnotovém řetězci průmyslové výroby.

Ben Norton

Autor je novinář, spisovatel a filmař. Je zakladatelem a redaktorem časopisu Geopolitical Economy Report a žije v Číně.

vasevec.info