České národní listy

Čekali, až odejdou …

Ano, je to tak, lidé, kteří dnes ovlivňují a dělají současnou politiku, čekali na dobu (desítky let, možná i více), až odejdou lidé, kteří prožívali dobu minulou.

Veškerá hodnocení a vyjadřování tzv. historiků i některých „údajných pamětníků“ jsou tak urážlivá, ostudná, hanebná a dehonestující všechno a všechny, kteří se svojí prací podíleli na znovuvybudování republiky.

Prožila jsem celý protektorát jako malé dítě a následně i jako školačka, tudíž si dobře pamatuji všechny pokračující vlády. Přesto ovšem ne všechno a všechna rozhodnutí i opatření byla vždy správná, ale to nesla poválečná doba a neznamená to, že bych obhajovala některé hrubé chyby a přešlapy. Všechny tyto vlády se ale snažily vytvářet pro lidi ty nejlepší možné podmínky i přesto, v jakém ubohém stavu poválce byla republika. Současné generaci vůbec nepřísluší toto hodnotit, navíc ještě hanobit.

Celých šest let protektorátu fungovala a pracovala celá republika jen a jen ve prospěch zbrojení pro Německo a pro jeho lidi. V Brně žilo 60 % německého obyvatelstva a tito lidé byli všude a ve všem upřednostňováni. Žilo se na potravinových lístcích, tj. každý občan a rodina dostávali jen „určitý omezený příděl“ (maminka i babička byly obchodnice). Němci ale na rozdíl od nás dostávali „dvojnásobek“ (někdy i více) těchto přídělů. Další takovou výhodou a předností bylo, když byli zavřeni nebo jinak zlikvidováni naši občané, tak tito Němci po nich dostali jejich vybavené byty. Totéž se dělo i se stejně nakládanými Židy. Můj dědeček byl invalida a chodil o holi, když po ulici pochodovali hitlerjügend s vlajkou a za zpěvu a dědeček nesundal čepici, tak mu ji mladý příslušník „fackou srazil z hlavy“. Toto má být to „příkoří“, kterým měli trpět Němci v protektorátě? Bylo by toho mnohem více, ale to už bylo řečeno jinde a bohužel také v opačném gardu.

Náš moudrý a „předvídající pan prezident Beneš“ dobře věděl, proč se připojil k Postupimskému rozhodnutí „o odsunu Němců nepřátelských k našemu státu“. Mimo jiné, ti Němci, kteří měli čisté svědomí a nepáchali zločiny, mohli zde zůstat (já takové znala). Nebylo to ale jen rozhodnutí prezidenta Beneše, tyto dekrety a jejich obsah vznikl už po španělských válkách, kdy všichni nepřátelští občané, kteří způsobili Španělsku škodu, museli odejít. Takže po II. světové válce se jen doplnily a ratifikovaly, tzn. žádné Benešovy dekrety.

Tím, že jsem už prožila (přežila) několik režimů a pamatuji mnoho vlád, tak musím konstatovat, že tato vláda je opravdu ta nejostudnější, nejneschopnější, ale také – a to je to snad nejhorší – nepřátelská vůči svým vlastním občanům.

Právě, když si uvědomím, v jakém stavu naše republika byla po válce a jak jsme se všichni snažili vykonávat svoji práci co nejlépe a měli z ní radost, tak s vědomím této skutečnosti je přímo hrozné, jak jste zkazili současnou mladou generaci (ne všichni), která se nejenom práci vyhýbá, ale ani si jí neváží, pohrdá starými lidmi (tj. námi) a ještě nám vyčítá naše podhodnocené důchody.

A pokud se týká situace ve společnosti, tak to už je naprostý úpadek, a to na každém kroku. Začíná to samozřejmě už v rodině, když vyjdete z domu, tak nejenom, abyste si hlídali peněženku, tak musíte uhýbat mladým lidem, kteří vás hodlají buď přejet kočárkem a nebo vyhodit z místa v tramvaji, kde mají „oni“ dobrý výhled. Pokračuje to ve škole, kdy se učitelé musejí „školit v sebeobraně“ vůči svým žákům. Je tady rovněž kultura, která je plná násilí a sexu, o literatuře nemluvě (vzor západní), o historii je beznadějné vůbec hovořit, televizi zmiňovat je riziko zvyšování krevního tlaku.

Nejsem a nebyla jsem členkou žádné politické strany (ale inklinuji celý život k levici), ale byla jsem vychovaná a zvyklá dodržovat určitá pravidla a řád , vážit si slušných lidí, pomáhat tam, kde je třeba (bez vyhlídky) na odměnu) a toto všechno i mnoho dalšího nemá nic společného s omezováním tzv. svobody, toto všechno je ovšem vizitkou slušného, pracovitého a užitečného občana státu.

Tyto hodnoty ale tato společnost naprosto znehodnotila, zatratila, zhanobila a zdevastovala pod rouškou falešně nazývané „omezované svobody“. Přitom na druhé straně nám omezuje „svobodu slova a vyjadřování“ a ještě nás za to soudně stíhá, což dokazují v poslední době už i soudy, ale samozřejmě zase jak pro koho a o koho se jedná (viz Pavel Novotný, paní učitelka Bednářová atd.).

A nejhorší také, co mě děsí, je skutečnost, že takové pojmy, jako je například vlastenectví a národní zájmy, ty už vůbec současné generace neznají a naši hlavně vládní politici, bohužel i prezident, „nechtějí“, aby je znaly. Tyto pojmy naprosto nevyhovují zájmům našich progresivistů v jejich směřování na likvidaci republiky, potažmo vymazání republiky z mapy Evropy. Tohoto jsem si hned všimla v jednom z projevů prezidenta, kdy se vyjádřil (zapsala jsem si to), „že musíme postupně upouštět od různých tradičních zvyklostí“. Co těmito tradičními zvyklostmi pan prezident mínil a navíc, když několik měsíců před volbami jede do zahraničí údajně „agitovat za korespondenční volbu“ a další vládní politici do Berlína a do Anglie. Co si máme o těchto lidech z vlády myslet, je to jednání ve prospěch našich občanů a republiky? Nebo je to chování lidí, kteří jsou někým ovlivňováni, placeni a kdy toto chování svědčí nepochybně o vlastizradě.

Všechno, co dosud udělali a realizovali, občany ve většině jen poškodilo a nikoliv pomohlo. V souhrnu všeho to vypovídá o jejich absolutní bezpáteřnosti, bezcharakternosti a aroganci moci. Má toto být charakteristika politika, který složil slib sloužit republice a občanům?

Nakonec si dovoluji požádat, už vzhledem ke svým letitým zkušenostem a věku, „nikdy nevolte takové lidi!!!“ Ale k volbám určitě běžte!

Libuše Gottwaldová Peringerová