České národní listy

To vše byla předehra k památnému svátku 28. října. Týž den, 27. 10. zrána, muselo několik zabraných odvést do dvora husy a kachny. Služebné s pomocnicemi byly upozorněny, že příští den, 28. října, budou plně zaměstnány. Proto byla všeobecná domněnka, že se bude zase zabírat. Skutečně!

Celkem bylo zabráno 12 usedlostí:

Hned ráno 28. 10. se zase 4 skupiny již známých správců, bauernführerů, drábů a písařek trousily po vesnici za účelem zabírání dalších statků. Každá skupina toto provedla u třech rolníků. Celkem bylo zabráno 12 usedlostí: J. Konečný 46, J. Dubový 42, J. Polc 37, J. Grus 26, V. Suchý 78, J. Krestýnová 79, J. Krestýn 97, E. Blaháček 107, H. Maitner 8, F. Filip 9, E. Lachnit 133. Tím stoupl počet zabraných na 32.

Zabíraní přijímali postižení různě. Neprojevoval se již takový poplach. Bylo všeobecným míněním, že vystěhují všechny z obce, ale taktéž, že to nakonec přece prohrají. Někdo je přijal s hořkým úsměvem "ať si to jen vezmou", jiný utekl z domu do sousedství, dívaje se z povzdálí, jak vše zapisují. Jakou kdo měl povahu.

Ovšem zvlášť ženy, mnohde matky několika dětí, plakaly s nimi hořce. Ale páni nedbali, ba rozdávali dětem ořechy, ukradené na půdách. Stalo se  u V. S.: Chlapeček desetiletý běžel na pole tatínkovi zvěstovat, že jim zabírají grunt. Přišli domů, když okupanti slézali z půdy s ořechy nacpanými v kapsách a milostivě tyto nabízeli chlapečkovi. Tento ale jistě vycítil, že se děje velká křivda a ořechy nevzal. Paní správcová ve dvoře si ale z toho případu dělala nejapné posměšky při polední hostině, až to bylo odporné i německé písařce, která projevila nesouhlas s podobným jednáním.

Aby jistě úmyslně potupili náš národní svátek, ještě týž a na druhý den zabírali v Troubelicích, Lazcích, Lipince a Pískově. Takovou nám připravili oslavu 28. října 1943! - Dříve, za republiky, v předvečer lampiónový průvod, hudba a veselí. Nyní, za okupace, strach, pláč a bezmezná nenávist.

Zapomenuté pohraničí

Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová