České národní listy

Československu věrni zůstali - němečtí antifašisté

Se zřetelem k uvedeným skutečnostem - vlně teroru i náladě většiny německého obyvatelstva, u něhož převládalo nadšení z "osvobození" a oddanost ,Vůdci" i nacistické ideologii a které považovalo jakékoliv oslabování režimu za zradu - je zřejmé, že okamžité zahájení a vedení jakékoliv protinacistické činnosti bylo na území okupovaného pohraničí bezprostředně po jeho obsazení prakticky nemožné. Nepočetní odpůrci nacistického režimu, o nichž navíc jejich okolí vědělo, se museli omezit na vzájemné informování, solidaritu a morální nebo materiální podporu pro rodiny zatčených. Ojediněle se objevovaly protinacistické nápisy a letáky.  Tento drobný, spíše pasivní odboj byl nejčastější formou odporu po celou dobu války.

Po okupaci zbytku českých zemí a vyhlášení Protektorátu Čechy a Mo­rava se ani zde nevytvořila příznivější situace pro vznik německého protifašistického hnutí. Podmínky v tomto směru byly vhodnější ve vel­kých městech, jako byla Praha nebo Brno, kde žilo početnější německy mluvící obyvatelstvo. V Praze se soustředilo mnoho německých uprchlíků z odstoupených území, jimž se nepodařilo dostat do exilu, a tak zde vznikla odbojová skupina, ve které působilo několik pražských Němců společně s Němci z pohraničí. Její členové byli několikrát vyslýcháni gestapem, které hledalo materiály exilového vedení DSAP. Z pražského prostředí je dále zmiňována skupina Richarda Krause, která kolportovala letáky a další tiskoviny do Sudetské župy. Odpůrcem nacistického režimu byl také Arthur Kreisky, který spolupracoval s českým odbojem a podílel se na vydávání ilegálního časopisu V boj, a dokonce přijímal rádiové depeše z Londýna. V březnu 1941 byl ale zatčen gestapem a po dvouletém věznění odsouzen k trestu smrti a popraven. Pro Brno jsou za nositele německého odboje proti nacismu označováni komunisté a sociální demokraté, kteří tam přesídlili ze zabraného pohraničí, a několik umělců a intelektuálů spjatých s kulturním životem města.

Na území říšské župy Sudety se organizované skupiny odporu a odboje začínají ustavovat v průběhu roku 1939. Výjimkou potvrzující pravidlo mezi nimi byla ilegální organizace německých sociálních demokratů z Ústí nad Labem a okolí známá pod jménem bývalého ústeckého starosty Leopolda Polzla, která vznikla už v létě 1938 a ještě před záborem pohraničí prováděla akce přes hranice do Saska. Její aktivitu nezastavilo ani zatčení některých příslušníků skupiny v říjnu 1938. V následujícím období se počet jejích členů opět zvýšil. Skupina působila především na Ústecku a v okolí a byla organizována na způsob řetězce. Tiskla proti­nacistické letáky, které byly dopravovány i do Německa a na frontu, a podporovala také válečné zajatce a nuceně nasazené. Hlavní rozmach její činnosti spadá do období po červnu 1941. Působila ale až do května 1945, kdy její členové zachránili před zničením podminovaná zdymadla pod hradem Střekovem v Ústí nad Labem i oba ústecké mosty přes Labe. Poměrně početná česko-německá odbojová skupina, napojená na centrum v Praze i na další ilegální organizace v oblasti, vznikla během roku 1939 také v Ústí nad Labem. V březnu 1940 byla pojmenována Zabraný Hrom, ÚVOD - Krušnohoří. Protinacistickou činnost vyvíjela zřejmě po celou dobu války, i po zatčení pražských vedoucích činitelů v červenci 1942. Kromě obvyklých ilegálních aktivit odboje v počátečním období okupace a války, jakými bylo rozšiřování letáků, předávání informací a pomoc rodinám uvězněných a popravených, provedli členové skupiny už v roce 1940 za použití výbušnin několik sabotáží v hnědouhelných dolech v Souši u Mostu.

Další protinacistická skupina se utvořila a pracovala od roku 1940 až do svého odhalení v roce 1943 v Teplicích. Jejími členy byli kromě bývalých se sociálnědemokratických funkcionářů také umělci z teplického divadla. Na začátku roku 1943 přijala název Weisse Rose na počest stejnojmenné ilegální skupiny působící na mnichovské univerzitě, jejíž členové byli nacisty popraveni.

Zajímavý příklad odbojové organizace v rámci německé armády před­stavuje skupina, kterou v roce 1940 utvořili sociálnědemokratičtí a komu­nističtí příslušníci bezpečnostního praporu 839 u Kadaně.

Je pravděpodobné, že se i na jiných místech Sudetské župy ustavily a do rezistence zapojily ještě další skupiny antifašistů sociálnědemokratického směru. Jejich činnost se nejčastěji projevovala kolportací většinou ručně psaných letáků a drobnými sabotážemi. Letáky se objevily například v Mostě, kde vyzývaly občany, aby nepřispívali na válečné sbírky, nebo v České Lípě, jejichž text odmítal další oběti a prohlašoval, že válka je stejně prohraná.

Ilegální skupiny komunistů vznikaly přes represe v prvních týdnech po záboru pohraničí i přes naprosto chybné závěry obsažené v tezích Kominterny o údajně protinacistickém smýšlení německého proletariátu a jeho brzkém vystoupení proti režimu. Díky zkušenostem z poloilegální práce v dřívější době i vzájemné česko-německé spolupráci se staly nejorganizovanější politickou antifašistickou silou. Na začátku roku 1939 dokonce vystupovala KSČ na obsazeném území několik měsíců jako Komunistická strana Sudet. Mezi místa s významnou koncentrací komunistického odboje patřil kraj hnědouhelných dolů v Podkrušnohoří, dále Podkrkonoší a průmyslové oblasti Novojičínska na severní Moravě. Ilegální činnost na začátku války se podle komunistů měla zaměřit na sabotování pracovních postupů v dolech a továrnách, aby tak došlo alespoň na krátkou dobu ke zdržení práce, na odmítání nedělních pracovních směn, na rozšiřování letáků a "šeptané" propagandy a na pomoc rodinám zatčených, uvězněných a popravených. Od podzimu 1940 měla organizace KSČ v "Sudetech" vytvářet ilegální struktury: počínaje buňkami po třech až pěti lidech až po okresní a oblastní výbory, které se měly přibližně krýt s předválečnými stranickými okresy a kraji. Celé území Sudetské župy bylo pro ten účel rozděleno na sedm oblastí. Na podzim 1940 také vyšla dvě ilegální čísla časopisu Rote Fahne (Rudý prapor) a jedno číslo lnformační služby Sudet. Centrálně organizovaná čin­nost komunistického hnutí v župě Sudety skončila po sérii zatčení jeho představitelů v jarních měsících roku 1941. I když jednotlivé buňky v čin­nosti pokračovaly, nové oblastní vedení se už vytvořit nepovedlo.