České národní listy

3. období: první republika, 1918 – 1939.

Čítanky prvorepublikové jsou kouzelné. Jsou to převážně antologie literárních textů pro  školní děti. Vypuštěny z dřívějších čítanek  jsou především naučné články z vícepředmětového věcného učení. Dosavadní poklad národní literatury z předchozího období se obohacuje o nové spisovatele a básníky. Přibývá také autorů  slovenských, protože  podle vládnoucího přesvědčení národ  Čechů a Slováků  si vydobyl  společnou republiku. A jejich jazyk, jazyk československý, se vyskytuje ve dvou podobách: v české verzi a ve slovenské verzi. Prvorepublikovou čítanku otvírá  oficiální  portrét  prvního,  později i druhého  prezidenta a československá hymna. Koncem republiky se  tu objevují i hymny zpřátelených národů, jihoslovanská a rumunská.

„Dědečkova kronika“  navazuje na učení F. Palackého a jeho  stoupenců . Na pokračování 

 podává dětem přístupnou formou  události českých  dějin, provázené  často obrázky M. Alše. Poslední v řadě bojovníků za svobodu jsou  tu  připomínáni vůdcové  nedávného  národně osvobozeneckého  odboje, za svobodu a samostatnost  a českoslovenští legionáři. Mezi texty se  objevují též  úryvky z děl vynikajících autorů z  ůzných koutů světa  a zvláště ze slovanských  literatur.  

Reformní pokusy a snahy 20. a 30. let minulého století vytvořily promyšlené základy moderního pojetí výchovy vůbec a výchovy čtenáře  zvláště. Zabezpečily spolehlivý výcvik čtení a jazykových  komunikativních dovedností, jakož i výchovu čtenáře s úctou a láskou k literárnímu umění.

K dispozici byla i mimočítanková četba, dětské časopisy, Seznamy  knih pro děti a mládež, Sbírka souvislé četby školní apod.

Ve své knihovně mám „Poupata“ z roku 1934. Ilustrovala  je Marie Kvěchová svým  osobitým malířským slohem. Je to nezapomenutelný slabikář. Hezoučké baculaté děti  v něm  zvou  do světa písmen. Se zájmem, s něhou a láskou. A jejich tvářičky jsou od poupat růží k nerozeznání.

Po „Poupatech“, slabikáři, přišly na řadu čítanky. Jmenují se symbolicky „Ráno“. Název s půvabem jitřního rozbřesku, s paprsky vycházejícího slunce a  nadějné budoucnosti. Kouzelné  knížky,  s kterými jsme každý den  ráno chodili do školy. Díla takových sestavovatelů a  spisovatelů  dětské literatury, jako byli především Josef Kožíšek a Josef Tůma.  Ale třeba  i  Pavel Sula a mnozí jiní.  

V mém souboru  chybí  „Ráno“  pro 4. postupný ročník obecných škol z r.1937. V roce 1938, kdy  po Mnichovské dohodě  zabraly  nacistické bojové jednotky  naše pohraničí, odevzdala  jsem ji do celoškolní  sbírky učebnic. Sbírka byla organizována pro potřeby dětí,  které přišly ze svých domovů v pohraničí do vnitrozemí s holýma rukama. I bez školních pomůcek a bez učebnic. My, vnitrozemští žáci, jsme  věnovali  každý jednu učebnici nově příchozím. Podle vlastního výběru. Bylo těžké rozloučit se s kteroukoli z čítanek. Každá  představovala kus našeho světa, světa našich čtenářských prožitků a představ. Nenahraditelný kus.

Spisovatel Jan Procházka vyjádřil po létech  úctu a obdiv k práci učitelů a ke kouzlu školních čítanek: „Všichni si do svých životů neseme z dálky dětství pečeť a dech školy, kde jsme se národně, mravně, esteticky a vůbec všestranně uvědomovali. Tam jsme poznávali malebnost, vroucnost, tesklivost i radost mateřského jazyka, jeho nekonečnou bohatost a prostřednictvím tohoto jazyka všechen svět poznání. Škola je kus naší historie, je živým srdcem, se kterým jsme

všichni spojeni.“ (Zářijový úvodník Učitelských novin z roku 1964.)

4. období: protektorát, 1939 – 1945.

Po okupaci 15. března 1939 se  tvrdě zapovídalo všechno z  dob národního obrození a tím více z dob samostatné existence Československa. Československé republiky.  Pod trestem smrti. 

Jednotná čítanka pro základní školu  pod kuratelou  cizí  vládnoucí moci  měla být  nástrojem k potlačení  veškeré  vlastenecké minulosti.  „Nové“ čítanky vydával Schulverlaganstalt fuer Boehmen und Maehren in Prag. Sloužily k potlačení a  zničení   československého vlastenectví a k  propagaci  současné  nadvlády Německé říše a nacistické ideologie. Z čítanek zmizely  mnohé obrázky Mikoláše Alše. Jejich místo  zaujaly  reprodukce výtvarných děl německých malířů. Zmizela vlastenecká  poezie i próza. Zařazeny byly texty německé klasiky. Místo o husitství  v 15. století se četlo o německé selské válce v 16. století. Nově byly zařazeny články o říšské vlajce, o tom, jaký je Adolf Hitler podporovatel  všeho budování, např.  i  nového selství. Bylo možno číst  Říši  oddaný rozhlasový projev prezidenta Emila Háchy. Výklad dějin v německém pojetí ukazoval, že jsme sami slabí,  a že jen německá kolonizace nás  v minulosti posílovala. Před 30letou válkou se u nás  usazovali Němci luteránští, po 30leté válce Němci katoličtí. Vždycky k našemu prospěchu.

 Z české klasiky zůstaly v čítankách jen  opatrně vybrané texty, aby byly „nezávadné“. Nesměly protiřečit úředně nařízené, nekompromisně vyžadované a přísně kontrolované ideologické koncepci. Koncepci o tom, že nám nenáleží samostatnost, ale  naprostá asimilace s Němci. Patříme do jejich „prostoru“. V  Máchově zemi, zemi české, zemi milované,  nemá zůstat jediný Čech.

 V čítance mého bratříčka z r. 1942 je napsáno: „V polovině března  roku 1939 učinil Fuehrer a Reichskanzler Adolf Hitler naši vlast Čechy a Moravu součástí Velkoněmecké říše. Zřídil Protektorát Čechy a Morava (Protektorat Boehmen und Maehren).  A  žák má chápat, že naším úkolem je nepřekážet  německému  úsilí budovat „Novou Evropu“  pod vedením  fašistického vůdce Adolfa Hitlera. Podřídit se mu, přizpůsobit.

5. období: konec války, obnova ČSR, 1945 – 1948.

Čítanky z let 1946 – 1948 obsahově i metodicky navazují na čítanky předválečné. Nově jsou obohaceny o  literární zrcadlení  hrůz druhé světové války a  o vděčný  odkaz  slavného osvobození. V poezii i  v próze  se stal  9. květen 1945 dnem všeobecné úcty a lásky.

V krátké době poválečné obnovy  Československa doplňoval práci tiskáren též cyklostyl (mimeograf). Předchůdce moderních kopírovacích strojů. Školám poskytoval doplňky učiva rozmnoženými kapitolami  z gramatiky, o vývoji jazyka,  o pravopisu, ale  i z dějin literatury,

 z  literární vědy,  z poetiky. Cyklostylovala se i pásma veršů pro školní besídky a akademie. Připomeňme si z té doby verše  nejznámější: 

„Přes  šest roků budilo nás vyzvánění hran,

olej utrpení přetékal nám přes kahan....

Čelem ke zdi stáli celé noci,

staří, mladí, muži, ženy, děti, z měst i obcí,

povel strašné libovůle hyen měl je v moci....

Dlouhé dny a dlouhé týdny, přes šest dlouhých roků,

cítili jsme vzpouru v srdci na každičkém kroku

až nám požár bojů zrodil svobodnější sloku. ...

Přišli včas jak legendární vojska z dávných kronik.“  (V. Nezval)

„Do šeříku padly dny té slávy, nikdy ještě nám tak nevoněl,

ten květ bílý, modry, usměvavý,

přivázaný na lafetě děl.“  (J. Seifert)

„A tak jdem. Mrtví, živí, nezrození.

Nekonečné pokolení...nekonečný život náš,

na němž je nám růst a kvésti. Držet stráž! (J. Hora)

6. období: budování socialismu, 1948 – 1989, spojenectví se SSSR.

Rok 1948  přináší výrazný posun. Jednotná čítanka v návaznosti na platné učební osnovy  obsahuje  sice  tradičně vybrané úryvky  z  děl  uznávaných  autorů české i slovenské literatury i z děl představitelů slovesnosti jiných národů. Ale v jednostranné  a bojovné interpretaci, jakou představuje  vládnoucí směr  marxisticko-leninské vědy o literatuře,  stává se významným prostředkem politicko- ideologického působení na žáky. Žáci se mají stát uvědomělými bojovníky za vládu socialismu,  za diktaturu proletariátu.

Výjimku představují léta  šedesátá, léta „oblevy a tání“, léta projevené  touhy po všelidském, humanitním poslání socialismu, po „socialismu s lidskou tváří.“  Nejen rovnost, ale i svoboda a bratrství mají být ideálem  socialistické společnosti.  Očekávání  obrody socialismu zmařila ovšem  vojenská invaze a tzv. „normalizace“. Obnova  revolučních pouček a dogmat, potrestání „šedesátníků“. Přirozeným závěrem období  byla stagnace, ztráta pokrokových motivací, úpadek.

A  netrvalo  dlouho, „čas opět oponou trhnul“.

7. přítomnost:  převrat roku 1989 -  návrat kapitalismu,  rozdělení Československa na dva státy, členství v Evropské unii, členství v  NATO.

Od roku 1989  dochází v pojetí čítanek k zásadnímu zlomu. Hledá se podoba nového světa,  nutně se hledá i podoba nových čítanek.

V minulosti byla pro každý ročník základní školy  celostátně schválena jedna čítanka. Bezchybné dílo své doby pro celostátní školství. Dnes se  školám nabízí  více možností  z dílen  soukromých  podnikatelů.

 Letmým pohledem na jednu současnou čítanku   jsem zjistila, že autor nedbal principu  přiměřenosti. Čítanka je množstvím  materiálu různého původu doslova přetížena. Nepřehledné množství  literárních úryvků  čtenáře drtí, odpuzuje.  Nevyzývá k  četbě a spoluprožívání.  Ani nepřispívá  k orientaci ve světě. Do jakého světa nás vede? Do chaosu a zmatku. Literární klasika i popkultura  domácí i světová  se tu střídá v  nepřehledném množství. Jak se zdá,  čítanka nechce  vést  čtenáře  známou cestou hledání  krásy a dobra od antiky do přítomnosti. Spíše  je  informační literární příručkou. Máme si myslet, že skončila osvícená humanitní „moderna“, a že ji   vystřídala  pluralitní  „postmoderna“ s nejasnou a neurčitou „postmorálkou“? 

Vím, jak je těžká úloha knížky v životě dětí a mládeže v době elektronických prostředků informace, komunikace, poučení i hry a zábavy. A přece bych si přála, aby i dnešní čítanky  byly vzrušujícím  tisíciletým odkazem idejí a ideálů, které dávaly smysl životu našim předkům. A přála bych si, aby  i nové generace bránily svět  hledání moudrosti filosofů a pravdy umělců. Nechci, aby bránily svět kastovních řádů a dobyvačných válek. A přála bych si, aby jim v tom čítanky pomáhaly. Tak jak  pomáhaly nám a našim rodičům a celým generacím  našich školáků od časů národního obrození.