České národní listy

Státoprávní problémy způsobilo přijetí Ferdinanda Habsburského (uznání dědických nároků) za českého krále sněmy vedlejších zemí, které tak učinily kvůli samostatnému postupu českého sněmu při volbě krále.  Za vlády Ferdinanda došlo k nové, celoevropské reformaci církve.  Lužici a Srbsko zasáhla vlna luteránská a ihned se ujala, kázání mohla být celá prováděná v srbštině apod. Díky přijetí Ferdinanda za krále se rento odvděčil v těchto dvou zemí nekonáním rekatolizace. Zato však nevěnoval naprosto žádnou pozornost lužickým Srbům a tím odstartoval ohromnou vlnu germanizace ve vlastní Lužici. Jednacím jazykem byla výhradně němčina, dosud tolerovaní srbští úředníci byli nemilostivě propuštěni, do srbských osad byli jmenováni němečtí duchovní atd.

Tuto politiku prosazovali i ostatní habsburští panovníci. Za českého stavovského povstání projevily souhlas obě Lužice. V třicetileté válce byl motivován saský kurfiřt Jan Jiří ziskem Lužice a Slezska, bojoval proti Habsburkům a ti mu po podepsání míru svěřili Lužici do správy. Ferdinand III. neměl finanční prostředky (72 tun zlata) na vykoupení Lužice, a tak ji Pražským mírem r. 1635 přiřkl Sasku. Tím byla tato země navždy oddělena od našeho státu.

Přestože Lužice náležela k Českému království jen 300 let, stačilo tuto zemi silně ovlivnit. Po ztrátě Lužice však kulturní vliv neskončil, pokračoval dál emigrací protestantů a založením známé ochranovské církve (Herrnhutr), obrozenci podporovali srbské národní uvědomění atd. Nejvíce bylo ovlivněno srbské obyvatelstvo, v jehož lidové slovesnosti je zachováno množství památek na českou vládu – rytíř z hory Plonik, různé pohádky apod