Syrský konflikt byl strategickým selháním Spojených států a evropských zemí, což vedlo k tomu, že nyní je osud Sýrie zcela v rukou Ruska, píše Die Welt pod titulkem „Západ kapituloval“. 26. října 2019

Podle publikace porážka Západu v Sýrii povede ke globálním změnám ve světovém pořádku: zejména Evropa bude s největší pravděpodobností stále více respektovat strategické požadavky Moskvy.

Americké stažení ze severní Sýrie zpočátku vypadalo jako slabost tváří v tvář vojenské operaci Recepa Erdogana, ale ve skutečnosti to byla mnohem globálnější událost, tvrdí Die Welt: šlo o skrytou kapitulaci před Bašárem Asadem a s ním spojených Ruskem a Íránem. Kromě toho je to symbol toho, že se USA stáhly z role spolehlivého globálního vůdce v demokratickém světě.

Podle publikace se tak Putinův kalkul po turecké invazi plně opodstatnil: nejenže učinil z Turecka svého partnera, ale také donutil kurdské síly, aby uzavřely otevřenou alianci s Bašárem Asadem. Vyhlášením režimu „příměří“ Washington ve skutečnosti to oficiálně legitimizoval.

Strategické selhání Spojených států a předních evropských zemí, které se znovu schovávají za americkými zády, má historii, která začala dlouho před tím, než se k moci dostal Donald Trump, píše Die Welt. Po mnoho let Západ sledoval vývoj občanské války v Sýrii a do konfliktu zasáhl jen v omezené míře, takže Asad a jeho spojenci mohli svobodně potlačit syrskou opozici.

Nyní je budoucí osud Sýrie zcela závislý na Putinovi. Damašek, Ankara a Teherán budou pod jeho dohledem moci jednat o svých zájmech bez zásahů: Spojené státy a evropské země již v tomto procesu nehrají žádnou roli.

V tomto ohledu vypadá návrh německé ministryně obrany Annegret Kramp-Karrenbauerové na vytvoření bezpečnostní zóny v Sýrii pod mezinárodní kontrolou nerealisticky, poukazuje Die Welt: Proč by mělo Rusko a jeho spojenci převést část svého syrského území pod mezinárodní kontrolu? Publikace připomíná, že mandát Rady bezpečnosti OSN pro takovou misi lze získat pouze se souhlasem Moskvy. Realizace plánu Kramp-Karrenbauerové by byla možná pouze s výraznou změnou rovnováhy moci v Sýrii.

Podle publikace bude mít neúspěch Západu v Sýrii katastrofální důsledky pro globální rovnováhu moci a pro celý světový řád. Například Putin a Erdogan mají nyní působivou páku tlaku na evropské země: mohou pravidelně vyhrožovat propuštěním syrských uprchlíků do Evropy, což přispívá k její další destabilizaci. V důsledku toho se evropské státy budou stále více podřizovat strategickým požadavkům Ruska.

NATO s křížkem po funuse v Sýrii, aneb jak se aliance probudila

 
Podle Die Weltu nemohl Vladimir Putin ve své snaze zbavit USA status ručitele liberálního světového řádu najít lepšího pomocníka než Donalda Trumpa. Chaotická a absurdní zahraniční politika amerického prezidenta měla pouze jeden trvalý rys: pokles globálního vlivu Washingtonu. Evropané zároveň nevnímají hrozbu pro demokracii, ale naopak hledají způsoby sblížení s Moskvou. Emmanuel Macron již obhajoval vytvoření evropské bezpečnostní architektury, která bude zahrnovat Rusko a poskytne větší nezávislost na Spojených státech.

Die Welt věří, že to pro Ukrajinu to mimo jiné neznamená nic dobrého. Je možné, že v nadcházejících jednáních o vyřešení situace v Donbasu budou Francie a Německo tlačit Kyjev, aby udělal ústupky ohledně Ruska.

Die Welt, jako obvykle západní mainstreamová média, s oblibou zapomíná kaskádovitou chronologii chybných postupů Západu vůči Sýrii. Podpora džihádistů proti režimu Asada byla vyvolána především nepodřízenosti Sýrie vůči požadavkům USA. Syrské „demokratické“ síly prakticky neexistovaly. Asadův režim, jakkoliv nepřijatelný autoritářský z evropského pohledu, a který se v postupech nijak nelišil od diktátorských režimů v oblasti Perského zálivu, které však byly spojenci Západu, měl jednu pozitivní realitu – jednalo se o sekulární režim, který vždy vadil islámským radikálům. Postrčit je proti Asadovi a označit to za občanskou válku nebyl tedy problém.

Óvšem kvůli nedostatku „demokratických“ sil v Sýrii, vznikající kritice podpory islamistů, a následného ruského zásahu Moskvy (která sama měla obavy z návratu džihádistických skupin) si Západ (resp. USA) vzpomněl na boj proti teroristickým islamistickým militantům - v podobě "Islámského státu" (když předtím koketoval se syrskou odnoží Al Kaidy - an Nusra) a obrátil se na Kurdy. Ale těm od počátku nikdo na Západě neslíbil autonomii a už vůbec ne vlastní stát. Takže když je nyní nechaly Spojené státy na holičkách, je to jen pokračování letité agresivní a vadné politiky s jediným cílem – zbavit se Asada, jako každého, kdo Západu nevoní anebo se před ním nesklání.

A že se přitom rozpoutala kolosální uprchlická vlna, která zasáhla Evropu, byl jen důsledek této západní politiky vměšování, posedlostí měnit vlády a režimy, vyvolávání konfliktů (ostatně nadějné „arabské jaro“ a „demokratizaci“ nechaly Západ v arabských zemích klidně vykrvácet, protože jim stačilo, že se k moci v těchto zemích dostali autoritáři, kteří mu deklarovali loajalitu). A proto pláč nad důsledky, které jaksi „nevyšly“ v Sýrii, je naprostým pokrytectvím. To ostatně platí i pro západní politiku na Ukrajině.

(kou, prvnizpravy.cz, welt.de, foto: arch.)