Dveře jsou otevřené, ale …..
Dveře jsou otevřené, ale …..
Přemek Votava
Denně chodím kolem obchodu s pečivem u stanice metra, čtyři prodavačky se mají co otáčet, tři z nich našly u nás nový domov, podobně jako statisíce jiných, kteří odešli z Ukrajiny do České republiky. Řidiči autobusů, prodavačky, svářeči, stavební dělníci, zdravotní sestry, lékaři, … Současný, uměle živený konflikt dvou slovanských národů, je bolestivým zásahem do života těchto národů. Slované umírají, jejich domovy hoří... To co bylo budováno po staletí, je ničeno ve vteřině. Slované zde umírali i před 80lety... Tato uměle živená nenávist je proti našemu zájmu. Kladu si otázku, jako miliony dalších : „Cui bono ?“ Komu ku prospěchu ?
Několik čísel. Dle statistiky k 31.12.2025 žije v České republice 612 953 Ukrajinců včetně těch, co přišli do ČR ještě před konfliktem. Je to více než 50% ze všech cizinců žijících u nás. Po Německu a Polsku jsme přijali nejvíce ukrajinských uprchlíků. Z pohledu velikosti těchto států, ČR je na prvním místě, jako Slované jsou nám blízcí jazykem i dějinami. Není to poprvé, co jsme podali ruku uprchlíkům před válkou. Do naší společnosti se začlenily desetitisíce českých krajanů z ukrajinské Volyně, kteří po roce 1945 vrátili do své pravlasti. Obdobně jsme poskytli pomoc tisícům řeckých uprchlíků, kteří po druhé světové válce, v důsledku tamní občanské války, našli u nás domov. Vztahy s Ukrajinou mají dlouholetou tradici. V době vzniku samostatného Československa, Podkarpatská Rus byla po dvacet let součástí Československa.
Není tajemstvím, že pro zaměstnavatele je většina z nich, ekonomicky i pracovně zajímavá. Při pohledu na domácí klesající porodnost, ale i na nezájem mladé generace o technické, či řemeslné obory, je příchod těchto profesí živou vodou. Není to jen český problém, obdobně stárne celá Evropa. V roce 2025 se narodilo 77 tisíc dětí, nejnižší počet za posledních 240 let, často vzpomínáme na období počátku sedmdesátých, kdy počty narozených dětí dosahovaly více než dvojnásobek těch dnešních čísel. Dnešní mladá generace má „jiné priority“, konzumní styl života, ale i odklon od tradičních hodnot. Setkáváme se s pojmy „single, či plánovaná bezdětnost “. Dokonce tento styl života je vydáván na obdiv, či vzor. A tak i přes vysoký počet nezaměstnaných (4%), nejspíše nepoužitelných, se české ekonomice nedostává pracovníků zejména z technických oborů. Montérky se stávají strašákem, naopak vysoké školy chrlí absolventy bez následného profesního uplatnění. A tak spásu pro českou ekonomiku hledáme v příchodu zahraničních pracovníků. Každým dnem konfliktu roste procento těch co se na rozvrácenou Ukrajinu již nevrátí.
Za vzor je nám vydávaná západní Evropa, ta před lety přijala s otevřenou náručí miliony „uprchlíků“, převážně z mimoevropských států se zcela odlišnou kulturou, dnes se dostává do sociálních a politických problémů. Roste kriminalita, vidíme válku civilizací… Náš přístup k jejich začlenění je v porovnání se západní Evropou zcela nesrovnatelný, přesto obezřetnost je na místě. Nic není černobílé, proto s příchodem uprchlíků sčítáme plusy i negativa. Nesmí se stát politickým nástrojem.
