Jdi na obsah Jdi na menu
 


Generál Vacek účtuje Havel? Ubožák, bál se mě. Čalfa? Smetí. O Dlouhém ani nemluvím

29. 6. 2019

28.06.2019 18:55

 

ROZHOVOR Česká armáda je při svém počtu nepatrná a téměř nefunkční. Zasáhnout proti lidem by ale mohla. Řada politiků i představitelů armády pracuje totiž v cizím zájmu. To uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý ministr národní obrany, první porevoluční armádní generál Miroslav Vacek. Vzpomíná na telefonáty Václava Havla, všímá si osoby Vasila Mohority, Jiřího Dienstbiera, Vladimíra Dlouhého nebo Mariána Čalfy. Svoje působení v roce 1989 hodnotí především z toho důvodu, že bylo zabráněno občanské válce. Tehdejší protesty by podle něj armáda potlačila. Ale co by bylo dál? Na Andreje Babiše kupodivu nedá dopustit…

 

Foto: Hans Štembera

Popisek: Armádní generál Miroslav Vacek

 

Jak vidíte současnou mezinárodně politickou situaci? Je tu další studená válka?

 

Názory můžeme mít různé, ale jeden fakt zůstává, že to, co se odehrává v ozbrojených silách tu i onde, je odněkud promyšleně řízeno. Je těžké předvídat, protože běžní lidé mají nedostatek informací. Já se držím jedné zásady – nekritizuji, aby si nikdo nemyslel, že si dělám nějaké zásluhy. Chyby dělá každý. Co se odehrává teď, to je smutné. K čemu by Armáda ČR byla, kdyby k něčemu došlo? Armáda by nic při těch jejích počtech nesvedla.

 

A sledujete tu hybridní válku?

 

Má to svůj účel. Dezorientuje to určité skupiny lidí. A působí to tak, aby to bylo ku prospěchu toho, kdo tu politickou scénu v republice nebo v Evropě udává.

 

Když dnes slyšíte o těch protestech, napadá vás asociace s rokem 1989?

 

Faktem je, že co se v dané zemi odehrávalo a odehrává i nyní, je od někoho řízeno. Vnitřní politické síly, které tady máme, mají své zájmy, které jsou spojeny s ekonomickými zájmy. A to se přenáší na to, co se tu odehrává. Někdo chce dezorientovat lidi.

 

Samozřejmě, že vzpomínám na události na podzim roku 1989. Otázka ale byla, co by armáda dosáhla a pro koho? Vždyť pokud není jednotné politické vedení, je to těžké. Byl jsem ve styku s nejvyšším vedením tehdejší KSČ, ale byly různé názory. A to je složité. Kdo tvrdí, že se vyzná, tak kecá. To musí stát o trochu výše.

 

Nechtěl jsem prostě dopustit občanskou válku. Kdybych chtěl, tak bych do toho řízl tak, že tehdy by armáda pořádek udělala. Ale na jak dlouho? Na rok, na dva, na pět let? To všechno souviselo s tím, že se hroutila situace v Sovětském  svazu. Čas ukáže, jak jste se rozhodl, a to není a nebylo jednoduché. Ne, že bych byl spokojen s tím, co se dnes děje, ale jsem rád, že to tehdy dopadlo bez občanské války. Kdybychom dostali befel, abychom udělali pořádek, tak bychom jej udělali. Ale za jakou cenu.

 

Faktem je, že situace byla taková, že jsem věděl, že na armádu se mohu spolehnout. A věděl jsem, kde v útvaru nebo v divizi někdo začal získávat lidi proto, aby se udělal politický převrat. Vrtkavá situace v Sovětském svazu neumožňovala, aby oni přesně řekli, co podpoří. Bylo to prostě složité.

 

Dopadlo to tedy dobře…

 

No, dobře v tom smyslu, že nedošlo k občanské válce. Pokud se týká politických a ekonomických otázek, dopadlo to tak, jak to někdo z venku organizoval. Bohužel, mnohdy v tom hrál i osobní zájem jednotlivců, kteří se chtěli procpat nahoru, neměli na to, a najednou viděli příležitost. Hodnotit to pak můžete jen ze svého pohledu, který nemusí být zcela správný. Informace jsem měl, ale rozlišit informace a dezinformace není jednoduché. Pak vám zbude jen vaše „myslivna“, která také není dokonalá. Mohlo to prostě skončit. To, co se stalo, to přece musí každý uznat, že šlo o svržení jednoho společenského zřízení. Lidé ze zámožných rodin, kteří měli fabriku nebo více továren, pak přišel osmačtyřicátý, a sebrali jim to. Myslíte si, že v Rusku je pořádek? Zase tam figurují lidé, kteří mají k těm dobrým věcem z minulosti strašně daleko. Lízli si finančně, cítí se spokojeni. Majetek i drobné peníze sehrávají svoji roli. To pak rozleptá politické spektrum.

 

Vím, že nechcete hodnotit vaše následovníky a současné velení armády. Dnes jsme ale došli do profesionální armády. Jsme v době, kdy mladí kluci nechodí na „vojnu“ ani na těch pár měsíců jako třeba v sousedním Německu. A jsou hlasy, že by se něco takového mohlo vrátit.

 

Dnes Armáda České republiky, představující sílu asi 22 000 mužů, to je nula. Až bude potřeba, tak tu budou takové síly, které by případně zabránily – zatím tedy není čemu – co by mohlo situaci nějak narušit.

 

V každém případě by měli mladí lidé být tak informováni, aby se současným stavem společnosti ztotožnili, nebo ne. Ano, je mnoho věcí, které by se daly dělat jinak. Když sledujete některé funkcionáře naší armády, tak je to ubohé. Ti dole, ti skákají stejně jako my, když jsme byli na nižších funkcích. Ale opakuji, je to všechno systematicky řízeno. Neznamená to, že se všechno může projevit okamžitě, ale je to připravováno tak, aby bylo možno armádu přesměrovat tak, že by byla i ochotna jít proti lidem téhle zemi. Zatím to tak nepřipadá, ale to je zatím.

 

A když si vzpomeneme na osmašedesátý?

 

Některá rozhodnutí našich představitelů byla ubohá. V politice je to bohužel tak, že jestliže se národ ozve a začnou jít proti, třeba řeknu generálnímu tajemníkovi, tak už je tam další, který čeká, aby se tím generálním tajemníkem stal on. Neptá se, co to bude pro něj znamenat, jestli má věci ujasněné. Ne! Většinou je to z neznalosti věci.

 

Těch rádců ze zahraničí, Západu, Ruska bylo mnoho. A těžko odhadnete, kdo co vlastně reprezentoval. Těch názorů bylo nepřehlédnutelné množství.

 

Nedávno v médiích vystoupil Vasil Mohorita, který tvrdil, že převrat v roce 1989 byl naplánován.

 

Samozřejmě, že v tom politika hrála roli. Mohorita nepatřil k lidem, kterých bych si měl vážit. Pamatuji si, když dělal toho mladého svazáka, měnil názory podle toho, jak bylo třeba, a sám na to neměl, aby něco urejdoval.

 

O tom ostatně svědčí ten jeho poslední veřejný projev proti studentům, kde je vlastně bagatelizoval.

 

No jo, ale nevíme o tom zákulisí, a kdo jej řídil… To můžeme odpozorovat od toho, kam to nakonec vedlo. Ale byli to lidé, kteří prodali svoje politické názory ku prospěchu někoho a věděli, že budou za to peněžně odměněni. Musí být i takové síly, které získají ty, kteří jsou ochotni, co si přejí jejich vůdci nebo našeptávači udělat.

 

Takže to, co se dnes řeší kolem pana Babiše a jeho nástupu do vysoké politiky, bylo již dlouhodobě připravované?

 

Lidé, kteří se zvedají a stávají se ekonomicky silnými, se dostanou do pozornosti těch, kteří se snaží ovlivňovat, co se v dané zemi děje. Co čekat od tak bohatého člověka? Abych vám řekl pravdu, mne ten Babiš ani tak moc nevadí. Dělá to pro peníze? Proč to ještě dělá? Proč byl členem KSČ? Ale takových lidí najdete…

 

Chodíte k volbám?

 

Ano – vždy. Jen teď jsem nebyl u eurovoleb, protože jsem byl pryč. Víte, já jsem od svých patnácti let členem KSČM. Měl jsem při svých funkcích řadu nabídek. Každého jsem poslal česky řečeno do p….. A řídil  jsem se svým rozumem, co jsem si myslel, že bude správné. Ne vždy jsem situaci odhadl. To samé u lidí. Někdo se chová slušně a najednou vidíte, jak se mění, že jej někdo dostal do područí.

 

Já jsem napsal deset knížek. V nich se snažím poctivě říci, jak jsem se na jednotlivé věci díval. Neříkám, že musím mít všude pravdu. První byla v roce 1990, jmenovala se Proč bych měl mlčet, vydalo to nakladatelství Naše vojsko. Vyšlo 80 000 výtisků a rozebralo se to za přijatelnou cenu.

 

A v roce 1989 mne praštili do hlavy tak, že jsem byl třicet dní v bezvědomí. Své názory jsem neměnil.

 

A co první český prezident Václav Havel?

 

Havel? Ubožák! On měl ze mě takový strach, když byl prezidentem, a já nebyl nic. Říkal jsem mu: „Pane prezidente, v….. se na mne, dělejte si to svoje. Já vás v tom nepodpořím a uvidíte, že děláte chybu.“ Někdy si nechal poradit.

 

Přesto na vás občas dal a bylo mezi vámi takové nevyhlášené příměří. Nebo se mýlím?

 

Jemu radili různí lidé. Řekli mu – povyšte Vacka na armádního generála. Byl jsem tříhvězdičkový generál. Proti mé vůli mne zavolal a vyhlásili, že jsem armádní generál. Říkal jsem mu: „Pane prezidente, kdybyste si mne předvolal, tak bych vám řekl, promiňte mi ty vulgarismy, že se na to v….. Tímto mne nezískáte. Ale nemám zájem, aby se tato republika štěpila za každou cenu a byla tady občanská válka. A vy něco dělejte proto, aby k ní opravdu nedošlo.“

 

Víme také, že jeho poradce premiér Marián Čalfa, bývalý komunista, dnes sedí v dozorčí radě Plzeňské teplárenské.

 

To byl také tedy člověk! To je prostě smetí! To jsou lidé, kteří na to sami neměli, a proto tancovali, jak jim napovídali. Proč najednou hlásal tohle a nakonec byl jinde?

 

Sám člověk je v rozhodování nakonec osamocen. I když má informace ze zahraničí.

 

Já se setkal po roce 1989 s takovým množstvím politiků – a někteří úplně bezcharakterní.  Když sem se třeba setkal s Dienstbierem, tak jsem jej nakonec „nacpal“ tam, kam jsem potřeboval. Po těch letech už mohu povídat. Prožil jsem toho hodně, někdy to bylo těžké. Je nesmysl tvrdit, že se za socialismu měli všichni lidé dobře. To je nesmysl, blbost. Kdyby moji rodiče měli dříve fabriku, tak bych asi nepropagoval, že Únor 1948 byl správný a nepodporoval Klementa Gottwalda. Každý se orientuje podle toho, jaké dopady to má na jeho osobní život, na jeho soukromí. Závisí to na tom, z jakých poměrů člověk pochází.

 

Kdybych vám líčil Vladimíra Dlouhého, tak byste ztratil veškeré iluze. Někteří prostě kličkovali, jak se jim to hodilo.

 

Existují ti, kteří vysbírávají lidi, které potřebují, i za cenu toho, že je přeplatí. Politika, jak se uplatňuje v současné době, je jedno velké svinstvo. O některých lidech jsem ztratil zbytek dobrého mínění. Byli lidé, kteří sloužili Hitlerovi i komunistům.

PL

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář