Germanisace protektorátu 5 a Bund Deutscher Osten
Germanisace protektorátu 5
a Bund Deutscher Osten
Památce univ. prof. PhDr. Jaroslava Hrocha, CSc., obhájce odkazu presidenta dr. Edvarda Beneše
Jiří Jaroš Nickelli, etnograf, ČSBS Boskovice
Pro etnografa je to i další důkaz chybění jakékoli existence zvláštního „sudetoněmeckého kmene“ či dokonce „etnika“ (!), neboť citát jasně prokazuje, že nacisté o ničem takovém vůbec neuvažovali, natož hlásali. Nejlepší důkaz toho podalo sloučení sudetoněmecké Henleinpartei s NSDAP, kdy henleinovci „splnili své dějinné poslání“ – jak o tom mluvil ve chvástavém projevu ve Vídni roku 1941 sám Henlein – a stali se řadovými říšskými Germány. Existují i konkrétní lokality, kde toto sloučení nacipartají oficiálně proběhlo. Tak například v brněnské metropoli to byl nechvalně proslulý „Německý dům“, a dochovaly se i fotografie tohoto slučování. Iredentičtí sudeti se opět stali říšskými Němci. Tak jakýpak „kmen“ či dokonce „národ“, o němž desetiletí neustále nevědecky blábolí praporečník sudetů pan Posselt a jeho společníci?
Nic takového v historii neexistovalo a neexistuje – existuje pouze vylhaný geopolitický mýtus o „sudetoněmeckém čtvrtém bavorském kmeni“ či dokonce o „sudetoněmeckém národu“ s neplatnými nároky na „sebeurčení“ na českém historickém území, jenž notabene byl vyroben až po roce 1900! To vše patří do kategorie pavědeckých politruckých nesmyslů. Nesmyslů, které se však dodnes používají jako lživý politický kyj na historii česko-německých vztahů.
Co plánoval Bund Deutscher Osten v Čechách? Projektu germanizace Moravy a Slezska odpovídal projekt poměnčování Čech. Pražský oberlandrát Watter navrhl tzv. „územní most Praha – Mělník „ („Deutsche Landsbrücke Prag-Melnik“) a techniky provádění:
• arizaci židovských majetků
• arijské treuhändry – německé správce neárijských majetků
• pozemkové příděly a velkostatky dosazeným německým kolonistům.
(Srv. Jančík V., Kubů E., 2005.)
Toto se pak vtělilo do dalších plánů, jako byly dosazení německých starostů místo českých v obcích, nebo dosazování vládních komisařů ve městech.
Z Moravy máme např. konkrétní příklady – V Brně to byl vládní komisař města, esesman kriegerkamerad Oscar Judex, odsouzený Mimořádným lidovým soudem v Brně, v Rájci to byl náměstek pro německou část obce vrchní účetní (Oberbuchhalter) panství knížete Salma, kriegerkamerad Alfred V. Chwatik-Tugemann, dále ředitel Salmova panství Alois Weselka, všichni funkcionáři BDO.
Jen pro historickou ornamentiku poměrů starostů měst v protektorátu připomínám, že árijec, udavač, postrach města Tugemann, vládl v jihomoravském Rájci s českým kolaborantem starostou Rakovčíkem, proslulým výroky „SSSR je rozvrácený stát! U nás se mělo střílet hned v roce 18, prvního měli zastřelit Masaryka“. V nedalekých Lysicích byl zase komisařem pro upevnění němectví hrabě Dubsky, v Letovicích byl funkcionářem BDO vedoucí NSDAP Ing. Hanke, v Blansku byl vedoucím funkcionářem BDO Rudolf Czaluba, odsouzený Mimořádným lidovým soudem v Brně, atd. (Jaroš 2004, 8 ad., 19 ad., 27 ad., 29 ad.). Pro informaci – podle vyšetřovatelů, komisařů bezpečnostní komise MNV dva členové knížecí rodiny Salmů byli registrovanými platícími členy BDO. (Archiv MV ČR, registrační karty BDO Salmů. – Protokol 5 komisařů MNV Rájec, vyšetřovatelů H. Salma 1945.)
Knížecí kancelář Salmova panství zřídila v zámku Blansko opěrný bod pro vojenský výcvik členů BDO. (Stitzpunkt – Jaroš Nickelli 2004, 40–41, heslo Legner Franz, geschäftsführer BDO Brno, heslo Ziffer F., krajský funkcionář BDO Brno, 66. ).
Opěrné body – tzv. Stitzpunkty – byly základními středisky činnosti BDO v okupovaných krajích protektorátu. Jaká byla náplň činnosti těchto germanisačních středisek? Vedle již vzpomenutého přebírání zemědělských statků do německých rukou, a vedle dosazování německých starostů a náměstků v obcích a městech, to bylo dosazování Němců do peněžních ústavů, pojišťoven a kampeliček, dále zakládání výhradně německých středních, odborných a učňovských škol, a žákovských domovů, kde by se rasově vyhlédnutá česká mládež germanisovala a získávala pro říšskou myšlenku. Mládež totiž byla v protektorátu potají rasově tříděna v rámci tzv. školního lékařského dozoru v „boji proti tuberkulóze“ (!), kdy žáci byli měřeni, zdali splňují rasová germánská kritéria.
Zde se zneužívaly různé vědecké metody jako frenologie, kraniometrie apod., které pak pavědci Ahnenerbe a jiných úřadů tzv. vyhodnocovali podle rasových předpisů říše. Vedle toho to bylo řízené pronikání Němců do všech typů spolků, počínaje spolky okrašlovacími, zahrádkářskými, rybářskými a konče zejména mysliveckými, které byly organizovány podle říšských vzoru a jejich legitimace se skvěly výraznými hakenkrajci vedle fotografií vlastníků. (Podle jedné takové myslivecké říšské legitimace jsem například identifikoval nacistu Kabelku ze šebetovského panství jako prominentního účastníka říšské vojenské svatby Salmů v Rájci k roku 1944). Dále se germanisace projevovala zakládání čistě německých mateřských škol, jeslí a dětských domovů, kde odborně školené ošetřovatelky rasově vyhlédnuté české mládeži nabízely „odbornou pomoc“ rodičům sympatisujícím s nacismem a vyhlédnutým k poněmčení (Umvolkungu). Konečně se germanisace území řídila z tzv. nově zakládaných Německých domů, jakožto středisek německého společenského života (Novák 1979, 181–183.) BDO v těchto plánech a realizacích figurovala následovně. BDO se členila na zemské skupiny shodné územím příslušné župy NSDAP, a dále pak na krajské skupiny. Tyto se pak členily ve shodě s územím místní skupiny NSDAP. Například na Blanensku byla hierarchie taková, že obvod místní skupiny NSDAP Letovice byl shodný s obvodem zdejší skupiny BDO.
Tato skupina pak podléhala krajskému vedení BDO v Brně. Stejně to vypadalo na Vyškovsku a jinde. Kde byl nedostatek lokálních skupin BDO nebo řídké osídlení Němců, tam nastupovaly ještě opěrné body. Tak tomu bylo například v Blansku, kde byl z podnětu krajského vedení BDO v Brně zřízen výcvikový opěrný bod v salmovském zámku. Přitom došlo k arizaci bytu věhlasného židovského lékaře MUDr. Ippena. MUDr. Ippen a celá jeho rodina byli posláni do Terezína a posléze do Osvětimi. V Blansku stitzpunktleiter BDO, udavač, nacista Czaluba arizoval i obchody rodin Braunů a Brochů a udal gestapu Dr. Šoupala a JUC. Mihlíka pro držení zbraní. Takoví nacističtí zločinci, jako Czaluba, Tugemann a další, reprezentovali Bund Deutscher Osten na jižní Moravě.(Jaroš Nickelli 2004, 13–14.)
Německé osídlení ve vnitrozemí Moravy, Slezska a samozřejmě i Čech bylo naprosto řídké, nesouvislé – s výjimkou oněch národnostních ostrovů – a proto sami říšští Němci po okupaci roku 1939 zavedli pro tyto Němce úřední označení „Streudeutsche“ – „Rozptýlení Němci“. Až po pádu Francie a vítězných německých taženích po Evropě, kdy se zdálo, že Velkoněmci navždy okupují dobytou Evropu, byl tento název opět úředně v protektorátu zrušen.
Tak například organizace říšských válečníků NSRKB – Kriegerkameradschaft (Nationale Sozialistische Reichs Krieger Bund) se do roku 1941 nazývala ve vnitrozemí „Kriegerkameradschaft Streudeutsche“ a byla opět přejmenována na Kriegerkameradschaft po vítězstvích wehrmachtu (této organizaci platili dle vyšetřovatelů a jiných dokumentů – členské příspěvky například na panství Rájec Tugemann, Weselka, i například rájecký kníže – Archiv MV, lustrační zpráva Ida Schoeller 1959, protokol 5 komisařů MNV Rájec 1945 aj.). Krajským vedoucím této organizace byl komisař Brna, esesák Judex, jemuž podléhalo i vedení BDO. Ten informoval o výstavbě těchto organizací i samotného K. H. Franka.
