České národní listy

Jak to je s našimi nároky na reparace, které nám má Německo zaplatit? 3

A několik vět i k revanšismu.

Požadavky Sudetoněmeckého landsmanšaftu určuje dokument nazvaný 20 bodů který organizace schválila a přijala v roce 1961.

V něm Sudetoněmecký landsmanšaft formuloval hlavní cíle své politiky, kterými jsou právo na vlast a sebeurčení

"Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Požadavky Sudetoněmeckého landsmanšaftu určuje dokument nazvaný 20 bodů, který organizace schválila a přijala v roce 1961. V něm Sudetoněmecký landsmanšaft formuloval hlavní cíle své politiky, kterými jsou právo na vlast a sebeurčení a snaha řešit sudetoněmecký problém v rámci evropských politických struktur.

Ve „20 bodech“ se například uvádí, že sudetští Němci byli v roce 1918 začleněni do Československa proti své vůli a právu na sebeurčení. Další křivdou podle sudetských Němců je vydávání tehdejšího Československa za národní stát Čechů a Slováků, ačkoliv v něm žilo pouze dva milióny Slováků proti 3,5 miliónům „menšinového“ německého obyvatelstva. Sudetští Němci se podle tohoto dokumentu také nikdy nesmíří s „vyhnáním“ ze „své staletí trvající vlasti“.

V případě majetkových nároků požadavky sudetských Němců nejsou striktně dané. Sudetoněmecký landsmanšaft sice ze svých stanov vypustil zmínku o usilování o vrácení majetku, který byl sudetským Němcům při poválečném odsunu z Československa zkonfiskován, ovšem otázka odškodnění zůstává otevřená. Záleží na každém představiteli ať už landsmanšaftu, nebo členech bavorské vlády (patrona sudetských Němců), jak otevřený v této otázce je. Například Edmund Stoiber, bývalý bavorský premiér, trval na tom, že česká vláda musí řešit odškodnění za „vyhnání“.

Výňatek z článku "Na sraz landsmanšaftu jede za vládu ministr Bek. Bude ladit vztahy se sudetskými Němci", Jitka Zadražilová 17. května 2023 11:49

Poznámky ČNL:

1. Tak především autorka článku se vůbec nezmínila o reparacích, které nám Německo je povinno zaplatit. Jedná se o řadu bilionů korun.

Na druhé straně se však autorka zabývá otázkou odškodnění sudetských Němců za majetek, který jim byl při odsunu konfiskován. A právě tato otázka zůstává otevřená, říká. "Záleží na každém představiteli ať už landsmanšaftu, nebo členech bavorské vlády (patrona sudetských Němců), jak otevřený v této otázce je. Například Edmund Stoiber, bývalý bavorský premiér, trval na tom, že česká vláda musí řešit odškodnění za „vyhnání“.

Autorka ve svých závěrech vychází pouze z dokumentů "sudetoněmeckého landsmanšaftu" a jeho "nároků" vůči nám. A to je obzvlášť hrubý nedostatek. Jaksi opomíjí konference vedoucích státníků spojenců. Ti mluvili o reparacích Německa již na Jaltě a poté v Postupimi. Pařížská reparační dohoda, jejímiž účastníky byly např. Spojené státy, Anglie a Francie, taktéž i Československo, určila  nároky signatářských států. Ale nejen to! Zakotvila též  povinnost všech signatářů konfiskovat německý majetek, a to tak, aby se nemohl dostat zpět do německých rukou. Hodnota tohoto majetku se zásadně odečítala z reparačního účtu signatářských států. Byla zde však stanovena výjimka. Československá republika podle zvláštního ustanovení Pařížské reparační smlouvy  hodnotu konfiskovaného německého majetku nemusela odečíst ze svého reparačního účtu.

Autorka o těchto skutečnostech buď neví, nebo je úmyslně pomíjí. A tak se dostává v otázce německých reparacích vůči nám na "sudetoněmecké" pozice.

Odškodnění "sudetských" Němců podle autorky " Záleží na každém představiteli ať už landsmanšaftu, nebo členech bavorské vlády (patrona sudetských Němců), jak otevřený v této otázce je. Například Edmund Stoiber, bývalý bavorský premiér, trval na tom, že česká vláda musí řešit odškodnění za „vyhnání“.

Takže vláda ČR má zřejmě, podle stanoviska paní autorky jednat o odškodnění "sudetských" Němců s představiteli SL a s představiteli bavorské zemské vlády. Proto asi pan ministr Bek jel "ladit noty" na sjezd SL. Ovšem zcela zbytečně! Proč? "Sudetoněmecký landsmanšaft" je obyčejným vnitroněmeckým spolkem, který nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu. Jednat s ním o reparacích nebo o jejich odškodnění nemůže mít žádné mezinárodně právní důsledky.

Totéž platí i o představitelích zemské bavorské vlády, která má jen omezenou, fragmentární mezinárodně právní subjektivitu, která je na první pohled zřejmá. Bavorsko nemá svého prezidenta, nemá ministerstvo zahraničních věcí. Proč? Poněvadž jejich kompetence i pravomoci spadají do rukou Spolkové republiky Německo. Spojenci na svých konferencích a ve svých postupech jednali i jménem poraženého Německa, které nemělo svou vládu. Spojenci v Německu vykonávali svrchovanou moc. Jejich akty Německo zavazovaly.

Současná vláda P. Fialy o uvedeném je informovaná. Přesto ministr Bek "jede ladit noty se sudetskými Němci na jejich sjezd". Proč tak vláda ČR postupuje? Proč nehájí české zájmy? Proč nejedná s vládou SRN, která je mezinárodně právním subjektem, a proto ona jediná může jednat s námi např. o reparacích, které nám Německo dluhuje.

2. Několik citací z programu SL 20. bodů:

Jedenáctý bod

Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ vcelku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staletí trvající vlasti. Stejně tak se nesmíří s tím, že českému národu byla odep­řena svoboda a nezávislost. Volání po spravedlnosti a sebeurčení pro všechny a po „revizio­nismu pro svobodu" nebude nikdy více umlčeno.

                                           Dvanáctý bod

V souladu s Chartou vyhnanců odmítáme jakékoli myšlenky na pomstu a odvetu. Neuznáváme žádnou kolektivní vinu českého národa za naše vyhnání a posuzujeme všechny osoby podle toho, co si dnes myslí o vyhnání, a podle toho, o co se dnes správně zasazují. Výtku revanšismu můžeme proto s dobrým svědomím odmítnout, avšak nezřekneme se obnovení porušeného práva a zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním.

Třináctý bod

Od spolkové vlády očekáváme, že nikdy nepřijme vyhnání a vyvlastnění 3 milionů německých státních občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a že naopak bude jejich práva v každém směru  účinně zastupovat. To platí též v případě navázání diplomatických styků s Československem.

Čtrnáctý bod

Naše politické úsilí se zakládá na právu na domov ("Heimat")'a na sebeurčovacím právu ná­rodů v rámci evropské integrace, a sice nezávisIe na sporné mnichovské dohodě z r. 1938.

                                                                              Patnáctý bod

"Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V na­šem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na neruše­ný život právě zde v souladu s právem sebeurčení. Poměry v Evropě - též mezi Spolkovou re­publikou Německo a Československem - mohou být považovány za normalizované teprve tehdy, až bude toto právo uskutečněno."

                                       Šestnáctý bod

Hlásíme se k právu sebeurčení jako právu národů a národních skupin určovat si svobodně svůj politický, hospodářský, sociální a kulturní status. O osudu sudetských Němců a jejich území může být totiž rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem.

                     Devatenáctý bod

Též nelze dopředu vyloučit státoprávní společenství s českým a slovenským národem, pokud toto společenství bude založeno na základě stejně oprávněného, svobodného partnerství, jež spočívá na projevu svobodné vůle účastníků a je garantováno společenstvím svobodných národů Evropy.

Poznámka ČNL:

Pokud si pozorně přečtete uvedené body Programu 20. bodů SL, pak lze mluvit nejen o revizionismu, ale i o revanšismu.

Budeme vyvěšovat i další texty, jež revanšismus dále dosvědčují.

ČNL