Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jiří Beneš, V německém zajetí VI

29. 1. 2021

Jiří Beneš

V německém zajetí

 

VI

V nouzi poznáš přátele

Večer na postelích hledáme vši a mluvíme o kanadě. A hovor se přenáší na to, co se stane s Němci po válce. »Vypálit jim na čelo hakenkrojc a poslat je do lágrů, to by bylo to nejlepší,« mínil Václav Randa z Brna.

»Vyhubit je, všechny je vyhubit,« odporuje katolický kněz, starý pán odněkud z Ostravska.

»Všechny je vyhubit nemůžeš!« namítám. »Všechny ne, několik rodin je třeba zachovat pro zoologické zahrady! Dát je tam do klecí s tabulkou: Homo germanicus«

»A jak se to srovnává s Božím příkazem, že pomsta náleží Bohu? A není to proti Božímu přikázání, nezabiješ ?«

»Ne, to není pomsta! To není proti Pánu Bohu!« rozhořčuje se starý kněz a mluví tak hlasitě, že ho okřikujeme, vzhledem k pravděpodobné přítomnosti špiclů. »Nebylo proti Pánu Bohu, že lidé v Evropě vyhubili medvědy. To nebyla pomsta, když v Evropě skoro vyhubili vlky. Mají-li žít lidé, nemohou žít medvědi a vlci! Který medvěd je žravější než Němec? Který vlk je dravější než Němec? Vyhubit Němce, to je sebezáchrana lidstva!«

Kolik takových hovorů jsem slyšel a vedl v lágrech! …

Nevím, jak to bylo, vím pouze, že Grimmova rodina se v dřívější generaci rozštěpila na větev českou a větev německou. Německá se hodně uplatnila a nyní strýc dr. Grimma byl velícím generálem pancéřové divize na východě. Asi jeho přičiněním zavolal si jednou lagerkomandant Grimma a oznámil mu:

»Mám pro vás radostnou zprávu. Dnešním dnem budete propuštěn z koncentračního tábora. Budete zařazen do německé armády v hodnosti, jakou jste měl v bývalé československé armádě, to jest v hodnosti hejtmana.« Překvapen, odpověděl dr. Grimm: »Já jsem přece Čech a nemohu sloužit v německé armádě!« »Vaše rodina je německá a váš pan strýc je divisním generálem německé armády!«

»Ale můj otec je Čech a já jsem Čech a nemohl bych v německé armádě být důstojníkem.« »Jste si vědom důsledků toho, co říkáte ?« »Ano!« »Also: ab«

A Grimm šel. Měl doma mladou ženu a dcerku, kterou doposud neviděl. Teď měl zůstat v koncentračním táboře a důsledky, o nichž mluvil esesmanský důstojník, mohly být za daných poměrů velmi nebezpečné. Ale nepřišly žádné důsledky. Grimm zůstal v lágru, zůstal na svém místě ve správě cenností v efektenkammer a esesmani, možno-li, chovali se k němu spíše s jakousi úctou než nenávistí. Snad i na ně působil mužný postoj a pevnost přesvědčení…

 

Naproti bylo oddělení pro vězně německé národnosti. Pro ty byly léky, ti dostávali lepší polévku, měli větší porce a byli vůči lékařům a ošetřovatelům hrubí, sobečtí, drzí jako hysterické milionářky. Ti neumírali na durchfall, protože měli dost opia. Ti netrpěli desítkami vředů, jež se nám dělaly po celém těle, protože měli dost vitaminů. Dr. Vratislav Klouda byl ošetřovatelem v tomto oddělení. Bylo protivné pozorovat, jak ho prohánějí a šikanují jako domácího psa.

Ošetřovatelé a lékaři byli přímo podrobeni blokovému. Náš blokový nebyl zlý člověk. Byl to německý politický vězeň, který sem přišel z Dachau a byl odtud přece jen zvyklý na slušnější zacházení s nemocnými. Ale rozkazy esesmanů poslouchal slepě a nedbal, zda při tom zničí lidské životy či nikoli. Ani nejlepší Němec nedokázal považovat »Ausländry« za rovnocenné. Vždy v něm bylo příliš mnoho opovržení a pocitu nadřazenosti nad barbary, jímž osud nedopřál tolik štěstí, aby se narodili Němci. Viděl jsem tisíce Němců v Auschwitzu i v Nordhausenu hodně zblízka, byli mezi nimi vrazi i lupiči z povolání, vývozci žen do jihoamerických nevěstinců, násilní smilníci i zloději, byli mezi nimi politikové katoličtí, sociálně demokratičtí i komunističtí, analfabeti i univerzitní profesoři, následovníci bible i atheisti, ale nebylo mezi nimi ani jednoho jediného, ani jediné výjimky, nebylo mezi nimi nikoho, kdo by cizince považoval za člověka stejně cenného jako je on, Němec…  

A každý byl až do nebe pyšný na každý válečný úspěch, i když se dál jménem Hitlerovým. Pro každého z nich to byl úspěch německého národa, nový důkaz, že oni - Němci - stojí vysoko nad ostatními. A pro každého z nich byl i loupežný vrah německý nekonečně cennější než kterýkoli cizinec a než všichni cizinci dohromady. Nebylo příjemné cítit tuto nadřazenost právě u našeho blokového, u člověka, který jinak se choval slušně a který mohl mít dost inteligence, aby dovedl pochopit, jak je to nesmyslné a neoprávněné.

Všichni vězni v nemocnici zaměstnaní i s blokovým byli podrobeni vrchnímu ošetřovateli. Nikde jsem se v lágru nesetkal s »Oberpflegerem«, který by v civilu byl lékařem nebo ošetřovatelem nemocných. To se nesrovnávalo s lágrovou politikou esesmanů. Vrchním ošetřovatelem v Auschwitzu byl tam za mého pobytu muž, který v civilu byl klempířem. Zde rozhodoval o lékařích a o tom, jak lékaři mají léčit. On rozhodoval - nikoli lékař - s konečnou platností, kdo bude operován a kdo nikoli, jak bude operován a kdy, jaké kdo dostane léky, jak se bude léčit a jakými prostředky a podobně. A on také, kdykoli uznal některou operaci za zvlášť zajímavou, prováděl ji sám a lze si představit, co asi vytrpěl operovaný, než zemřel, když prostředků k narkose bylo tak poskrovnu.

Zvláštní náhodou jeden kápo v nemocnici v Doře byl také klempíř. Ale nebylo náhodou, nýbrž zcela přirozenou skutečností, že i on rozhodoval o operacích a léčení a že sám prováděl operace, kdykoli se mu zachtělo. Jan Píšala, učitel z Radvanic u Ostravy, který tam byl hlavním písařem, Václav Polák, úředník nemocenské pojišťovny z Poděbrad, Pavel Kozák, student z Mladé Boleslavi, Lumír Zapletal ze Zlína, Josef Gross, farář z Brna, kteří tam byli ošetřovateli, a mnoho jiných Čechů by mohli vyprávět o operacích slepého střeva, o amputacích údů, o odřezání veškerého svalstva z nohy bez jakékoli narkosy a o podobných věcech prováděných mužem, jenž byl vyučeným. Cikán nekřičel, ale po polévce sténal stále více a více, večer už zase jen řval. V noci mu amputovali celou ruku, druhého dne dopoledne zemřel…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář