Jiří Paroubek v MF DNES - Ukrajina po sezóně

17.10.2023 16:06

Nedávná cesta ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského do Washingtonu proběhla v době, kdy ukrajinská ofenzíva vázne, zima je na krku a Washingtonu docházejí peníze.

Je možné, že americký prezident Joe Biden má ještě pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského slabost.

Prezident Zelenskyj přijel požadovat další zbraně a další peníze, ale také prezident Biden by se jistě nerad ocitl v situaci, že to bude jeho vláda, kdo bude bez peněz. Blíží se další horké datum, kdy by mělo skončit moratorium dluhového stropu USA, které bylo v Kongresu vyjednáno už podruhé letos jako provizorní dohoda s republikánskou opozicí. A pokud dohoda mezi vládou a opozicí nebude, americká vláda prostě zavře se svými výdaji krám.

Možná, že nás napínají zbytečně. Tahle situace se opakovala už mnohokrát a nikdy se nic tak strašného nestalo. Na druhou stranu, občas moc nechybělo. Historie zaznamenala časy, kdy federální zaměstnanci pár dní nedostali peníze, a ve státní kase zbylo jen na krmení medvědů v zoologických zahradách, protože „ti za nic opravdu nemohou“.

Část republikánské opozice v Kongresu prosazuje přesunutí pozornosti od Ukrajiny k domácím problémům, jako je ostraha jižní hranice, kudy proudí do USA jihoameričtí migranti, nebo na pomoc obětem ničivých požárů na Havaji. Oba potenciální republikánští prezidentští kandidáti, jak dominantní Donald Trump, tak druhý, ale výrazně zaostávající Vivek Ramaswamy, prohlašují, že oni by tu ukrajinskou válku okamžitě ukončili.

Sázet na to, že na tyto dva pány nedojde, je stále odvážnější. Prezident Biden už nemá starosti jen se synem Hunterem. Ten stojí před soudem, protože neřekl obchodníkovi se zbraněmi, že si občas šňupne, což nejde s ostrou střelbou dohromady. Současně se však ve třech výborech Sněmovny reprezentantů rozeběhlo vyšetřování s cílem zjistit, zda toho není dost na ústavní žalobu samotného prezidenta (impeachment). Bylo by to kvůli Hunterovu podnikání na Ukrajině a v Číně, ze kterého měl údajně mít i otec, prezident Biden, milionové příjmy, když podléhal „vlivu zahraniční mocnosti“.

Je snadné tvrdit, že to je jen opoziční protihra probíhající soudní obžaloby bývalého prezidenta Donalda Trumpa, ale ona to pouhá hra není. Nikdo neví, jak to dopadne.

První překážka dalšího financování ukrajinské války se tedy může vynořit už za pár týdnů, kdy se ukáže, že neprojde kongresovým jednáním o dalším financování vlády. Další se může čekat v průběhu příštího volebního roku, kdy Joe Biden pod tlakem kongresového vyšetřování může hodit ručník do ringu. Nebo to jeho pozici natolik oslabí, že prezidentské volby prohraje. S Trumpem? Pokud s Trumpem, bude brzy po válce.

Ale mezitím do toho vstoupí ukrajinská zima. Sezóna války je u konce. Náčelník sboru náčelníků štábů americké armády generál Mark Milley řekl už před týdny britské BBC, že letošní příležitosti k rozvinutí ofenzívy pomalu končí. I kdyby se někde podařilo linii prolomit, už se nemusí podařit otevřené území obsadit, až se rozstřílený terén začne měnit v bahnisko nebo sněhová pole, doplňuje to obavami Ukrajinců Wall Street Journal (WSJ). Těžká technika do bahna nemůže a na sněhu zanechává příliš stop, kde je pak snadným cílem.

Větší pozornost věnuje WSJ skutečnosti, že ukrajinská válka začíná lézt do peněz. Zatímco ofenzíva, která měla Rusy vyhnat z jižních regionů, vázne, financování státu se propadá do astronomických schodků stále rychleji. Vyhlídka dalšího roku války znamená, že náklady státu vzrostou ze 30 na 40 miliard dolarů nebo podle nejnovějších odhadů dokonce na 45 miliard dolarů. Vzniká přirozeně otázka, kde na to vzít. Vedle lobbování za mezinárodní pomoc, na kterou se spoléhá nejvíc, jsou tu pokusy prodávat válečné dluhopisy korporacím i jednotlivcům, nebo dluh „restrukturalizovat“, s nadějí, že věc sama nějak vyřeší.

Podle WSJ se v Kyjevě zvažují i exotičtější možnosti, jak získat peníze, například uvalit zvláštní daň na finanční prostředníky, kteří drží zmrazené devizové rezervy Ruska. Nebo vytvářet „komplexní struktury“ pro investory do dluhopisů na mezinárodních trzích. K pochopení těchto plánů nám může nejvíce pomoci skutečnost, že „komplexní struktura“ i „restrukturalizace“ mají společný slovní základ.

Je to tak, peníze docházejí, a bez nich to nejde. „Pokud vláda nedokáže nějak pokrýt své schodkové hospodaření, pak nemá čím financovat ani své válečné úsilí,“ shrnuje to věcně Vitalij Vavryščuk, šéf makroekonomického výzkumu ICU, kyjevského obchodníka s cennými papíry.

Hospodářské statistiky mluví o 25 procentním propadu HDP Ukrajiny proti předválečné úrovni, ale tomuto číslu trh moc pozornosti nevěnuje. Ukrajinské státní dluhopisy jsou prodávány za 29 procent nominální hodnoty, tedy 71 procent pod čarou. Největší podíl nákladů války hradí USA a EU, píše WSJ z 19. září. Z obrázku, kterým to doplňuje, je zřejmé, že EU dává skoro 15 miliard dolarů, zatímco USA jen 8,5 miliardy. Není rozlišeno, co jsou půjčky a co granty. Když však započteme i zbraně, skóre dopadne trochu jinak.

Dobrých 10 miliard dolarů se vybere doma prostřednictvím prodeje státních dluhopisů. Ví Bůh, jak to dělají. Přesněji, něco se o tom ví. Značnou část těchto dluhopisů nakupovala ukrajinská centrální banka, která má tolik peněz, kolik si zrovna vyklepne na počítači. Po staru bychom řekli, že to jsou peníze rovnou z rotačky.

Jenže jednou budou potřeba i opravdové peníze. Poválečná obnova Ukrajiny si vyžádá podle Světové banky nejméně 411 miliard dolarů (a destrukce země dál pokračuje). Dejme tomu, že se to dá spočítat. Ale ještě dřív bude potřeba splácet existující dluhopisy.

Mezinárodní držitelé těchto dluhopisů včetně obrovitých fondů, jako je MSF Investment Management, Black Rock nebo Fidelity Mangement, v loňském roce s Ukrajinou dohodli odklad plateb, zatím do půli roku 2024. Ukrajinské ministerstvo financí se to snaží odsunout o další rok, přičemž část dluhu by se měla úplně smazat a další část vyměnit za nové dluhopisy.

V těchto počtech ale nějak chybí ztracené životy. Také tady mohou létat nejrůznější čísla, ale shoda bude, že půjde o statisíce lidí a že jde o nejproduktivnější část společnosti. Zahraniční zájmy mohou být různé, ale pokud jde o Ukrajinu, tahle válka zemi zabíjí a měla by co nejrychleji skončit.

Popravdě, pak můžeme být na její straně mnohem účinněji, jako spolupracující přátelé. Sám to považuji za nejnaléhavější požadavek současné české a evropské politiky.

A řekněme si otevřeně, že i současný konflikt na středním východě, který má potenciál se rozrůst do širších rozměrů, příliš ukrajinské věci nenahrává. USA nemají nekonečné zásoby munice ani zbraní. A teď je budou muset posílat dvěma adresátům.

Jiří Paroubek