Jsme světoví?
Jsme světoví?
Na tuto otázku zřejmě odpoví pamětníci Československé republiky, že jsme světoví již byli. Svá tvrzení doloží statistikami z tehdejší doby. V průmyslové výrobě na hlavu jednoho československého občana jsme patřili mezi deset nejprůmyslovějších států na světě.
Náš průmysl, včetně vojensko-průmyslového komplexu, byl v té době velmi rozvinutý. Na klíč jsme stavěli elektrárny, cukrovary a další průmyslové stavby. Naši technici a montéři úspěšně pracovali v řadě evropských i mimoevropských států. Naše výrobky sloužily lidem ve značné části světa. Hrdost na naši světovost byla oprávněná a silná.
Ale dnes? Kdeže ty úspěch ČSR jsou? O naše výrobní kapacity jsme přišly zčásti v druhé světové válce. Němci je stačili plně opotřebit a v závěru války i zničit. K tomu silně napomohly i boje mezi německými okupanty a spojeneckými vojsky na území republiky. Nicméně v roce 1989 jsme opětně patřili k průmyslovým státům. Od té doby se opět mnohé změnilo. Psát o tom, co si z nás dobře pamatuje, je nadbytečné.
V současnosti prožíváme těžké doby. Životní úroveň většiny z nás klesá, chudoba opět roste.
Ale přesto, jak jsme se dozvěděli v nedávných dnech, se stáváme opět světovými. Nevěříte? "Podle nejnovějšího průzkumu agentury Morning Consult se český premiér Petr Fiala propadl v žebříčku popularity světových lídrů až na poslední místo. Na základě dat podporuje Fialu jen 18 % vlastních spoluobčanů." ( Z článku "Propadák - Petr Fiala je nejméně oblíbeným lídrem na světě",6.10.2023, jk, morningconsult, foto: repro: ovm, http://www.regionalninovinky.cz/zpravy/politika/propadak-petr-fiala-je-nejmene-
oblibenym-lidrem-na-svete/)
Uvedený článek, který jsme včera vyvěsili, se zřejmě octnul v nějakém informačním stínu, přečetlo jej velmi málo čtenářů, obsahuje však i další následující zajímavé údaje. "Nikdo z evropských lídrů uvedených v průzkumu, s výjimkou švýcarského prezidenta Alaina Berseta, však nedosahuje podpory 50 %. Naopak nejoblíbenějším světovým státníkem je podle daného průzkumu indický premiér Narendra Modi, jemuž vyjádřilo podporu 78 % vlastních spoluobčanů. Na druhém místě pak nalézáme mexického prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora s 67% podporou u vlastního obyvatelstva."
Bohužel, o zařazení pana P. Pavla, prezidenta republiky, mezi úspěšné světové hlavy států, jsme se nedočetli a asi nedočteme. Máme však obavy zcela jiné. Jak si mnozí z nás pamatují, pan prezident Pavel se dopustil celé řady velmi silně diskutabilních kroků, jež republiku značně poškodily. Poděkoval panu B. Posseltovi, předsedovi tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu, za jeho podíl na zlepšení česko-německých vztahů. Ve svém projevu na Terezínské tryzně pustil do světa slova: "Odpovědnost za zločiny, které spáchali naši předkové, musíme přijmout a poučit se z nich." Snad v té době pan prezident ani nevěděl, že Malá pevnost Terezín za války sloužila jako věznice pražského gestapa, kde byli sadisticky mučeni naši vlastenci, z nichž někteří zde i zemřeli. Přes 30 tisíc našich lidí jí za války prošlo. Nedávno pan prezident na cizí půdě mluvil o tom, že právo menších zemí na veto při jednání orgánů Evropské unie, musí být podrobeno diskusi a vyloučeno při jednání o zásadních záležitostech EU. Na některé z nás jeho slova působila dojmem, že pan P. Pavel snad dokonce lobuje za zrušení práva veta v EU.
Nesmíme dále zapomenout na jednání, jež měl pan prezident se soudkyní Evropského soudu pro lidská práva o žalobě Lichtenštejnů proti ČR, která se domáhá vrácení jejich majetku, který jsme po válce konfiskovali na základě dekretů prezidenta republiky. Pan prezident při té příležitosti vyjádřil názor, že by preferoval dohodu s Lichtenštejny. Svatá prostoto! Věděl pan prezident o tom, že již v roce 1991 prof. F. Ermacora doporučil "sudetoněmeckému landsmanšaftu" následující: " "Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit. Cesta, kterou lze doporučit, je požádat Spolkovou republiku – jako ochrannou mocnost sudetských Němců – aby veškeré dosud trvající otázky, které vyplývají z tohoto komplexu otázek, objasňovala a řešila smluvní cestou. A to za spolupůsobení patronátního Bavorska a legitimních zástupců sudetských Němců. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko. Tyto záležitosti je nutno dojednat. "
A co navrhuje pan prezident? Místo aby pevně stál na stanovisku, že naše soudy ve svých rozhodnutích pravomocně potvrdily, že konfiskaci lichtenštejnského majetku jsme provedli po právu, navrhuje místo dalšího soudního řízeni jednání s Lichtenštejny, které by vedlo k dohodě. Pan prezident tedy činí tak, jak doporučIl prof. Ermacora sudeťákům. Takováto dohoda by republiku zřejmě stála desítky miliard, či dokonce stovky miliard korun. V oblasti politické by vzniklé škody byly pro nás katastrofální.
Můžeme uvést i další jeho výroky podobné kvality. Považujeme to však za nadbytečné.
Pokud bude pan prezident P. Pavel dále pokračovat po uvedené cestě, která, jak ne nemnozí soudí, hrubě poškozuje naší republiku, naše národně-státní zájmy, dopracuje se ke světovosti, jak se to již podařilo premiéru P. Fialovi. Stane se jedním z nejhorších prezidentů na světě. Naše světovost by tak byla opětně potvrzena. Za jakou cenu?
Snad již všichni víme, kam takovou cestou, jíž nám vyznačuje premiér P. Fiala a prezident P. Pavel, můžeme dojít. Ani slzy v očích nám nezbudou, abychom mohli hořce zaplakat.
Máme však jinou možnost. Jsme lid, který je zdrojem veškeré moci ve státě. Můžeme vládu v čele s premiérem, prezidenta republiky i další ústavní činitele, kteří jednají v příkrém rozporu se svými ústavními povinnostmi, demokratickou cestou vyměnit. Stali jsme se většinou v republice. V demokracii většina vládne, menšina je v opozici. Je na nás, abychom svá práva uplatnili ve prospěch našeho národa, ve prospěch republiky! Stoosmičková většina již padla. Musíme hledat a vytvořit novou většinu.
Dr. O. Tuleškov
