K současné volební kampani
K současné volební kampani
Marek Řezanka
Podívejme se ovšem blíže na kandidaturu šéfa odborových svazů, Josefa Středuly, který je jak členem Rady Česko–německého diskusního fóra, tak Aspen Institute Central Europe. Pokud šéf odborů není schopen nasbírat pro svou kandidaturu na prezidenta dostatečný počet hlasů od lidí – a škemrá o podpisy asociálně zaměřených senátorů, působí žalostně a směšně zároveň. Je nakonec úplně jedno, zda nakonec potřené hlasy občanů dohromady dá, neboť nedůstojné divadélko v Senátu mu již nikdo neodpáře. Takto se představitel alternativy jednoduše chovat nemůže. Podtrhuje to ale fakt, že za Středuly odbory přišly o svůj symbol – pražskou budovu, kde centrála dlouhá léta sídlila – a že odborářská protivládní demonstrace byla pohříchu bezzubá. Nedokázala zacílit na téma mírových jednání na Ukrajině, nepojmenovala totalitní vládní praktiky – a nedotkla se hrozby ekonomického kolapsu země.
Ti, kdo si myslí, že by pan Středula odčerpával hlasy Babišovi, se podle mého názoru pletou. Ti dva mají diametrálně rozdílné voliče. Středula je schopen spíše ubrat nějaké to procento Danuši Nerudové, která se snaží voliče přesvědčit o svém sociálním cítění, které jí věří asi jako Fialovi boj proti drahotě.
Do toho všeho oznámil svou kandidaturu předseda nejsilnější opoziční strany, Andrej Babiš.
Jeho se favoriti vládní pětikoalice, tedy Petr Pavel, Pavel Fischer a Danuše Nerudová, zjevně obávají. Stačí si projít jejich reakce:
1) Petr Pavel: „Vzhledem k intenzivní palebné přípravě, které v posledních týdnech čelím, mě vůbec nepřekvapuje, že Andrej Babiš do toho jde. Osobně se těším, že do debat přinese oživení, ale obecně jeho kandidaturu vnímám jako hrozbu pro Českou republiku, a to kvůli populismu, který zosobňuje.“
2) Pavel Fischer: „Andrej Babiš právě oznámil svou kandidaturu. K tomu mohu poznamenat jediné: Svoboda, demokracie, budoucnost!“
3) Danuše Nerudová: „Andrej Babiš se do druhého kola nedostane… Andrej Babiš ani po dlouhém pátrání nenašel nikoho lepšího. Zatímco pánové protikandidáti budou v kampani řešit svou minulost, já jsem připravena zaměřit se na budoucnost nás všech.“
Velmi výmluvný je i komentář premiéra Fialy: „Rozhodnutí Andreje Babiše kandidovat na prezidenta republiky mne nijak nepřekvapilo. V demokratických zemích obžalovaný politik odchází, Andrej Babiš hledá imunitu na Hradě. A to si ČR nezaslouží.“
Někdo by měl premiérovi republiky trpělivě vysvětlit, že v demokratické zemi především nemůžeme trpět cenzuru a udávání kvůli odlišným veřejně prezentovaným názorům. Že v demokratické zemi politici, kteří podpoří podle odposlechů policie člověka evidentně zapojeného do nekalého jednání, nemohou zůstávat v ministerském křesle. A že v demokratické zemi je nepřijatelné, aby ministr obrany schvaloval terorismus, a ministr vnitra pubertálním aktivismem ohrožoval bezpečnost státu. Takovéto představitele si většina z nás vskutku nezaslouží.
Danuše Nerudová zvolila heslo o minulosti a budoucnosti, které tu ale přece již znělo v roce 2013, kdy se Karel Schwarzenberg vymezoval vůči Milošovi Zemanovi slovy: „On reprezentuje minulost, naši minulost posledních deseti až patnácti let. Doufám, že se mi podaří během těch pěti let naši zemi uvést do stavu, kdy můžeme opravdu říct, že heslo na prezidentské vlajce „Pravda vítězí“ odpovídá skutečnosti.“
Osobně by mě zajímalo, na základě jaké analýzy došla paní Nerudová k přesvědčení, že se A. Babiš nedostane do druhého kola prezidentských voleb. V rámci opozice má ANO mezi voliči dlouhodobě nejsilnější pozici. S jeho kandidátem se zkrátka počítat musí. Domnívám se, že osloví i řadu bývalých voličů ČSSD, některé voliče SPD, KSČM a možná i Přísahy. Rovněž má potenciál dostat k volbám lidi, kteří jinak volit nechodí. Zatímco zde máme trojici kandidátů spojených s vládní politikou, Andrej Babiš se v očích mnohých stane symbolem boje proti ní (a bude-li před volbami obžalován, patrně ho to ještě u odpůrců současného kabinetu posílí). Do druhého kola se tak podle mého odhadu dostane bez problému s více než 20 % hlasů. Zbývá vyřešit otázku, kdo z vládního tábora ho ve druhém kole doplní – a zda nebude situace taková, že mu bude sekundovat ještě někdo jiný (J. Bašta nebo T. Březina).
Existují nejméně dva důvody, proč by Danuše Nerudová zvolena být neměla:
1) „Ukrajina chce těžké zbraně, bez nich nevyhraje. Jsem hrdá, že Češi strach nemají a tanky dodali. Terorista totiž rozumí jen síle. Německý pragmatismus způsobil, že Evropa tahá za kratší konec. Je na čase, aby skončil.“ (Twitter, 15. 4. 2022) Tímto výrokem se Nerudová řadí mezi „jestřáby“, kteří Českou republiku nebezpečně posouvají blíž a blíž k válečné apokalypse.
2) „Bratrům Mašínům bych vyznamenání udělila. Jako společnost jsme se totiž usnesli, že komunistický režim byl zločinný a boj proti němu legitimní, morálně oprávněný a hodný úcty.“ (iDnes, 9. 9. 2022) Podpora terorismu by neměla být vizitkou kandidáta na funkci prezidenta republiky – a podřezání spoutaného člověka terorismem je. Nebo snad paní Nerudová hodlá legitimizovat i jiný oprávněný boj proti tyranům?
Generál Pavel, pohoršující se nad populismem, očividně není schopen čelit své minulosti, kterou bagatelizuje. V souvislosti s panem Babišem mluví o hrozbě pro Českou republiku, ale hrozbou je především jeho ohebnost a naprostá amorálnost.
Pokud budu chtít být jízlivý, napíši, že Pavel Fischer svým komentářem podpořil Andreje Babiše jako zastánce demokracie a svobody – proti vládě prosazující cenzuru a udávání.
Danuše Nerudová se pro změnu nejspíš řídí mottem: Podle sebe soudím tebe. Jestli se totiž někdo do druhého kola dostat nemusí, je to právě ona. Z politických stran má za sebou hlavně Piráty – a to k postupu zřejmě stačit nebude.
Z brožurky Aby naše volba nebyla poslední
