Když vládnou pubertální gesta
Když vládnou pubertální gesta
Marek Řezanka
Kabinet Petra Fialy dnes a denně ukazuje svou nekompetentnost, čiré pokrytectví – a v neposlední řadě absenci jakékoli koncepce. Tu postrádá jak oblast zdravotnictví, tak sociálního zabezpečení, průmyslu a obchodu, zemědělství, a mimo jiné bohužel i česká diplomacie. Místo vizí jsou prezentovány výkřiky, symboly a gesta – tím více okázalá, čím bezobsažnější. Jedinou oblastí, kde o nějaké koncepci může být řeč, je školství, bohužel se ale nejedná o koncepci vzdělávání, ale dogmatické indoktrinace.
Těžko bychom našli vzorovějšího představitele prázdných gest než rukama šermujícího premiéra Fialu, u něhož si kdekdo pamatuje, že nenechá nikoho (kromě celého státu) padnout, že se zajímá o cenu Nutelly a že je schopen popřít cokoli, co v minulosti sliboval, jako například nízké daně či nízké ceny potravin.
Představme si nyní hlavní zástupce politiky prázdných gest a jejich nejznámější výroky či činy. Těžko lze začít kýmkoli jiným než předsedkyní Poslanecké sněmovny České republiky, kterou je Markéta Pekarová Adamová:
- Autonomní protektorát: V březnu roku 2021 přišla s termínem „autonomní protektorát“, v němž výrazně snížila újmu nacisty zničené a okupované země: „Před 82 let začali nacisté s okupací Čech, Moravy a Slezska a byl zřízen autonomní Protektorát Čechy a Morava. Temná stránka našich dějin, která zničila život mnoha občanů. Zatímco za tuto okupaci proběhla omluva a pokání, jiní okupanti i dnes otevřeně vyhrožují. Nezapomeňme.“ Tímto svým prohlášením zásadním způsobem bagatelizovala několikaletý teror, který si vyžádal desetitisíce až sta tisíce životů a způsobil Československu (které bylo rozděleno a zničeno) nenahraditelné ekonomické ztráty.
- Když nemají chléb, ať jedí koláče, aneb Vezměte si další svetr: V roce 2022, kdy mnoho lidí doplácelo na zcela katastrofální vládní energetickou politiku, reagovala bez jakékoli empatie a prokázala, že problémy občanů ji nikterak nezajímají: „U nás je to určitě pro některé diskomfort. Já se snažím to vnímat tak, že je to možnost, jak jako jednotlivec můžu pomoci celku – zbytečně neklimatizovat, zbytečně nevytápět a holt si vzít další svetr.“ Tímto svým postojem přispěla k destabilizaci české společnosti a k její radikalizaci.
- Pubertální gesto: V červenci 2023 předala V. Zelenskému nikoli svetr, ale černé tričko s nápisem v angličtině, že Rusko je údajně teroristický stát. Takovéto gesto je především ubohé, a rozhodně nepřispívá ke zlepšení mezinárodní situace. Je naprosto prázdné, a nesmírně hloupé. Znevažuje Českou republiku jako seriózního partnera k jakýmkoli jednáním: „Stále jsme a budeme po boku Ukrajiny v boji proti ruskému agresorovi – až do konečného vítězství. Také jsme probrali summit Krymské platformy, která má za cíl připomínat, že je Krym ukrajinským územím.“ V tomto citátu ovšem schází to podstatné – kdo bude tím konečným vítězem. V tomto kontextu člověka napadne, jaký nápis by nejvěrohodněji dokumentoval současné dění v Gaze, jež rozsahem utrpení pro uprchlíky nemá v posledních letech srovnání – a proč se tentokrát předsedkyně Poslanecké sněmovny České republiky nijak neangažuje. Vládní pokrytectví již zjevnější být nemůže.
- Dehonestace občanské protivládní demonstrace: Je jednou z těch, kdo se snaží protivládní demonstranty nálepkovat jako „protiputinovské“, a odvádějí tak pozornost od faktu, že značná část české společnosti je s Fialovým kabinetem, kulantně řečeno, výrazně nespokojena: „Na dnech Varšavské smlouvy na Václavském náměstí bylo o cca 90 tisíc méně lidí než na Dnech NATO.“ Podobnými urážkami jenom zvyšuje napětí v české společnosti – a výrazně se podílí na nenávistném ovzduší, které zde panuje.
- Diplomatický kolaps: V Arménii slíbila v únoru 2024 podporu „arménskému lidu“, v Ázerbájdžánu tuto podporu pak demonstrovala odsouzením arménských akcí, a ve své arménské podpoře šla tak daleko, že prohlásila, že „Náhorní Karabach je nedílná součást Ázerbájdžánu“. Pro českou diplomacii je to další těžká rána a hřebíček do rakve její kdysi vynikající pověsti. Výsledkem její cesty je, že Česká republika není důvěryhodná ani pro Arménii, ani pro Azerbájdžán, a její potenciál jak při mírových jednáních v oblasti, tak při rozšiřování nových obchodních příležitostí, je nulový, či dokonce záporný.
Pekarová Adamová se aspoň nestala ministryní. Tuto funkci na rozdíl od ní zastává bakalář Jan Lipavský:
- Máme padnout za světový řád?: Ministr zahraničí České republiky, Lipavský, prozradil, co pokládá za nejhorší možný scénář světového vývoje. Zatímco většinu populace na této planetě již dlouhá desetiletí pronásleduje v nočních můrách imperialismus Spojených států amerických, které nastolily unipolární řád bez pravidel, bakalář Lipavský spatřuje hlavní hrozbu v možnosti, že tento zlořád bude nahrazen multipolárním rozložením sil s jasně definovanými pravidly: „Máme velmi pevnou národní bezpečnostní strategii, která popisuje všechny důležité hrozby, které proti nám stojí. Tou největší z nich je ruský imperialismus… Rusko a jeho spojenci se snaží zničit světový řád a učinit ze světa to nejhorší možné místo. Rozhodně musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom Ukrajině pomohli právě teď.“ Aby bylo jasné, co bakalář Lipavský hájí, připomeňme si americkou agresi v Iráku v roce 2003, rozvrácení Libye či podporu jedné z největších genocid uprchlické populace dnešních dnů v Gaze. Připomeňme si mučení v Guantánamu bez jakékoli právní opory či bombardování vlaku s civilisty v Grdelické soutěsce z 12. 4. 1999. Kampak se poděl Martin Švadlenka, který se proslavil jako aktivista pirátského hnutí upozorňující na nesrovnalosti v oficiální verzi útoku z 11. září 2001?
- Nechci slevu zadarmo: „Musíme hledat řešení, jak podpořit svobodu slova, ale zároveň neohrozit naše demokratické společnosti.“ Slogan z povídek Šimka a Grossmanna jsem si nevybral náhodně. Plně vystihuje oxymóron, který zde bakalář Lipavský vytvořil. Nelze totiž neohrozit svobodu slova, pokud má být v prvé řadě hájena vláda elit, kterou v citátu zastupuje metafora „ohrožení demokratické společnosti“. Lipavský svou představu dále rozvinul, když naznačil, že žádná regulace není nežádoucí, když chrání vládu:
- „Bylo by velkou chybou akceptovat, že něco není možné regulovat, pokud to má schopnost ohrozit vlády.“
- Laciné vtipy, které postrádají vtip: „Koukám, že moje letní dovolená na Krymu se přibližuje.“ (24. 6. 2023). Podobných výroků se profesionální diplomat nikdy nedopustí. K ničemu pozitivnímu nepřispívají, jenom jitří emoce. Nemají ale potenciál cokoli vyřešit či prosadit. Ve finále působí uboze a trapně, ostatně jako jejich nositel.
- V listopadu 2023 se Lipavský dopustil dalšího pubertálního gesta, kdy při projevu ruského ministra zahraničí, Sergeje Viktoroviče Lavrova, opustil sál na jednání OBSE ve Skopji.
Lipavskému vydatně sekunduje ministryně obrany, Jana Černochová:
- Tento atentát se povedl: V srpnu 2022 se prezentovala obzvlášť odporným veřejně sdíleným příspěvkem: „Potlačuji přirozenou lidskou reakci na tragickou smrt. Ale toto jsou skuteční vrazi a váleční štváči. A není mi lito ani dcery, ani truchlícího otce. Je mi líto tisíců lidí zavražděných v důsledku jejich propagandy a odporné ideologie. Dnešní noc na 21.8. si v Rusku zapamatují." Třebaže české soudy aplikovaly dvojí metr, a ministryni neodsoudili, kdyby například jako běžná občanka v souvislosti se střelbou v mešitách na Novém Zélandu napsala, že oběti „ochutnaly vlastní medicínu“ nebo že „si to zapamatují“, odsouzena by byla. Jistý Benedikt Čermák si vyslechl šestiletý trest za komentář: „Jak jim chutná jejich medicína! Dobrá práce!????“
- Nejdřív střílím, pak střílím: V listopadu 2022 volala po okamžitém útoku na Rusko, aniž se zabývala vyšetřováním, kdo je za dopad dvou raket na polské území zodpovědný. Později vyšetřování prokázalo, že zodpovědnou je ukrajinská strana. Česká ministryně obrany však bez důkazů volala po vypovězení války: „Nyní vyhodnocujeme prokázaný dopad ruských raket na polské území. Ať by šlo o omyl, nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany Ruska a nesmí zůstat bez odezvy.“ Takovéto jednání výrazně ohrožuje bezpečnost České republiky. Není naším zájmem prezentovat se jako největší nepřítel Ruska.
- Ujasnit si pojmy není na škodu nikdy: V říjnu 2023 uvedla, že Írán se ve čtvrtek stane předsednickou zemí. „Íránský režim sponzoroval vraždění Izraelců teroristy z Hamásu, je odpovědný za nárůst poprav v jejich zemi, za utlačování žen a dívek i nedávnou smrt 16leté Armity, která zemřela poté, co byla v metru napadena íránskou mravnostní policií za to, že nenosila povinný hidžáb.“ Radě OSN pro lidská práva od ledna předsedal jako první Čech stálý představitel České republiky při OSN v Ženevě Václav Bálek. Působilo velice trapně, když ministryně obrany dodatečně svůj status opravovala.
- Genocida musí být: „Stydím se za OSN. Dle mého názoru nemá ČR v organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu, co pohledávat. Vystupme.“ Za podobný výrok by všude jinde ve světě takový ministr nejspíš skončil, neboť poškodil důvěryhodnost své země jako spolehlivého partnera. Jana Černochová již statusem k atentátu na Duginovu dceru prokázala, že nic lidského se v ní neskrývá, což potvrzuje nyní, kdy ji nijak neděsí osud mnoha vyháněných zbědovaných lidí včetně dětí.
- Do sféry pubertálního chování pak patří její prezentace v tričku se stíhačkou F-35. Černochová navíc uvedla: „Letouny F-35 nejsou stíhačky, je to celá platforma, je to celá laboratoř.“ V této souvislosti bych se paní ministryně rád zeptal, jak moc nebezpečné látky se v té laboratoři vyvíjejí.
Vít Rakušan nechal v říjnu 2022 na budově resortu vnitra vyvěsit podobiznu ruského prezidenta v černém vaku na mrtvoly. Opět zde máme laciné pubertální gesto bez obsahu, jehož jediným výsledkem je vyvolávání nenávisti a nedůvěry v politiku jako takovou. V případě ministra Rakušana je navíc nutné mít na paměti další rozměr jeho angažmá v politice – a to kauzu Dozimetr a vlastnictví mobilního telefonu se šifrováním typickým pro gang kolem Michala Redla. „Panem čistým“ pak nejspíš nebude ani Petr Fiala, který Víta Rakušana kryje, a sám má na krku stále se rozrůstající kauzu Podnikatelské družstevní záložny (místo Redla zde máme Kamila Bahbouha).
Na základě výše shrnutého lze konstatovat jediné: Chceme-li vládu, která bude prosazovat zájmy svých občanů, nesmí se jednat o nedůvěryhodné nekompetentní postavičky z galerky, které jsou vydíratelné, neboť mají, obrazně řečeno, tunu másla na hlavě. Dokud budou preferována dětinská gesta před prosazováním smysluplných koncepcí, nemáme jako společnost sebemenší šanci.
