Ke stýkání a potýkání Čechů a Němců v dějinách 8

 O tom, jak společně žili Češi a Němci v době první republiky až do záboru našeho pohraničí, podrobně vypovídají články našich hraničářů, které zveřejňujeme na našich stránkách. Teror postupně znacizovaných henleinovců vůči Čechům, samozřejmě také vůči německým antifašistům a Židům, se stupňoval, počínal nadávkami a dospěl k jejich fyzickému napadání. Tekla krev. Došlo k vyhánění všech odpůrců henleinismu. Někteří, aby si zachovali život, utíkali jen s tím, co měli na sobě. Po Mnichovu posílali, zpravidla po velkém bití  a mučení, henleinovští nacisté své odpůrce hromadně do věznic a koncentračních táborů. Nově vytvořená "Sudetengau"  se stala jednou velkou otrokárnou, v níž zahynuly desetitisíce vězňů a válečných zajatců. Územím župy, v době několik měsíců až do skončení války, procházely pochody a transporty smrti. Značná část vězňů byla ubita k smrti nebo zemřela hladem, zimou, vysílením.

Henleinovci si naše území, české pohraničí, přivlastnili, ač jim nikdy nepatřilo. O tom mluvil i T.G. Masaryk: "

Pokud předně běží o Němce v našich zemích, je náš program znám dávno; území, obývané Němci, je území naše a zůstane naším. My jsme vybudovali svůj stát, my jsme jej udrželi, my jsme jej budovali znova; přál bych si, aby naši Němci při tom pracovali s námi - to by byla lepší politika než jejich pochybené úsilí nynější. Pochybuji ovšem, a počítám s tím, že jsou v těžké situaci; přiznávali, bohužel, pangermánský výbojný program protičeský příliš ochotně, nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními zdánlivými úspěchy; naši Němci stali se obětí falešného prolhaného rakušáctví a krátkozrakých Habsburků. Je psychologicky pochopitelné, že teď nemile nesou, že se tak osudně zklamali a že jsme měli a máme pravdu my.

Opakuji: my jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení našich Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné právo na bohatství našeho území, nezbytného pro průmysl náš i Němců mezi námi. My nechceme a nemůžeme obětovat naše značné menšiny české v takzvaném německém území. My jsme také přesvědčeni, že hospodářský prospěch odkazuje naše německé krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správně. Ať si vzpomenou, že roku 1861 spolu s námi žádali císaře, aby se dal korunovat na českého krále. Přeji si upřímně, abychom se co nejdříve dohodli. Přiznávám se, nám je těžko zapomenout, že naši Němci a Němci v Rakousku vůbec přijímali nelidské krutosti rakouské a maďarské soldatesky bez protestu, nám je těžko zapomenout, že naši Němci dávali nejzuřivější kontingent pangermanismu. Ale přesto je přijmeme rádi, jestliže se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám nemůže zazlívat, budeme-li po tolika trpkých zkušenostech opatrní, ale ujišťuji, že minority v našem státě budou požívat úplných národních práva občanské rovnoprávnosti. Americká republika podjala se raději občanské války, než by byla připustila secesi svého Jihu. My nikdy nepřipustíme secesi našeho smíšeného severu. Vybudováním opravdu demokratické samosprávy máme vhodný prostředek pro rozřešení národnostní otázky. Přímočaré rozdělení pro velikou a zvláštní smíšenost není možné, a problém není pouze národnostní, nýbrž také a do značné míry sociální.

(Z poselství T.G. Masaryka revolučnímu Národnímu shromáždění z 22. prosince 1918)

Karlovarský program Sudetendeutsche Partei

Voliči a podporovatelé Sudetoněmecké strany po válce unisono tvrdili, ba ohánějí se tím i podnes, že chtěli jenom národní svobodu a sociální jistoty. Vůbec tedy onu nacistickou diktaturu, natož pak koncentrační tábory, o nich prý nic ani nevěděli.

Jenomže po anšlusu Rakouska zesílila v pohraničí jejich snaha natolik, že i mnozí z dosud váhajících vstupovali do Henleinovy strany a volali po "osvobození" od Čechů. Tím jejich gauleiter mohl ve svých ďábelských plánech - dle pokynů Hitlera - pokračovat.

Hodně se mluví a cituje se tzv. Karlovarský program, který Henlein po poradě a schválení od " Vůdce" vytýčil. Oba ihned po 28.březnu 1938 (záboru Rakouska) se na textu shodli i na tom, jak jej prosazovat. Krédo jejich plánu bylo stručné - musíme žádat vždy více. Vyhlášení Karlovarského programu bylo dokonce záměrně naplánováno - na 20. dubna, kdy Hitler slavil narozeniny. Čtyři dny poté - 24.4.1938 byl masově všude rozšířen. K tomu je třeba dodat, že již 27. dubna zahájilo velení wehrmachtu přípravy na plán "Grün", vojenské zničení Československa.

Karlovarský program obsahoval 8 bodů a jako celek usiloval dokonce o více, než samotná Mnichovská dohoda. Byl to například požadavek mít právo zastávat a hájit německý světový názor, tedy dokonce i v českých zemích. Tohle se jim plně splnilo po 15. březnu 1939. Velmi citlivá, ba téměř "háklivá" byla tato slova umístěna až na konci textu programu - "německý světový názor". V podstatě to byl právní požadavek na výklad národního socialismu, včetně v něm obsaženém skrytém rasismu. To umístění v závěru svědčí, že tento požadavek byl k původnímu textu asi připojen na poslední chvíli.

Mnozí sudetští Němci nechtěli pochopit (netušili?) a s nimi i někteří další, proč Češi museli tento program pociťovat jako hrozbu a tudíž nepřijatelnou věc. V té době přece existovaly nejen závažné česko -německé protiklady, ale stále se prohlubující propast mezi naší demokracií a zločinnou diktaturou v Německu. Nebylo možné, aby naše vláda akceptovala všechny body Karlovarského programu : Načež německá vláda společně s henleinovci rozpoutali proti nám zuřivou kampaň, cílenou i na německé sociální demokraty. Co vše tedy obsahoval onen program?

1.- nastolení plné rovnosti mezi německou národnostní skupinou a českým národem.

2.- uznání sudetoněmecké národnostní skupiny jako právního subjektu pro obranu jeho rovnoprávného postavení ve státě.

3.- vymezení a uznání sudetoněmeckého sídelního území.

4.- vybudování sudetoněmecké samosprávy na sudetoněmeckém sídelním území ve všech oblastech veřejného života, pokud se jedná o zájmy a záležitosti německé národnostní skupiny.

5.- vytvořit zákonná ochranná opatření pro ty sudetoněmecké státní příslušníky, kteří žijí vně uzavřeného sídelního území národnostní skupiny.

6. - odstranění bezpráví způsobeného sudetským Němcům od roku 1918 a náhradu škod tímto bezprávím vzniklých.

7. - uznání a uskutečnění zásady - na německém území jen němečtí veřejní zaměstnanci.

8. - plnou svobodu pro přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.

K tomu několik poznámek. U čtvrtého bodu pod "úplnou samosprávou" si Henleinova strana představovala, že náš demokratický stát vydá veškeré obyvatelstvo nacistické zvůli. U bodu č. 5 se žádá intervenční právo také vně sudetoněmeckého sídelního území, tedy i případně na sídelním českém území. Pojem "sudetoněmečtí státní příslušníci" má dvojí význam. Buď tím jsou myšleni sudetoněmečtí příslušníci v Československu, nebo dokonce samostatná sudetoněmecká státní příslušnost. V případě bodu, kde se požaduje odškodnění za utrpěné "křivdy" je na místě otázka : zač by mělo se platit a v jaké že výši? A ten bod č.8 asi jako přílepek - plná svoboda přihlášení se k němectví byla přece z našeho pohledu jim právně i fakticky zaručena. Oni ale žádali více - čímž mínili že " němectví" rozšiřují na "německý světový názor". Tím je ovšem míněna nacistická ideologie. Podle politické linie NSDAP a SdP to znamenalo i právo hlásit se k nedemokratickým a nehumánním praktikám rasismu, antisemitismu až k ideologii o pánské rase, germánskému nadčlověku. K principu vůdcovství, autoritářskému státu, nadvládě nad jinými národy.

Navíc nad tím vším se vznášela určující linie ražená Henleinem na Hitlerův příkaz - stupňovat neustále požadavky. Vyslaní emisaři od našich spojenců k tomu mlčeli.

Josef Sedlák, Plzeň