Konstantin Bondarenko - USA vyměnily solidaritu s NATO za lední medvědy a tunel mezi Čukotkou a Aljaškou

Janinna 19. 9. 2025 18 komentářů

Rusko, Ukrajina, usa

Alexej Peskov 

Slavný ukrajinský historik a vlivný politolog Konstantin Bondarenko se v posledních letech stal populárním díky rozhovorům, které poskytoval různým ukrajinským kanálům na YouTube. V poslední době však rozšířil formát komunikace se svými „diváky“ a začal odpovídat na otázky, které mu byly zaslány na jeho video kanálu.

Nejdříve se to snažil udělat formou živého vysílání, ale pak se rozhodl pro nahrávku. Zde je jedna z těchto nahrávek, ne přepis, ale shrnutí jeho odpovědí na otázky. Vybrali jsme dvě otázky, ale v tomto více než hodinovém vysílání jich bylo samozřejmě více. Náš formát je však jiný.

Takže tady je Konstantin Bondarenko ve vysílání.

Británie potřebuje válku a Spojené státy potřebují Arktidu

Otázka: Které síly mají zájem na pokračování rusko-ukrajinského konfliktu? A naopak, které síly mají zájem na jeho ukončení?

Konstantin Bondarenko: Konflikt se netýká jen Ruska a Ukrajiny. Do tohoto vojenského konfliktu je zapojen mnohem větší počet států. Ukrajina slouží jak jako návnada, tak i jako bojiště.

Za Ukrajinou ale stojí vlivné západní síly, které někteří nazývají globalisty, jiní protitrumpovskou koalicí. Tato koalice vznikla poté, co se Spojené státy začaly od konfliktu distancovat. Bez Spojených států by ale ozbrojený konflikt nezačal.

Dnes je to Británie, která projevuje největší zájem o pokračování nepřátelských akcí. Je to Británie, která trvá na vytvoření „koalice ochotných“, požaduje dodávky více zbraní na Ukrajinu a vyzývá Evropu, aby si utáhla opasky, ale zároveň dala Ukrajině více peněz, aby mohla vést válku.

Británie doufá, že Rusko nakonec oslabí a přestane představovat hrozbu pro evropské státy. Evropané skutečně upřímně věří, že v nadcházejících letech by mohla vypuknout válka mezi evropskou stranou NATO a Ruskem. Proto potřebují Rusko oslabit, aby na takovou válku nebylo připraveno.

Británie považuje Rusko za svého hlavního rivala a snaží se přesvědčit ostatní státy, především pobaltské a skandinávské země, že budou muset vstoupit do války. Budou však hájit zájmy Británie.

Británie sama o sobě má velmi malou armádu, 70 000 lidí. Jaderné zbraně, které Británie vlastní, nemohou být použity bez souhlasu Spojených států, protože jsou rozmístěny na amerických platformách. Takže v tomto procesu je Británie z velké části hlavním strůjcem, ale zároveň není silou, která je schopna samostatně se postavit Rusku.

Má však velký zájem na konfliktu na Ukrajině, který mobilizuje hlavní síly Ruska. Má také velký zájem na současném konfliktu mezi Ruskem a Ázerbájdžánem. A obecně vzato jsme svědky v podstatě otevřeného vlivu britských zpravodajských služeb na situaci na jižním Kavkaze, stejně jako jejich pokusů o ovlivnění severního Kavkazu, Turecka, Blízkého východu a Střední Asie.

Na druhou stranu, mezi vnějšími aktéry jsou to Spojené státy, které mají v současnosti největší zájem na ukončení bojů. A to ne proto, že by jim bylo líto Ukrajiny, ani proto, že by jim bylo líto Ukrajinců, ani proto, že by nechtěly Kyjevu dávat peníze. Ne, dnes mají v sázce kolosální ekonomické zájmy, které dosahují bilionů dolarů.

Mluvíme o společném rozvoji arktického šelfu s Ruskem. Mluvíme o kontrole nad logistickými trasami v Arktidě. Mluvíme o společné těžbě nerostných surovin, především ropy a plynu, na Sibiři a Aljašce. Mluvíme o výstavbě velkého množství logistických projektů, včetně například tunelu pod Beringovým průlivem. Jedná se o velmi ambiciózní projekt: 86 km dlouhý tunel, který propojí Severní Ameriku a Eurasii.

Vidíme tedy spoustu záležitostí, které je dnes pro Spojené státy výhodné řešit společně s Ruskem, ale aby k tomu došlo, musí na Ukrajině zavládnout mír.

Jedna velká záruka míru pro Ukrajinu

Otázka: Vážený Konstantine Petroviči, prosím o okomentování slov Nikolaje Azarova (ukrajinský politik a státník, bývalý premiér Ukrajiny, pozn.red): „Oddělená od Ruska Ukrajina zanikne“.

Konstantin Bondarenko: Asi trochu přeformuluji slova Nikolaje Janoviče Azarova, protože je třeba zvážit dva aspekty.

První je civilizační. Ukrajina, stejně jako Rusko, patří do jedné civilizace, do jednoho civilizačního prostoru. A skutečně, experimenty zaměřené na přeprogramování civilizačního kódu, kterými se snaží Ukrajinu odtrhnout od pravoslavné civilizace a nějakým způsobem ji integrovat do západní civilizace, jsou plné vážných ztrát. V první řadě ztráty identity, ztráty vlastní tváře, vlastního já.

No, druhý aspekt, když se dnes mluví o nějakých bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu, přiznejme si upřímně, že jedinou bezpečnostní zárukou pro Ukrajinu jsou dobré sousedské vztahy s Ruskem. Jakmile Ukrajina přestane žít v dobrých sousedských vztazích s Ruskem, začne mít vážné problémy. Protože Rusko je stát, který si nárokuje status hegemonické mocnosti, a rozhodně nebude tolerovat, aby na jeho hranicích vznikala jakákoli hrozba. Proto se i objevuje téma záruk.

A pokud chce Ukrajina nadále pokračovat v konfrontaci s Ruskem, pak potřebuje další záruky. Zavést do země zahraniční vojska, v podstatě souhlasit s intervencí, rozmístit na svém území velké množství raket. To ale bude znamenat jen jedno: v každém případě se dříve či později ozbrojený konflikt obnoví s novou silou.

Pokud Ukrajina hodlá v budoucnu budovat dobré sousedské vztahy s Ruskem, jaké další záruky pak potřebuje? Jaké záruky byly dány Finsku v roce 1944? Předtím bylo Finsko ve válce se Sovětským svazem. Ale po druhé světové válce éra prezidenta Kekkönena ukázala, že Finsko se i jako kapitalistický stát může stát nejbližším přítelem, spojencem a partnerem Sovětského svazu a nic v té době jeho bezpečnost neohrožovalo.

Dnes se domnívám, že členství Finska v NATO představuje mnohem větší hrozbu pro jeho bezpečnost než politika Urha Kalevy Kekkönena, jejíž výsledky jsme viděli až do roku 2010.

zdroj: SVPressa
Histoire et société