Křišťálová noc z 17. na 18. březen 2004 2 a tak zvaný stát Kosovo
Křišťálová noc z 17. na 18. březen 2004 2
a tak zvaný stát Kosovo
Prof.Dr.Rajko Doleček, DrSc.
Prezident Masaryk se zabýval tímto problémem ve svém spise „Slovanské problémy“ (Praha, 1928). „Vztahy Srbů a Albánců jsou velmi nepřátelské, protože turecký tlak na Srby se uskutečňoval přes Albánce. Od časů okupace Bosny a Hercegoviny Rakousko-Uherskem, přibližně od roku 1877-78 (válka Turecka proti Černé Hoře, Rusku a Srbsku) opustilo kolem 150 000 Srbů Staré Srbsko, bylo vyhnáno. Nebylo vůbec snadným úkolem Srbska postarat se o ně ekonomicky i jinak. Od XVIII.století (toto období znamenalo dvě veliká srbská proti turecká povstání) se přestěhovalo (uprchlo, bylo vyhnáno) 500 000 Srbů ze Starého Srbska a Makedonie. Takový byl neúprosný tlak Albánců proti Srbům. Albánci oloupili Srby, odebrali jim jejich půdu. Takovým způsobem bylo Staré Srbsko albanizováno…“
Zařazení Kosmetu do Srbska po II.světové válce (1941-45) znamenalo pro kosovské Albánce nebývalé zlepšení průměrné délky života, průměrného dožití (life expectancy). Zatím co by se ženy narozené v letech 1952-4 v průměru dožívaly 45 a muži 49 let, v letech 1982-4 to už bylo 71 a 68 let, díky značnému zlepšení zdravotní péče i ekonomické situace. Kosmet také dostal v roce 1970 UNIVERZITU, která za 15 let měla už 37 000 studentů, z toho 29 000 Albánců. Provincie měla i svou Akademii věd a umění. Veliké části prostředků dostával Kosmet z rozpočtu Srbska. Učitelský kádr, který z části dodávala na začátku Albánie, spolu s učebnicemi (včetně doby diktátora Envera Hodži), byl zneužíván k propagaci „Veliké Albánie“, často za pomoci nepravdivých historických údajů.
Po 78 denní NATO agresi proti FRJ (Malá Jugoslávie, Srbsko+Černá Hora), bez povolení Radou bezpečnosti OSN, následované útěkem nebo vyhnáním kolem 230 000 Srbů, Romů, různých Nealbánců a pro srbských Albánců, po prohlášení nezávislosti „státu“ Kosovo (2008) a jeho protiprávním uznáním včetně Česka (špinavá práce ministra Schwarzenberga), začalo albánské vedení Kosova uvažovat o turistických možnostech Kosova. První místo zde obsadily historické památky Kosova, hlavně záplava starobylých srbských pravoslavných staveb, chrámů a klášterů, pousteven, s fantastickými freskami a nejednou i s pohnutou historií. Tyto církevní památky byly jednoznačně majetkem po staletí srbské pravoslavné církve a jejich původ byl zase zcela jednoznačně srbský. Postavili je srbští králové, císař Dušan, srbské královny, srbská šlechta. Albánské úřady na Kosovu začaly uvažovat nejen o „kosovské chrámové turistice“, ale začaly i historické bohatství srbského národa na Kosovu udávat jako „kosovské dědictví“, začaly si vymýšlet i albánský původ, například prý i srbského kláštera z XIV.století DEČANI (čti Dečany), postaveného srbským králem Stevanem (Štěpánem) Nemanjićem, nazývaným Dečanským a dokončené jeho synem srbským císařem Dušanem v třicátých létech XIV.století. Klášter Dečani je podobně jako klášter Bohorodičky Ljevišské památkou pod ochranou UNESCO. Nynější albánské úřady odebraly klášteru Dečani některé jeho polnosti, které ho živily, a různými předpisy komplikují nepříjemně život jeho mnichů. V rámci i dobrých dřívějších srbsko-albánských vztahů do balkánských válek (1912-13), jako čestná ochrana srbského kláštera Dečani vždy v něm bydlel i Albánec z významného albánského rodu (fisu), který měl titul „vojvoda“(=maršál). Poslední vojvoda byl Bilan Rusta. Jeho syn Sali Rustem dostal od Krále SHS (budoucí Jugoslávie) Alexandra Karadjordjeviće řád Sv.Sávy.
Dalším objektem pod ochranou UNESCO je chrámový komplex Pećského patriarchátu, který donedávna střežila na Kosovu, u vchodu do Rugovského průsmyku, italská armáda. V roce 1981 (!) albánská chátra vypálila jeho konak (ubytovnu). Ovšem i Pećský chrámový komplex měl do balkánských válek svého albánského „vojvodu“ z významného fisu, který jako svou čestnou funkci chránil srbský patriarchát.
Bylo velikou chybou za daných okolností neustávajících, i když už snad menších, zločinů proti tamním Srbům, Romům a dalším Nealbáncům, že bylo doporučeno přijetí Kosova do UNESCO. Trapné bylo, že pro přijetí poslušně hlasovala i Česká republika, i když její diplomacii jistě nejsou neznámými výše uvedené skutečnosti a stálé porušování lidských práv kosovských menšin, stálé ničení srbských kulturních památek. I když tím dalo Česko zase další ránu bratrským vztahům se Srbskem. Tady nešlo jen o jakousi „protekci“ pro Srby, ale i o jednoznačnou opatrnost s lidmi (s částí národa), kteří napáchali koncentrovaně v krátké době hodně zločinů, že ta krajní opatrnost by byla zcela na místě. Z našeho rozhodnutí je mi tak trochu i hanba.
Kosovo, jako částí členů OSN uznaný stát (od 2008), nesplnil slibovaná očekávání. Stále trvá velmi špatné zacházení s menšinami, ničí se nadále jejich historické památky, sami zklamaní Albánci ve velkých počtech opouštějí Kosovo, kde jsou spousty nezaměstnaných. Kosovo se stalo trvalým centrem pašování drog do Evropy, prakticky tam neexistuje nějaká „státní ekonomie“, nebylo vůbec splněno usnesení Rady bezpečnosti 1244 z června 1999 - vyhnaní jsou stále mimo Kosovo, nebyla žádná kompenzace za uloupený majetek, ve „státě“ Kosovo neexistuje něco, co by se dalo nazvat „právní jistota“. Za této situace se přijetí Kosova do UNESCO vůbec nehodí. Doufám, že si to uvědomí i Valné shromáždění OSN, když bude hlasovat o přijetí Kosova do UNESCO.
V tom hlasování Valného shromáždění OSN začátkem listopadu 2015 „stát“ Kosovo nezískal potřebnou 2/3 většinu a do UNESCO nebyl přijat. Česko, pochopitelně, pro jeho přijetí hlasovalo. Tedy i Česko bez Schwarzenberga.
