Lithiová cesta je slepá…
Lithiová cesta je slepá…
Marek Řezanka
Než označíme těžbu jakékoli suroviny na našem území za přínosnou, měli bychom pečlivě zvážit následující hlediska:
1) Vliv těžby na životní prostředí
2) Výši nákladů spojených s těžbou
3) Limit, pro který je těžba dané suroviny ještě ekonomicky výnosná – například podíl lithia ve vytěžené hornině
4) Kdo bude z případné těžby profitovat: Stát, na jehož území těžba probíhá, potažmo jeho občané, nebo zahraniční subjekty, které zisky rozhodně nehodlají investovat do obyvatelstva země, z níž surovinu získávají?
5) Existence alternativní suroviny, které nelze konkurovat
Petr Fiala se zjevně těmito body nezaobíral, když se odhodlal k vyslání signálu, v čem bude České republika podle jeho mínění kromě dopravy a obrany nejlepší: „Česko má největší naleziště lithia v Evropě. Pokud jej začneme brzy těžit a podaří se nám uskutečnit velký strategický projekt v podobě výstavby gigafactory (továrny na výrobu baterií), budeme mít obrovskou konkurenční výhodu.“
Již v květnu 2023 premiér Fiala prohlašoval, že Česká republika má prostřednictvím lithia „jedinečnou příležitost přispět k energetické bezpečnosti státu a celé Evropy.“
Opět tak vidíme nesmírný kontrast mezi Fialovým nabubřelým konstatováním – a o poznání střízlivější a syrovější realitou.
Na jednu stranu je velký tlak na uzavírání uhelných dolů – a na stranu druhou má naši „zelenou“ politiku zachránit masová těžba lithia v unikátní přírodě Krušných hor. Na vytěžení jedné tuny lithia je potřeba 2,2 milionu litrů vody. Nemáme náhodou vodní zdroje chránit – a vodou šetřit? Nebo toto hledisko se již do politiky Green Dealu jaksi nevejde?
Krušné hory jsou od středověku spojené s těžbou cínu. Dodnes jsou zde četné poddolované oblasti. Jestliže se ekologové v devadesátých letech radovali, že destrukce lesních ekosystémů vinou oxidu siřičitého je zastavena, mohou se opět začít o osud těchto hvozdů obávat. Těžba lesům nepřeje.
V případě Lithium-polymerových akumulátorů (Li-Pol) je nutné počítat s hrozbou vznícení a výbuchu. Při poklesu napětí pod 2,7 voltů (V) může být akumulátor nenávratně zničen.
Nebezpečí výbuchu či vznícení připadá v úvahu rovněž u lithium-iontových článků (Li-Ion). Klesne-li napětí pod 2,8 voltů, nemusí se již danou baterii podařit aktivovat.
Lithium-železo-fosfátové akumulátory LiFePO4 (grafitová anoda a katoda tvořená směsnou fosfátovou solí železa a lithia) se vybíjejí velmi pomalu, mají relativně velkou kapacitu a lze je poměrně rychle nabít. Mezi jejich nesporné klady rozhodně patří poměrně dlouhá životnost při neustálém využívání, kolem 25 let, a jejich nízká hmotnost. Velkou výhodou těchto baterií je i vyšší odolnost vůči vzplanutí.
Výkony současných baterií by podstatně zvýšil grafen – forma uhlíku. Grafenové baterie mají větší kapacitu než lithiové a je možné je rychleji nabíjet.
Faktem je, že na současném trhu s elektromobilitou dominuje Čína. V únoru 2023 prošla médii zpráva, že společnost Chery Auto představuje baterie na bázi jiného alkalického kovu než lithia, sodíku (ten je ovšem výbušný při kontaktu s vodou).
Lithium je strategická surovina, která Západu povážlivě chybí, a jejíž hlavní naleziště se mimo Českou republiku, USA, Německo a Kanadu nacházejí v oblastech spadajících pod kontrolu Číny a Ruska. Je poněkud kocourkovské orientovat se ve snaze nahradit docházející ropu na lithium, kterého je ve světě nedostatek.
Petr Fiala evidentně podobné analýzy nepotřebuje. Což je pro jeho kabinet příznačné. Vystačí si konstatováním, že Čína je hrozbou, ale pro náš automobilový průmysl neudělá naprosto nic pozitivního. Vrhne se do těžby lithia, i kdyby již zítra mělo být v podstatě bezcenné – a kdyby kvůli tomu měl zničit polovinu Krušných hor a učinit vodu pro své občany nedostatkovým zbožím.
