Mdlí a neduživí, tupě zasmušilí
13. 9. 2025
Mdlí a neduživí, tupě zasmušilí
Mdlí a neduživí, tupě zasmušilí,
kterých přebývá i kteří z mála zbyli,
stojí, stojí v řadách, v proudech jdou
stokrát zlořečenou krajinou,
ti tupí, chabí, zasmušilí zbylí,
ne mrtvi ještě, ale též ne živi,
co chorým krokem, s hlavou svěšenou
se potácejí zlořečenou krajinou,
ti čekají na velké vzkříšení,
kdy životu zas budou vráceni,
ti zbylí, které bili, ale nezabili,
kteří by rádi ještě znovu živi byli
— vždyť to, co žijí, životem už není,
to pohřbení je za živa, toť zatracení!
za živa pohřbeni, tupí a zasmušilí
čekají na svou velkou slavnou chvíli,
kdy hrobu příkrovy se rozpuknou
a oni oživnou a s hlavou vztyčenou
jak okřídleni domů, domů jdou,
oni, kdož byli mrtví, tupí a zasmušilí,
by živi byli zas, by ještě žili, žili
Básně z koncentračního tábora, Josef Čapek
