Mimo jakoukoli cestu
Mimo jakoukoli cestu
Marek Řezanka
Před nějakou dobou jsem publikoval stať: A tsunami se dalo do pohybu… Připomenu z ní tuto pasáž: Hrozí stav, kdy náklady na energie zdraží výrobu. Navíc, například Česká republika si uzavřením cest na východní trhy (Čína, Rusko, Bělorusko) může zlikvidovat pro ni zásadní průmysl, což je v našem případě průmysl automobilový. I matematikou nepolíbení lidí jistě dojdou k závěru, že x–y bude znamenat menší hodnotu, než bylo původní x. Jde pouze o to, o jak vysokou hodnotu nižší údaj to bude.
Bude–li se zachraňovat Volkswagen, koho asi obětuje v prvé řadě? Škoda Auto je poměrně na ráně.
Netřeba dodávat, že zdražuje–li výroba a propouští–li se, protože se vyrobí méně, povede to k tomu, že se sníží koupěschopnost. Sníží–li se koupěschopnost, má to vliv na nižší výrobu a začarovaný kruh se roztáčí na plné obrátky:
http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky2/A%20tsunami%20se%20dalo%20do%20pohybu.htm
Fialova vláda zjevně nemá v popisu své práce zabývat se skutečnými riziky pro naši bezpečnost či ekonomiku, a podle toho to vypadá.
Jistě si vzpomeneme, jak jistí odsuzovali tehdejšího prezidenta republiky Miloše Zemana za politiku více azimutů. Současný premiér, Petr Fiala, v červnu 2016, prohlásil: „Nemluvme tady o nějakých více azimutech zahraniční politiky, o tom, že budeme mostem mezi Východem a Západem a podobné nesmysly. Patříme na Západ.“
Já jsem oproti tomu ve svých minulých textech několikrát zmínil, že přílišná ekonomická provázanost na Německo může být pro nás jednou fatální. Ten okamžik právě nastal.
Již dávno jsme měli náš export orientovat na Čínu, Rusko, arabské státy, atp. Ruku v ruce s tím jsme se vedle automobilového průmyslu měli vrátit k tomu, co naši zemi zdobilo za Rakouska-Uherska: Ke sklářskému a textilnímu průmyslu. Místo toho jsme si naše četné sklárny a porcelánky nechali zlikvidovat, podobně jako textilní podniky.
Zahraniční politika za bakaláře Lipavského (tento proces ale byl započat již dávno před ním) zcela rezignovala na svůj hlavní parametr – přestala vyvíjet ekonomickou diplomacii a získávat našemu průmyslu nové a stabilní trhy. Místo toho se zcela soustředila na produkci pubertálních bezduchých hesel. Upřímně řečeno, v takovém případě je snad lepší žádná zahraniční politika, než tato.
Není to ale pouze Petr Fiala, ale rovněž Andrej Babiš, kdo nemají ponětí, kam se současný svět ubírá, a jak na tento vývoj reagovat. A tento fakt je záhodné českým voličům vysvětlovat.
K čemu že to došlo v ekonomicky zglobalizovaném světě? K tomu, že jedna jeho část zapomněla, že rozdělí-li ho opět na bloky, postihne tím zejména sebe. Ti, kdo jásali nad protiruskými sankcemi, vůbec nepochopili, že z principu budou tyto sankce protievropské. Rusko tvořilo ten samý globální světový systém. Tím, že mu v rovině politické nebylo umožněno to samé, co Spojeným státům americkým, a že bylo postiženo sankcemi, došlo k napadení globální ekonomiky jako takové.
Zodpovědný politik bude o těchto souvislostech mluvit – a bude občany varovat. Bude si uvědomovat, že český automobilový průmysl je v ohrožení, a že za jistých okolností může nastat masová nezaměstnanost, na niž naše společnost není připravena. Důsledky raději ani nedomýšlejme – šlo by o scénář pohříchu katastrofický.
Můžeme konstatovat, že za působení Fialova kabinetu se česká společnost stala pomyslným Titanicem, který míří plnou rychlostí na ledovec. Máme-li se mu vyhnout, potřebujeme okamžitou změnu kurzu, která bude brát v potaz nová rizika, která úzce souvisejí s radikální proměnou dnešního světa.
Potřebujeme najít cestu, která vede k něčemu funkčnímu. Potřebujeme opustit dogmatické hysterické příkazy, a vrátit se k demokratickému dialogu. Potřebujeme situaci analyzovat, a ne se spoléhat na kázání.
Dokud toto většina naší společnosti nepochopí, bude v bludném kruhu tápat mimo jakoukoli cestu, což jednoduše nemá budoucnost.
Na výběr
Byl kdysi svět, jenž ovládala stvůra,
hydra, co klidně spálí každý stát.
Pro řadu lidí byla noční můra,
dalším se časem začne zajídat.
Našli se ti, kdo lízali jí paty,
takový soubor malých podlých vší.
Okolní vzduch byl přímo jedovatý,
neb ty vši zradí i své nejbližší.
Čím dál víc zemí ocitlo se v suti,
zatímco netvor krev těch padlých sál.
Na draka je, když saň udávat nutí,
a svůj řev zrůdy překřtí na misál.
Spálil své hrady – s nimi zbytky práva,
aby pak vinil ty, jež hodlal smést.
Ač zničil mnohé, stále nevyhrává,
byť k němu stokou míří krysy z měst.
Ač krys i blech i vší je plno stále,
těch, kdo se vzepřou, bude stále víc.
Tam, kde se na smrt žene jménem krále,
nebývá půda pro růst sazenic.
Buď se svět dočká nebývalé zkázy,
či najde jinou cestu, jíž se dát.
Musí se vzpřímit ti, kteří se plazí,
až bude ceněn dnešní renegát…
