Mojmír Grygar - O prezidentově popularitě a blbé náladě

Podle dostupných informací pan prezident Pavel boduje: značné části veřejnosti se líbí, je fotogenický a již na pohled se mu jeho předchůdce nemůže rovnat; vybavme si vedle starého prostořekého muže na vozíku křepkého generála.

Mojmír Grygar

19. června 2023 - 02:20

Generála, který se úsporně prohání po chodbách Hradu na koloběžce (měli bychom vděčně připomenout Báru Štěpánovou, která s tím začala), a motocyklistu v slušivé blůze, jak jede na konferenci do Němec – lidu obecnému se to na rozdíl od ceremoniářů líbí, píše Mojmír Grygar v komentáři pro Prvnizpravy.cz.

Na druhé straně nemůžeme vycházet jen z vnějškové podoby, k dobrému tónu patří, aby komentátor přihlédl i k obsahu činnosti posuzované osobnosti. Patří to zřejmě na vrub diplomatických tradic i jisté komentátorovy útlocitnosti, že se mu nelíbilo, že pan  prezident nazval svůj dar prezidentu Zelenskému nesalonními slovy „tři prsty smrti“. K této připomínce přidám do třetice ještě dvě další. Jednak se mi nelíbí srovnání Rusů bydlících na našem území  s Japonci jako pátou kolonou ve Spojených státech za války, tehdy je vláda dala pro jistotu internovat v koncentrácích. (– Vinej nevinej, berme to po řadě ! –, čteme u Haška.) Ovšem rozdíl tu přece jen je: i když nebereme Fialovu metaforu „jsme ve válce s Ruskem“ na lehkou váhu, přece jen nelze záhadné dva výbuchy ve skladišti ve Vrběticích (první 16. října a druhý 3. prosince 2014, kdy už byli ruští špióni dávno doma) srovnat s náletem japonských letadel na Pearl Harbor, který měl nedozírné následky. Ale kdoví? V rámci podpory Ukrajině bez limitu je všechno možné.                                 

Třetí připomínka se týká známého výroku Václava Havla o „blbé náladě“. K takové úhybné sentenci bych se nehlásil; řekne-li se v hospodě nebo napíše-li to fejetonista, není třeba polemizovat. Ale politik na nejvyšším stupínku moci by si neměl dovolit takovou paušální poznámku, jeho povinností je označit nebo se aspoň pokusit určit příčinu takové obecné nespokojenosti. Pokud jde o Havla, asi by se mu nesnadno říkalo, o čem dnes vrbci cvrlikají na střeše a co před několika dny popsal Martin Zvěřina v článku Kořen zla, v němž „privatizační zlodějny“ nazval „hanbou našeho státu“.(Lidové noviny 13.6.)

Odpověď na příčinu dnešní blbé nápady jistě nebude těžká, ale panu prezidentovi nezazlívejme, poškodila by mu statistiku. Každý je si vědom, že za hospodářským a finančním úpadkem a jeho důsledkem – zhoršením životních podmínek, se skrývá strach z budoucnosti, živený americko-evropskou podporou Ukrajiny. Lidé neradi sledují masivní proklamace o konci války, jímž může být jedině dobytí území před rokem 2014. Občan nemusí být zrovna stratégem nebo generálem, aby pochopil, že Zelenskyj nehraje podle vlastních not, a že nemůže dosáhnout vítězství bez porážky Putinova Ruska. Chápu ovšem, že takové vysvětlení blbé nálady se nehodí a že si je pan prezident nemůže dovolit.

Jen se nemohu zbavit obav – ale to už ani není blbá, spíš zoufalá nálada –, že požehnané oblasti Ukrajiny, za války dvakrát převálcované wehrmachtem a po válce obnovené Stalinem a Chruščovem, pomalu, ale jistě se stávají spálenou a zatopenou zemí. Denně mě trápí zprávy o stoupajícím počtu zabitých a zraněných, ptám se, jak velké lidském oběti si vyžádá urputnost politiků, kteří nechtějí ztratit tvář?  Uvědomují si lídři Ameriky a Evropy, jaké velké utrpení Ukrajince ještě čeká, než poznají, že jejich dávné sny o dobytí Ruska jsou nad jejich síly?

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)