České národní listy

Monarchisté nám vnucují Habsburka neoprávněně

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Mor. Třebová

Když kráčím svítit za mír na brněnské Moravské náměsti před palác Nejvyššího správního soudu každý pátek, vždy se podívám na knihkupectví Katolické charity.

Je tam dlouho vystavena kniha francouzských autorů o císařovně Zitě, jako "poslední české královně". Tento nesmysl a doslovná lež tak plní hlavy nejen monarchistů, ale i širši veřejnosti. Tomuto problému jsem se věnoval ve studii "Legionáři a habsburská státní zrada", vyšlém ve sborníku "Přínos armády pro vznik a rozvoj České republiky, vydaném Univerzitou obrany Brno, Jan Kux a kol., Brno 2011, str. 17-21.

A tato studie nikdy nebyla českými historiky vyvrácena.  Dokonce ani nejznámější životopisec Habsburků, docent Pernes, dej mu nebe slávu a klid, nikdy nenapadl tuto studii. Není totiž  čím.  Podstata věci je taková.

Posledním legitimním tj. korunovaným českým králem, byl Ferdinand V. Dobrotivý, který roku 1848 odstoupil ve prospěch Franze Josefa I. Když 29. června 1875 zesnul, zesnula poslední korunovaná hlava Koruny České. Od té doby České království nemělo legitimní korunovanou hlavu. Po smrti Franze Josefa I. roku 1916, nastoupil Karel I. a jeho manželka Zita Bourbonsko-Parmská, které monarchisté lživě vydávají za legitimní. Otázku, proč se již Franz Josef I. nedal korunovat legitimně českým králem , zodpovídá činnost uherských magnátů, kteří zrazovali intensivně panovníka od této korunovace, a tím i legitimizace práv Koruny České. Totéž bylo i za kratičké vlády Karla I., posledního legitimního vládce habsburské říše, avšak nelegitimního nekorunovaného vládce Koruny České! Karel I. i se Zitou a  synem Ottou, byli korununováni pouze jako uherští panovníci v Budapešti, a NIKDY NE V PRAZE jako čeští králové. I z hlediska monarchistického legitimismu nemohou být nikdy pokládáni za legitimní české krále: pouze si přisvojili neoprávněně a pouze formálně tento titul, stejně jako titul dalmatského krále. Dědictví nelegitimizuje! Monarchisté nyní provádějí ideologický kotrmelec, když vnucováním dalšího Habsburka na  zaniklý český trůn vyvolávají dojem tzv. "státoprávní kontinuity", což je lžiteorie, ignorujíci korunovační hiát, vzniklý absencí korunovací již za Franze Josefa I. Žvásty o tom, že prý Habsburkové Karel a Zita "nestihli českou korunovaci" patří do říše politických výmyslů. Jaká byla historická reálie zrady Franze Josefa I. vůči Koruně České? Platnost korunovačního slibu pro Korunu Českou potvrdil již František I. nařízením ze dne  1. srpna 1804, kde deklaroval, že v "Čechách se korunovační slib uchovati má". Toto porušil proradný Franz Josef I. hned dvakrát! Český sněm roku 1868 podal protest proti nedodržování korunovace, a nato Franz Josef I. slíbil 29. září 1870, a podruhé 12. září 1871!, že se dá korunovat a tím potvrdí práva Koruny České. Slíbil ze strachu před Prusy, když nebezpečí pominulo, nic dododržel! To vše nám čeští monarchisté tají. A úspěšně, když se tu žádný český dějepis neučí! Ještě roku 1889 Pangermáni vypověděli lítý boj hraběti Thunovi, českému místodržitel za výrok, že "císař by se měl korunovati na českého krále"! Proto roku 1914 Český komitét zahraniční konstatoval: "Maďarům Vídeň povolila, Čechům jen nedodržené slavnostní sliby!" 

Takže jděte ke všem čertům páni monarchisté s "legitimním Habsburkem". Habsburkové sami propásli poslední historickou příležitost za Karla I. a Zity. Koruna Česká tak historicky zanikla a nástupník Republika Československá (RČS - ČSR byla nazvána později) ukončil monarchistickou kapitolu dějin českých, moravských a slezských zemí. Vytahovat dnes Habsburky do našich zemí je státoprávní nonsens a pokus zfalšovat naše dějiny. Tak to viděl již historik Srb, a tak to dnes vidím sám.

Ukazuje se, že kříšení monarchismu je u nás tak fanatické, že ani nalití vědomostí příslovečným norimberským trychtýřem do ustaraných monarchistických hlav by nestačilo. Nahrává tomu i v Evropě přežívající podhoubí monarchismu v republikách jako je Rakousko, Itálie, a Francie. A adorace starého Rakouska v mediálním prostoru, což jsou jevy typické pro dnešní zahnívající politické klima.