Musíme odstranit genocidu v sobě
Musíme odstranit genocidu v sobě
Morální apel australské novinářky Caitlin Johnstoneové, který jistě zuřivým zastáncům kapitalismu bez lidské tváře přijde směšný. Ale jen na první pohled. O kejhák jde totiž nám všem.
Datum příspěvku 15. října 2024
3 komentáře u textu s názvem Musíme odstranit genocidu v sobě
Caitlin Johnstone
„Izraelský deník Haaretz vydal nový článek s názvem ‚Představitelé obrany: Vláda odsunuje dohodu o rukojmích, zaměřuje se na anexi Gazy‘. Zní to přesně tak, jaké to je. Anonymní vysocí izraelští představitelé říkají tisku, že vláda opustila jakoukoli představu o zajištění dohody o rukojmích a nyní pracuje na „postupné anexi velkých částí pásma Gazy“.
Zdroje Haaretzu říkají, že úplné obležení a další válečné zločiny, o kterých jsme slyšeli v severní Gaze, byly provedeny bez velkého plánování, aby bylo civilní obyvatelstvo nuceno odejít na jih, aby se vyhnulo hladovění a vyhlazování, a že izraelská armáda postupuje vpřed, přestože ví, že pravděpodobně zabije rukojmí v oblasti.
Tak tady to máte. Po celém roce si konečně začínají připouštět, o čem to vždy bylo.
Tohle nikdy nebylo o osvobození rukojmích. Nikdy nešlo o to zbavit se Hamásu. Nikdy nešlo o ‚právo Izraele bránit se‘. Nikdy to nebylo o masovém znásilňování, sťatých dětech nebo dětech pečených v pecích. Vždy šlo o krádeže půdy původním obyvatelům Palestiny.
https://x.com/Antiwarcom/status/1845569417360613488
Lidstvo nemůže takhle dál žít.
Zničení Gazy a vyvraždění a vyhnání domorodého arabského obyvatestva nelze omluvit žádným zločinem Hamásu
Kdy to skončí? Kdy skončíme se zabíráním půdy a etnickými čistkami původního obyvatelstva? Kdy přestaneme zabíjet lidské bytosti kvůli území a zdrojům? Kdy se konečně probudíme ze své vražednosti a chamtivosti a staneme se uvědomělým druhem?
Včera jsem měla s někým krátký rozhovor o Německu a jeho napomáhání izraelským genocidním zvěrstvům v Gaze. Řekl, že protože Němci byli zatlučeni do země pocitem viny za pokus o vyhlazení Židů, vrhli svou energii do ‚naprostého opaku‘, tj. do bezpodmínečné podpory Izraele.
Řekla jsem mu, že pravý opak “pokusu vyhladit Židy” rozhodně není “pomáhat židovskému etnostátu vyhladit domorodé obyvatelstvo”. Opačným opakem pokusu o vyhlazení Židů by byla přeměna německé společnosti na laskavý, mírný, mírumilovný národ plný laskavých, mírných, mírumilovných lidí, kteří by nikdy nemohli připustit, aby se něco vzdáleně podobného holocaustu ještě někdy opakovalo.
Po holocaustu k tomu byla šance nejen v Německu, ale v celém západním světě. Mohli jsme se nechat tím politickým momentem, aby nás vyburcoval k přeměně ve spravedlivou, soucitnou, mírumilovnou civilizaci, tak pevně proti rasismu, nerovnosti a zneužívání, že semena budoucích holocaustů by nikdy nezapustila kořeny. Místo toho jsme se rozhodli založit sionistický apartheidní stát a pomáháme mu zabít každého, koho jen bude chtít.
Mohli jsme odstranit ty síly v nás, které daly vzniknout holocaustu, ale místo toho jsme je jen přesměrovali a dali jim jinou práci. Zbavili jsme se nacistické strany, ale nezbavili jsme se úrodné půdy v sobě, která umožnila semenům nacismu znovu vzejít. Odstranili jsme Třetí říši z Německa, ale ne z Němců.
Pokud máme na této planetě přežít, budeme se muset naučit, jak spolu pokojně koexistovat. Tyto duševní poruchy soutěžení o nadvládu nás postavily na pokraj zničení jadernou válkou nebo kolapsem životního prostředí. Už to dál nemůžeme dělat.
Má-li lidstvo přežít, musí se transformovat. Nestačí ukončit genocidu v Gaze, musíme v sobě vykořenit věci, které mohou vést ke genocidě. Všichni žijeme na zemi, která byla odebrána jiným civilizacím – mnozí, jako my tady v Austrálii, v mnohem mladší historii než lidé v jiných částech světa. Potřebujeme najít způsob, jak se takových impulsů vzdát a nechat je na smetišti dějin pro něco zdravějšího, máme-li dál žít v tomto světě.
Musíme ukončit genocidu a musíme so od genocidy očistit do morku kostí. Musíme se zbavit všeho v naší společnosti, v našich vládách a v nás samých, co by mohlo někdy znovu způsobit genocidní zvěrstva.
Musíme se stát laskavými a starostlivými lidmi. Musíme opustit systémy založené na konkurenci, které řídí lidské chování, ve prospěch systémů založených na spolupráci, které nám umožňují spolupracovat mezi sebou a s naším ekosystémem pro společné dobro všech bytostí. A musíme se zbavit všeho v sobě, co tomu stojí v cestě.“
*
Caitlin Johnston, překlad Jana Kunšteková
