České národní listy

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938

Vejprty 1 - Alena Zatloukalová

Ve Vejprtech panoval, stejně jako ve většině malých pohraničních měst a obcí, až do roku 1938 ospalý klid. Samozřejmě že v podsedních letech, kdy se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler, občas někteří zde žijící němečtí občané začali vykřikovat cosi o tom, že bydlí vlastně v německém městě Weipert.

Začali se scházet po hospodách a tam společně poslouchat vysílání německého rozhlasu, z něhož se řinul proud štvavé propagandy. o tom, jak jsou tzv. sudetští Němci v Československu utiskováni, a že je konečně nutné zjednat v tomto směru pořádek. Jejich rozumnější krajané nabádali ke smířlivosti, vždyť už tak žijí oba národy po dlouhá staletí. Němci v pohraničí si odjakživa brali za manželky půvabné Češky a naopak. Jejich děti si pak hrály společně a většina z nich se domluvila jak česky, tak německy, což nebylo v pohraničí nic neobvyklého.

Jenomže jak Hitlerova moc sílila, ti, kteří až dosud mávali nad jeho nenávistnými řečmi rukou, se začali kolem sebe rozhlížet v obavách. Zejména, když po stále častějších incidentech vyvolaných německými nacionalisty v čele s Konradem Henleinem, vůdcem Sudetoněmecké vlastenecké fronty, začala v jejich městě působit Stráž obrany státu.

V ranních hodinách 21. května 1938 zaujalo družstvo SOS vedené inspektorem Rudolfem Davidem na západním svahu nad městem palebné postavení, odkud byly vysílány pravidelné hlídky do města i okolí. Incidentů s provokujícími Němci sice neustále přibývalo, ale "sosáci", jak si členové jednotky říkali, dokázali udržet klid a pořádek, i když s neustále vzrůstajícím napětím. Ordneři dobře věděli, že československé jednotky nesmí použít zbraň a jejich už tak bezzubá moc končí na hraničním přechodu, za nímž se nachází německý Bärenstein. Nebyl problém způsobit výtržnost, v noci zmlátit Čechy, kteří se odvážili vyjít za tmy ven. a pak pod rouškou tmy zmizet na druhé straně hranic.

V září, kdy se situace zhoršila nejen ve Vejprtech , ale prakticky v celém pohraničí, dostala jednotka SOS příkaz přesunout jedno družstvo do města a obsadit budovu celního úřadu, který sídlil jen několik desítek metrů od hraniční závory.

Rozhodnutí se ukázalo jako velice prozíravé, protože 12. září, po Hitlerově večerním projevu přenášeném rozhlasem, henleinovci posílení sliby svého vůdce, odzbrojili ve městě několik příslušníků státní policie a rozjařeni počátečním úspěchem vtrhli na nádraží, kde pozatýkali všechny české zaměstnance i s jejich rodinami. Stejně si počínali na poštovním úřadu. Opilí úspěchem, neboť čeští civilní zaměstnanci nebyli schopní klást odpor, se tlupa za hlasitého hulákání nacistických hesel vydala ke státní hranici. Hodinu před půlnocí obklíčilo celnici asi 350 Němců a žádali vydání všech zbraní. Naštěstí zapomněli přerušit telefonické spojení, a tak se obráncům celnice, kteří dostali od řvoucího davu pětiminutové ultimátum, podařilo zavolat nejen místní četnickou stanici, ale také četnickou stanici v Chomutově a zjednat si posilu.

Autobus z Chomutova, v němž jelo na pomoc kolegům dvacet četníků, zastavilo na cestě lesem asi čtyřicet ordnerů. Protože celé odpoledne drobně pršelo a začala padat mlha, nedalo se zjistit, zda a jak jsou ozbrojeni. Četníci rychle opustili autobus a zaujali bojové pozice, kryjíce jeden druhého. Ordnerům se přesto podařilo jednoho strhnout k zemi a snažili se odebrat mu zbraň. Další četník kryjící se v hustém křoví, pažbou pušky uhodil útočníka do hlavy a omráčil ho. Celkem se podařilo zajmout šest ordnerů a předat je policii ve Vejprtech. Tam obdrželi rozkaz zůstat až do rána a hlídat ve městě osvobozené objekty, protože vedení v Chomutově dostalo zprávu, že henleinovci připravují odvetu.

Mezitím si družstvo patnácti vejprtských četníků, vedených praporčíkem Vítovcem, okamžitě vydalo k celnici. Nebylo to nijak snadné, po ulicích se skutečně potulovaly menší ozbrojené skupinky Němců a snažily se vyvolat rozmíšky. Po krátké přestřelce před celnicí se četníků podařilo dostat obklíčené finance z budovy, čímže se jejich stav zvýšil o patnáct mužů, a společně pak zfanatizované henleinovce rozehnali. Do ranních hodin osvobodili zajaté české zaměstnance pošty a ostatních úřadů ve městě, které Němci uvěznili ve sklepích místní "Turnhalle".

Při osvobozování nádraží se družstvo financů a četníků muselo rozdělit na dvě skupiny. První postupovala k budově temnými ztichlými ulicemi, druhá se vydala oklikou podél trati a podařilo se  jí dosáhnout cíle o něco dřív. 

V dopravní kanceláři byla tma a na rozdíl od ostatních nádražních prostor, kde se rozléhala střelby, naprosté ticho. Praporčík Vítovec otevřel dveře a vzápětí klesl k zemi, neboť byl zasažen střelou do krku. Jeho kolegové zjistili, že v místnosti se za barikádou  z narychlo přeskupeného nábytku kryje pět ordnerů. Spustili střelbu a po chvíli se jim podařili je zajmout a odzbrojit. Byli znechuceni, když zjistili, že jedním z nich je městský strážník Kaiser, Němec ze smíšeného manželství, který byl vzhledem ke své funkci velice dobře obeznámen  se zdejší situací  a měl na smrti Vítovce značný podíl.

Druhý den bylo ve městě vyhlášeno stanné právo a vypjatá situace se částečně uklidnila. Četníkům z Chomutova byl doručen rozkaz, aby se vrátili zpět, protože i v jejich městě začaly vzrůstat nepokoje.vyvolané stále odvážnějšími Němci. Další odpovědnost za bezpečnost a pořádek ve městě převzala jednotka vedený škpt. pěchoty Koubou, který byl po obsazení zbytku Československa popraven.

Ve Vejprtech trval zdánlivý klid jen několik dnů. Již 22. září krátce po poledni se henleinovci znovu objevili před celním úřadem. I tentokrát jich bylo něco přes tři stovky a nacházela se mezi nimi asi stovka členů SS a SA, kteří do Vejprt přišli z Německa a měli za sebou tvrdý bojový výcvik. Nezdržovali vydáváním ultimáta, rovnou na budovu zaútočili jisti si snadným vítězstvím, protože věděli, že uvnitř se nachází jen něco málo přes čtyřicet mužů. K celnici neustále přibíhali místní ordneři, kteří již dříve utekli za hranice a nyní se plně vyzbrojeni puškami a  granáty přidávali na stranu útočníků. Mezi nimi byl i starosta Vejprt Schenk, který zmizel v Německu několik dní předtím a měl pravděpodobně na organizaci přepadení značný podíl.

Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938,   nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019, (str. 90-95)