České národní listy

Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 II

Habartov 2 - Vladimír Bružeňák

Zoufalí nacisté  proto přitáhli k zadní části budovy stanice hasičskou stříkačku a snažili se četníky vyplavit.  Rozstřílenými okny se dovnitř začala hrnout voda, ne však dlouho, palba četníků henleinovce od stříkačky po chvíli odehnala. Vyplavení se tak nepovedlo a čím dál tím víc hrozila možnost, že četníkům někdo odněkud přijde na pomoc. Zbývá jediná možnost. Paní Pardusová! Vyženou ji před stanici s hrozbou, jestli se četníci nevzdají, zastřelí ji. Na krk ji hodili oprátku, konec provazu přivázali k okapové rouře a skryti za rohem Kühnlova domu vystrčili ženu před okna stanice.

Palba ustala. Bylo slyšet jen hlas vyzývající četníky, hlavně strážmistra Parduse, ať se vzdají. Jinak ... Uvnitř stanice se rozhostilo ticho. První vyšel strážmistr Příbek. Ihned ho zmlátili a odvedli do budovy školy, kde byl zamčen. O něho tak velký zájem  nacisté neměli. Uvnitř stanice zůstává sám Pardus s Křepelou. Strážmistr Pardus ví, že musí také ven. Zkusí rychle vyběhnout, vzít manželku a vtáhnout ji na stanici. Rychle k ženě běží, ale nedoběhne. Dav ho sráží k zemi, vyrve mu z ruky pušku, někdo mu vytrhne šavli. Do hlavy mu buší údery, na těle cítí kopance a v rameni prudkou ránu. Omdlí, což mu možná zachrání život, neboť dav si myslí, že je mrtvý. Po chvíli se probere a snaží se dostat do stanice. Vtom se ozve řev, všimli si ho. Dav ho dostihl a opět ho začal týrat. Vnímá rány na celém těle, před očima se mu mihne krumpáč a ucítí prudkou ránu na hlavě. Opět ztrácí vědomí. V domnění, že je mrtvý, ho rozvášněný dav nechá. Po několika minutách jej však probere silná palba.  Spíš instinktivně se z posledních sil rozběhne do stanice a klesá na lůžko, vedle něho stále leží na zemi mrtvý velitel.

Poslední minuty života strážmistra Křepely zůstanou už navždy zahaleny rouškou tajemství. Zřejmě, když viděl, jak dav sráží Parduse a hrne se do stanice, vyběhl zadem ven a snažil se utéct pryč, zachránit si život. Nedoběhl však daleko, dostihlo jej několik střel z henleinovských zbraní. Klesl k zemi, kde jej fanatický dav dostihl a dobil krumpáči a klacky. Tělo nebohého strážmistra s roztříštěnou hlavou bylo vhozeno do opuštěného dolu, kde bylo nalezeno až ve večerních hodinách. Kdo stál za tímto strašným činem, se nikdy nepodařilo prokázat.

V Sokolově dlouho nevěděli, co se v Habartově stalo, telefon se totiž odmlčel. Okresní četnický velitel poručík Václav Beneš ovšem tušil, že nic dobrého se tam neděje. Před polednem doráží do Sokolova četa policistů z Karlových Varů pod velením policejního praporčíka Herejka, vítaná posila. Zanedlouho dává poručík Beneš rozkaz: do Habartova pojede jeden autokar s patnácti četníky, policisté vyrazí za nimi jako záloha. Po jedné hodině odpolední pak četnický autokar vyjíždí směr Svatava a Habartov, kam doráží zhruba po půl hodině. Přes cestu je nataženo ocelové lano, které však autokar hravě srazí a míří dál do centra obce. Brzy projíždějí kolem kostela a pivovaru a zahýbají k četnické stanici. Na náměstíčku je vidět dav lidí. Sotva uslyší motor autokaru, okamžitě prchají. Řidič Milfait zastavuje pár metrů před vchodem  do stanice, poručík Beneš dává povel vystoupit. V tom se rozpoutá peklo. Habartovem zaburácí salva výstřelů z okolních domů a na četnický autokar se snese déšť střel. Jedna zasahuje desátníka Stanislava Roubala, jenž se ani nestačil zvednout, a utrhne mu část hlavy. Další kulka zasahuje taktéž do hlavy Vavřince Hyku, naštěstí mu jen lehce škrábne čelo.

Četníci se hrnou z autokaru ven a snaží se vběhnout do stanice. Ta  je však obsazena henleinovci, kteří na ně okamžité střílí. Četníci se tedy stahují za neustálé palby do protějšího domu. Jedna ze střel však zasahuje  do prsou četaře Vladimíra Černého, který se doplazí do blízké kůlny, kde však po chvíli vykrvácí.

Jedenáct četníků  se mezitím dostává do vilky naproti stanici, odkud zahájí obrannou palbu. Postupně jim docházelo střelivo, kolem druhé hodiny ale naštěstí dorazila posila v podobě karlovarských policistů. Pod palbou vbíhají policisté k četníkům  do domu odhodláni čelit henleinovské přesile. Po chvíli střelby ustává a před domem se objevuje s bílým kapesníkem farář Hollnsteiner. Žádá o zastavení palby  a ušetření lidských životů. Poručík Beneš souhlasí, ale současně mu nařizuje, aby přivedl představené obce v čele se starostou. Toho informuje, že všichni budou zastřeleni, pokud zazní ještě jediná rána. Starosta přikyvuje a četníci vycházejí ven na náměstíčko. Už nepadne ani jeden výstřel, boj je u konce. Kdo z henleinovců mohl, rychle utekl, většinou do Německa.

S nasazenými bodáky začnou četníci spolu s policisty zajišťovat obec. V první řadě se vydají na četnickou stanici, kde se jim naskytl pohled připomínající skutečnou válku. Vnitřek stanice byl těžce poničen, všude díry od kulek, dokonce i na mřížích, jež chránily staniční okna. Na zemi ležel v tratolišti krve praporčík Koukol a na posteli kousek od něho v bezvědomí strážmistr Pardus. Na chodbě narazili četníci na mrtvého Plasse ležícího na zádech, oči ze široka otevřené hleděly do stropu. Vedle něho krumpáč a opět kaluže krve. Pod okny do dvora ležela natažená hadice a kousek za ní stála stříkačka. Další část četníků mezitím obchází obec a vyhlašuje zákaz vycházení. Nacházejí zraněnou paní Pardusovou a poskytnou jí první rychlé ošetření. Farář Hollsteiner mezitím za ozbrojeného doprovodu odváží svým autem zraněného strážmistra Příbka a manžele Pardusovy do sokolovské nemocnice. Strážmistr Pardus má prolomenou lebeční kost, zlomený prst na ruce, vyražených několik zubů, střelnou ránu v rameni, bodnou ránu pod pravým okem a mnoho dalších zranění.Do ušního boltce mu někdo nožíkem vyřízl hákový kříž. Jeho žena utrpěla otřes mozku, zhmožděninu pravé ruky, sečnou ránu na čele a další zranění na hlavě, strážmistr Příbek dojel do sokolovské nemocnice s prostřelenou rukou, proraženou lebkou a mnohačetnými pohmožděninami.

Už se stmívá, když do obce doráží další část pohotovostního oddílu pod velením štábního kapitána Jahelky. S nimi přijíždí i obrněný automobil a zaujímá místo kousek od kostela. Všude jsou rozestaveny hlídky a další neustále pročesávají obec i její okolí. Jedna z hlídek posléze v mlze a padající tmě posléze objevuje v jednom opuštěném dole zubožené tělo strážmistra Křepely.

Krátce po půlnoci přijíždí do obce několik osobních automobilů. Vyšetřovací komise, fotografové a několik dalších lidí. Jeden z nich hovoří anglicky, je to anglický novinář  Sidney Morell, který zážitky z oné noci později vtělí do své knihy, jež se stane nejen obžalobou německého nacismu, ale také britské politiky "appeasementu".Během 15. a 16. září je postupně pozatýkáno sedm z těch účastníků pokusu o přepadení stanice, kterým se nepodařilo uprchnout do Německa. Všichni byli eskortování ke krajskému soudu do Chebu. Ten však jednání s žádným ze zatčených nezahájil., sled událostí byl na to příliš rychlý a po mnichovských událostech byli všichni, stejně jako v jiných podobných případech, propuštěni na svobodu. Trest přišel až s retribučními soudy po roce 1945, který vynesl v případu Habartov deset trestů smrti, z nichž bylo šest vykonáno.