Mýtus o "češství A Serényiho" jako blud
Mýtus o "češství A Serényiho" jako blud
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Mor. Třebová
Obhájci posledního majitele panství Luhačovic a Lomnice u Tišnova, bývalého hraběte Aloise (Louise) Serényiho neustále opakují, že se roku 1930 přihlásil k české národnosti. To je nezpochybnitelný historický fakt - až na to, že nikdo z obhájců nezkoumal další historické reálie, které tento fakt činí jak ojedinělým v jeho životě, tak také konjukturálním, což později za okupace vyústilo v jeho státoobčanské popření tzv. nátlakovým přihlášením se k III. říši.(Nátlak na Aloise Serényiho ve světle činnosti jeho samého a v souvislosti s činností jeho bratra Rudolfa vyvolává historické kontroverze a - pokud je známo - nikdy nebyl přesvědčivě jednoznačně prokázán. Jsou pouze hypotézy postavené na kontraverzních svědcích, kteří kdysi sloužili rodině - řidič hraběte, lékárník apod.-nebo s ní sympatisovaly... Důkazy o tom a o dalších skutcích bratří Serényiů shrnulo trestní oznámení na úředníka MV podané městem Luhačovice a povinnými osobami v restituci, jež doposud nebylo konečně vyhodnoceno soudně.). Obhájci tento počin vysvětlují nátlakem na osobu Aloise (Louise) Serényiho. Zkoumání archivních nezpochybnitelných dokumentů a též svědectví některých pamětníků však podle mých nálezů prokazuje opak. Jsou to jednak tři návštěvní knihy zámků Lomnice u Tišnova, Lysic u Černé Hory, a Hrušovan nad Jevišovkou (tzv. zámek "Emmahof"), jednak dokument MNV Lomnice u Tisnova z 18.září 1945.
Tyto čtyři dokumenty (nehledě k dokumentům uvedeným v tr. oznámení města Luhačovic a povinných osob) jednoznačně prokazují jak nečeské kořeny rodiny Aloise (Louise) Serényiho, tak styky rodiny s nečeským prostředím, kdy česká přítomnost na zámku Lomnice je doložena pouze katolickým duchovenstvem augustiniánů z Brna a operní divou Liběnou Ostrčilovou-Schmoranzovou, což jsou kontakty navýsost náboženské a všeobecně kulturní, které nemožno vykládat ve smyslu českoslovenství nebo češství.
Navíc dokument MNV Lomnice z roku 1945 jednoznačně hovoří o rodině Serényiho, jako rodině německy vychovávané, kdy vychovateli dcer byli význačný nacista Zeisberger a šlechtična von Sporn. A to, přestože podle dokumentu MNV Lomnice v roce 1938 přes upozornění, aby děti dali do českého gymnasia v Tišnově, toto ignorovali a dětí dali do německého gymnasia v Brně. Zde se sluší ocitovat dokument MNV Lomnice v plném znění:
"Marketa Serenyiová, bývalá hraběnka rozená Palfy (správně Pálffy - JJN) s jmenovanými dcerami dle policejních přihlášek mají dosud stále bydliště v Lomnici u Tišnova. Přesto nikým jsme nebyli dotázáni na jejich chování, resp. spolehlivost během okupace. Jmenované byly i za první republiky vychovávány německy /vychovatel Zeisberger, význačný člen NSDAP a vychovatelka von Sporn/. Přesto, že v roce 1938 byli Serényiové upozorňováni, aby děti dali do českého gymnasia v Tišnově, raději odesílali děti do německého gymnasia v Brně. Během okupace chovala se Serenyiová i s dcerami, jak se sluší na řádné Němce: Jiných šatů nenosily, než čistě německý dirndl s patřičným množství odznaků, jak z partaje, tak i jejich odnoží. Všechny dcery velmi rády a ochotně prodělávaly povinnou roční pracovní dobu u Němců, čímž se velmi často chlubily. S českou společností se vůbec nestýkaly a bude na Lomnici velmi těžko hledati člověka, který by je slyšel slůvko česky promluviti.
Upozorňujeme též, že i otec Alois Serenyi byl členem NSDAP, o kteréžto členství velmi usiloval u Zellenleitera Binara v Tišnově, a v r. 1939 kdy byl jmenován členem ústředního výboru Národního souručenství, toto odmítl, aby za nějaký měsíc se u Němců doprošoval přijetí do NSDAP. Syn jmenovaného Otto Serenyi, vyhraněný nacista, od r. 1942, kona službu v německé armádě."
(Konec citace dokumentu MNV Lomnice)
Nově zkoumaná návštěvní kniha zámku Lomnice u Tišnova, uložená v Mor. zemském archivu (G 77, kart.70, i.č. 252) nejenže potvrzuje některé údaje o stycích rodiny s evropskou šlechtou - nejvíce německou, uherskou, italskou, anglickou od roku 1894 do roku 1939 (další dvě návštěvní knihy tyto styky potvrzují až do roku 1945!), ale výhradně německé zápisy potvrzují, že čeština na zámku Lomnice u Tišnova neměla žádné místo. Navíc se Alois Serényi v návštěvní knize podepisuje vždy jako Louis, nikoli Alois. Známe i jeden dokument osobního charakteru, dopis na oberlandrát Zlín, kde se podepsal Alois - ovšem s pozdravem "Heil Hitler!".
Existuje i řada dalších dokumentů, ale pro názornost postačily tyto příklady.
Zkrátka, fabuláty o údajném češství demobilizovaného příslušníka čs. armády Aloise Serényiho, který skončil jako člen Volkssturmu a pozdní desertér, zachraňující svůj život s druhou manželkou útěkem po 15. dubnu roku 1945 před Rudou armádou, směřujícím do západní spojenecké zóny (Luhačovice-Lysice-Těptín v Čechách), ve světle nezpochybnitelných dokumentů, nemají nárok na historickou autenticitu.
Poznámka nakonec:
Informace o členství Aloise Serényiho v NSDAP je zmíněna i v dalším dokumentu, a to v zápisu člena Národní správy Lázní Luhačovice Aloise Koutného o tom, že v době okupace byl A. Serényi členem NSDAP bez funkce (což bylo důvodem jeho osvobození z vyšetřování pod dekr.16, který vyšetřoval pouze funkcionáře NSDAP a a složek nacistických). Ovšem tenkrát pan Koutný žádal potvrzení jeho členství v NSDAP, což orgány státu tehdy neprovedly a tím hrubě pochybily.
Následně dle mne pochybily orgány Zlínského kraje, když toto opět neprověřily, nebo alespoň nevyjádřily důvodné pochybnosti o nároku Serényiho na čs.občanství! Dříve se to označovalo jako hrubá nedbalost řádného hospodáře s majetkem státu, resp. následné samosprávy. Vzniká otázka - pro koho takto pracují tyto úřady? Souhlasu netřeba.
