Němci nám dluhují reparace ve výši více biliónů korun, německý majetek podle Pařížské reparační úmluvy jsme byli povinni konfiskovat, a to tak, aby se nemohl vrátit do německých rukou.

Pan Jakub Kapánik ve svém článku "Nenávist vůči sudetským Němcům je ostudou našeho národa" kromě dalšího píše:

Článek

Když je na české politické scéně potřeba nahnat politické body, téma sudetských Němců vždy spolehlivě zapůsobí. V části společnosti totiž stále žije zakořeněn nenávist vůči nim, představa o kolektivní vině a zároveň strach, že by se mohli dožadovat svých majetků, které jim byly po válce ukradeny.

Celý článek si můžete přečíst na níže uvedené adrese

https://medium.seznam.cz/clanek/jakub-kapanik-nenavist-vuci-sudetskym-nemcum-je-ostudou-naseho-naroda-40026

1. Z Pařížské reparační dohody

„A. Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci nebo bude jimi disponovati tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znova pod německou kontrolu a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích…“ (Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67)

„D. Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude za­počten na jeho účet reparací, při čemž se rozumí, že před­cházející ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, které by mohly vzniknouti vzhledem k majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka dotyčné země ve chvíli anexe nebo okupace této země Německem anebo jejího vstupu do války.“

 Každá signatární vláda musí, nestalo-li se tak ještě, vy­dati zákony a učiniti všechna jiná vhodná opatření, jimiž se ruší a činí neplatnými všechny převody provedené po okupaci její země nebo po jejím vstupu do války s pod­vodným úmyslem krýti německé zájmy nepřátelské po­vahy a chrániti je před účinky kontroly nad německými zájmy nepřátelské povahy.

(Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67 - 68)

Takže jsme byli povinni německý majetek konfiskovat, a to tak, aby se nemohl vrátit do německých rukou. Hodnota takto konfiskovaného majetku nebyla započtena na náš reparační účet, a to plně v souladu s Pařížskou reparační úmluvou. Dokonce i tzv. sudetoněmecký landsmanšaft novelizoval své stanovy, z nichž vypustil ustanovení, která se týkala jeho "nároků na restituce či finanční odškodnění". Vzdal se tedy práva, které nikdy, z hlediska mezinárodního práva neměl. Dosud však SL mluví o svém právu na návrat do původní vlasti, na své práva na návrat do původní vlasti. Toto právo si nadělil sám, aniž by bylo zakotveno mezinárodním právem. Proto také žádným právem není.

Naši germanofilové a sudetomilové v současnosti zřejmě zvedají prapor tzv. sudetoněmeckých požadavků snad dokonce v  jejich původní verzi. Tito takéČeši vidí naše dějiny sudetskýma očima. Co ještě učiní proti našemu národu, proti České republice? Jak dlouho budou zneužívat své dočasné vládnutí k našemu poškozování?

Kdy se zmuží a budou konečně požadovat na Německu zaplacení reparací.To je jeden ze základních českých národních zájmů

Připravil Dr. O. Tuleškov