Německá šlechta, kníže a kolaborace v protektorátu
Německá šlechta, kníže a kolaborace v protektorátu
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Mor.Třebová
Není to tak dávno, co excelentní historik pan Mojmír Grygar přesně reagoval na stať občana knížete Schwarzenberga v Právu z 10.5.2023. Kníže je pro republiku podle našich zákonů občan, pro zahraničí titulární kníže, což ovšem naše zaprodaná média nerespektují. Mohl by se u nás kompromisně označit jako "historický kníže". Nebudu se rozepisovat o nálezech historika Grygara, ale musím se jako emeritní historik komise odbojářů, zkoumající po tři desetiletí situace kolem tzv. protektorátních restitucí, vyjádřit k pozici německé šlechty v protektorátu.
Dnešní média antihistoricky adorují šlechtu jako historickou "společenskou třídu údajně zničenou bolševiky", a matou veřejnost zamlčováním role I.ČSR v kontrapozici proti aristokracii. Všechnu vymodelovanou "vinu" pak lživě hážou zhusta na druhého československého presidenta, který zachránil republiku po roce 1945 od krvavé občanské války, která reálně hrozila v případě neprovedení odsunu provinilých československých Němců. Což velmi dobře věděli britští státníci Anthony Eden a W.S. Churchill - a proto potvrdili v Postupimi odsun, řečeno proti minulým i současným štváčům a ignorantům.
Žádný československý president nebyl tak hanoben vlastními novináři a politiky, - nejhůře pány Pithartem a Urbanem - jako president Beneš, označovaný národem po roce 1945 jako "President Budovatel", a chválený Brity a Američany ve sborníku vydaném k jeho 60tinám (viz "Edvard Beneš. Rozpravy a úvahy presidentu Československé republiky Dr. Edvardu Benešovi k jeho 60tým narozeninám státníky a vědci anglo-amerického světa", J. R. Vilímek, Praha 1947.) Tento hnusný primát našich dějin bude muset být v budoucnu odsouzen a uvržen na mrchoviště dějin. A to přes všechno jedovaté prskání pánů Šafrů, Pithartů, Urbanů, a jiných postižených chorobnou obsesí vůči presidentu Budovateli a jeho dekretům.
Stačí číst například polozprávy serveru Forum24.cz, například k rozsudku Ústavního soudu o Liechtensteinech, aby se čtenář otřásl odporem nad lží o tom, že prý "Ústavní soud dal přednost rasovému principu před právem.." Řečeno s Poirotem - o žádný rasový princip v případě dekretů nikdy nešlo.
Komise podle dekretů
vyšetřovaly, případně soudily - jak pan Šafr patrně neví - tyto osoby:
Provinilé Němce, Maďary, zrádce, kolaboranty, gardisty (členy tzv. Svatoplukových gard na Moravě a Hlinkovce na Slovensku) a osoby se Svatováclavskou orlicí.
Nesoudily ani podle rasy ani podle národa, soudily podle prokázané ZRADY, pane Šafre. Soudily nejen Němce a Maďary a nejen podle jazyka, jak lžou vytrvale a monotónně jako obehraná gramofonová deska landsmané a jejich čeští přisluhovači. Vyšetřovaly a soudily i Čechy nebo Slováky - a to jako ZLOČINCE, ZRÁDCE A KOLABORANTY. Jako Berany, Baarové, Bienerty, Hrubé, Krejčí, Kožíšky, Mandlové, Pelíšky, Vajtauery atd. - byla by to nekonečná řada jmen našich kolaborantů, zrádců, případně zločinců protektorátu - a to nepočítám ty uprchlé a neodsouzené. Jako byl třeba Durčanský a další, co utekli do Kanady, Argentiny a jinam do Ameriky... Proto také z počtu 2,5 milionu čs. Němců alias Sudetoněmců, bylo osvobozeno podle dekretálního práva asi 250 tisíc Němců!
A vyšetřovaly to do 4.května 1947 tři typy vyšetřovacích komisí:
trestně nalézací komise - zločiny podle dekr.16
bezpečnostní komise - provinění podle dekr. 5, 12, ústavního dekr.33, dekr. 100 a 108
očistné komise - podle nařízení o provinění proti národní cti.
Takže s Vaším vymyšleným rasovým principem běžte ke všem čertům.
Celá věc souvisí i s pozicí německé šlechty v protektorátu - protože právě ona nejvíce selhala v loajalitě k I.ČSR a po osvobození byla zákonitě potrestána zbavením státního občanství a konfiskacemi majetku. A nyní se dostáváme k jádru otázky.
Toto nebyla první a jediná konfiskace majetku, která postihovala tuto společenskou třídu v republice.
První zákony mířící k omezení majetku a vlivu německé šlechty byly zobrazeny již v zakládací státoprávní listině Československa, Washingtonské deklaraci - tehdy se republika označovala jako Republika Československá, tedy RČS, názvu ČSR se počalo užívat později. Proč Republika Československá takto jednala již na počátku své éry?
Odpověď na toto dával již sám otec zakladatel republiky TGM. Tato německá šlechta se vždy a zejména za I. světové války postavila na stranu habsburské říše, byla loajální nikoli k českému národu, nýbrž k vládnoucí habsburské dynastii arcidomu rakouského. Proto také tuto šlechtu postihla již I. pozemková reforma, jejímž cílem bylo omezit majetky státně neloyální šlechty, vyjadřující i veřejně svůj odpor ke vzniklé republice (například u J.J Buquoye v jižních Čechách, u knížat Hohenlohe, U.F.Kinskyho, Rohana v severních Čechách, u hraběte, Dubskyho, Khuen-Belasiho-Lützowa na jižní Moravě, u hrabat a knížat d´Este, atd.) I. pozemková reforma odebrala velké pozemky přes 250 ha této prohabsburské šlechtě z důvodu "domácí kolonisace malorolnického lidu", což nebyl bolševický, nýbrž agrárnický program podporovaný politiky Švehlou a Beranem. Tyto velkostatky se měly parcelovat pro práci drobných a středních rolníků. Že tato reforma nebyla dokonalá ani dotažená, jest jiná otázka. Upozorňoval na to již historik Pekař.
Tato šlechta se chovala k první republice nejen neloajálně, ale zhusta také veřejně nepřátelsky a republika k ní projevovala až někdy nemístnou toleranci, na což poukazovali i někteří poslanci Národního shromáždění, jako v případě Německých rytířů nebo v případě panství knížete Salma-Reifferscheidta na Blanensku. (Viz kniha parlamentních protokolů, poslanci Dr. Budínský a J. Nejezchleb za léta 1921-1927).
To vše ještě I. republika jakž takž zvládala, i když navrhované reformy nedokončila. Daleko horší období pro stát a český národ zahájila z hlediska platné státoprávnosti nelegitimní tzv. II. republika a následný protektorát.
Německá šlechta za éry tzv. II. republiky dostala zpět své tituly a společenskou prestiž, což bylo diktováno zájmy německého prediktora. Zahájeno období rušení řady právních aktů I. republiky spojené s hrubými útoky na její představitele, i činovníky, a s počínajícím antisemitismem.
V protektorátu pak německá šlechta odvrhla poslední zbytky přetvářky vůči zničené I. republice a zahájila těžkou kolaboraci s III. reichem. Ta se projevovala škálou kolaboračních aktů - od prostého přihlášení se k privilegiu říšskoněmeckého občanství - jež již samo o sobě znamenalo provinění se proti ČSR, spojené s přihlášením se k rasovým norimberským zákonům! - přes vstup do nacistických složek ( DAF, BDO, NSRKB, NSKK, NSFK, NSV, HJ, BMD, Opferring, atd.) až po vstup do samotné NSDAP a SA, někdy do SS. Samozřejmě že kolaborací a případně vojenskou velezradou byl vstup a služba ve Wehrmachtu, což byl případ třeba Fries-Friesenberga, Buquoye juniora, nebo Des Fours-Walderodeho, stejně jako vstup do služeb Abwehru nebo SD. V období ohrožení státu to bylo členství v Henleinpartei, která po okupaci ČSR se sloučila s NSDAP. Dále to byla hospodářská spolupráce s orgány okupační moci, s landráty, s kanceláří Reichsprotektora (což byl případ lázní v akci daru Heydricha českým a moravským lázním na zotavení otrockých dělníků zbrojovek), a s orgány NSDAP a německých spolků a organizací.
Dnes jsou známy tři doposud nevytěžené archiválie, které jsou přímými a nevyvratitelnými corpory delicti kolaborace německé šlechty s III. reichem, tj s agresorem, který, jak praví právníci, rozvrátil a zničil republikánsko demokratickou podstatu státu ČSR.
První z nich se dnes neoprávněně nachází v Německu - je to Návštěvní kniha Reichsprotektora von Neuratha, norimberského válečného zločince. Publikoval ji u nás skvělý badatel docent Josef Benda.
Druhé dvě se nalézají u nás - jsou to Návštěvní knihy zámku Emmahof hraběte Khuen-Belasi-Lützowa a Návštěvní kniha zámku Lysice hraběte Albrechta Boguslawa Dubskyho. Obě tato hrabata byla nepřátelská k ČSR, oba dva byli členy Henleinpartei a později NSDAP , chovali se nepřátelsky k ČSR nejen v době ohrožení, ale i předtím, přijímali na svých zámcích další německou, rakouskou, italskou a uherskou šlechtu sympatisující jak s Henleinem, tak s Hitlerem a s III. říší. Návštěvní kniha Reichsprotektora pak dokládá řadu podepsaných německých šlechticů, kteří lezli k Neurathovi s prosbami o přízeň v protektorátě. Ústavní právník prof. JUDr. Václav Pavlíček v úvodu ke knize docenta Bendy "Velké restituce majetku šlechty po roce 1989" ( Dvě vydání, Praha 2010 a 2013), která je přelomovou prací v bádání o protektorátní šlechtě (měla vernisáž v Senátu ČR v Praze), poznamenal, že Návštěvní kniha von Neuratha představuje nový zdroj dokladů ke zkoumání pozic šlechty na území protektorátu v době okupace. O dalších dvou citovaných návštěvních knihách, které jsem podrobně měl možnost studovat, platí totéž.
Co se týče objevu docenta Bendy v případě Návštěvní knihy von Neuratha, jeho nález tohoto nesmírně závažného dokumentu v Knihovně Kongresu USA (dnes předána do Bundesarchivu Spolkové republiky Německa), jeho okolnosti jsou tak exemplární pro naši republiku, že je budu muset popsat ve zvláštní stati. Je to totiž historie skoro detektivní. Ale to už je jiný příběh.
