Německo a příští válka 4 Wolfgang Michal
Německo a příští válka 4
Wolfgang Michal
Když americký prezident B. Clinton navštívil v roce 1994 Berlín, chválil znovu osu Washington – Bonn. V této souvislosti L´Humanité konstatovaly: „Kohl byl od Clintona jmenován pánem Evropy.“ Taková je nálada ve Francii. (Pod tlakem okolností část francouzské mocenské elity vzala postupně na vědomí nové mocenské postavení Německa. –red.)
Bývalá premiérka Velké Británie M. Thatcherová nevěnovala do podzimu roku 1989 anglicko – německým vztahům žádnou pozornost. . Poté však při slově „sjednocení“ slyšela houkat sirény. Na rozdíl od Gorbačova a Mitteranda byly jí důsledky německého sjednocení okamžitě jasné. Stejně jako jednomu z jejích předchůdců Disraeli, který v únoru 1871 řekl: „Sjednocení (Německa- red.) znamená úplnou změnu Evropy.“
Železné lady se přes všechno úsilí nepodařilo přesvědčit Gorbačova, že jeho proněmecké názory a jednání podkopou jeho autoritu v Rusku. Stejně bezvýznamné bylo její jednání s Mitterandem, který německou realitu vzal postupně na vědomí. Nepodařilo se ho přesvědčit, že má francouzsko – německou osu „vyhodit do vzduchu“ a tím zachránit Evropu. Lady Thatcherová již tehdy jasně viděla, že ve spojené Evropě se vliv sjednoceného Německa pouze zvýší, nikoli omezí. Lady Thatcherová prohlásila: „Německo je jednoduše řečeno moc velké a mocné, aby na evropské hrací ploše bylo pouze jedním z hráčů. Jenom úzká spolupráce mezi Francii a Velkou Británii může vytvořit rovnováhu k síle Němců“.
Mitterand bohužel nepochopil. Lady Thatcherová začala proto jednat sama, aby vyšlo na jevo, co Francouze a Němce dělí. V létě 1990 se k ní připojil ministr obchodu Velké Británie Nicholas Ridley. Ten poskytl rozhovor časopisu „Spectator“, který je velmi čten zejména konzervativní inteligencí. Ridley doslova řekl: „Němci přebírají Evropu a Francouzi jsou jejich pokojoví psíčkové. Evropská unie je gaunerským tahem Němců a Francouzi jsou tak hloupí, že to nepoznali. A teď jsou pudlíky Němců. To jsme se naší svrchovanosti mohli hned zříci ve prospěch Adolfa Hitlera.“
Na podzim roku 1990 měla libra hodnotu 3 DM a o dva roky později, pod vlivem německé finanční politiky, klesla až na 2,5 DM. Prezident německé spolkové banky Schlesinger mluví o „válce peněz“ To vše vedlo k absolutnímu zmrazení anglo-německých vztahů.
V říjnu 1992 německý FAZ varoval: „Jestliže tři největší mocnosti Evropy začnou znovu přemýšlet, která z nich je největší a kdo je nepřítel zítřka, bude ve srůstající Evropě zaseto semeno rozpadu“.
V listopadu 1993 vábil Timothy Ash Němce: „My máme s Němci více společného než Francouzi. Britové jsou pro úplnou liberalizaci obchodu, jsou jednou z hlavních sil NATO, jsou pro rozšíření EU na východ, podporují nejodvážnější sny Němců“. Zatímco Němci spojují rozšíření EU na východ s posílením jejich evropské moci, Britové toto naopak spojují s oslabením Německa. Nejlepší by bylo, tvrdí Britové, rozšíření EU od Maroka po Tádžikistán. Pak by Němci měli plné ruce práce a jejich kapsy by byly prázdné.
Stejně postupují Britové ve hře o rozšíření NATO dále na východ. Němci si od rozšíření NATO slibují získat pozice korunního prince, zatímco Britové doufají ve srážku zájmů Německa a Ruska. V takovém případě by Anglie získala prostor pro sledování vlastních asijských zájmů. Jediným problémem pro Brity jsou USA. Clinton jasně favorizuje Německo. Nový hrdina britské konzervativní strany volá: „Zapomeňme na Evropu. Velká Británie není na EU hospodářsky závislá. Dívejme se směrem k Číně. Na Dálném východě leží mnohem větší zisky. Nechme Evropu Němcům a vezměme si svět.“. Jen Daily Expres se ptá, kdo zastaví tažení císaře Kohla?
