České národní listy

Nenechme si to líbit…

Marek Řezanka 

 Vzpomene si ještě někdo na základní deklarované body Milionu chvilek pro demokracii? Jednalo se o následující: 1) Požadavek, aby politici respektovali demokratická pravidla a instituce – a nebyli ve střetu zájmů. 2) Občané mají právo zajímat se o stav společnosti a 3) Požadavek na život v zemi, v níž se daří svobodě a spravedlnosti.

 Jak to, že Milion chvilek neplní náměstí proti Fialovu kabinetu, který je s těmito body v příkrém rozporu? Fialův kabinet zcela zjevně demokratická pravidla porušuje. Zavádí cenzuru, kriminalizuje názory, které jsou označeny jako „nevhodné“ – a prosazuje vše silou, aniž by jednal s odbory či kýmkoli jiným.

 Milionu chvilek vadilo zadlužování za A. Babiše. Mnohonásobně vyšší zadlužování za Petra Fialy mu nevadí? Jinými slovy, pokud se stát zadlužuje ve prospěch svých občanů, je to špatně – ale pokud se zadlužuje na podporu války, je to v pořádku?

 Dnes jsou občané, kteří se zajímají o stav společnosti, nazývání „dezoláty“ – a jsou zastrašováni, dehonestováni a jejich čelní představitelé jsou pronásledováni. Připomeňme si především skandální odvolání Miroslava Ševčíka z funkce děkana – jen proto, že nepluje s proudem.

 V naší společnosti se zjevně ani svobodě ani spravedlnosti nedaří. Ve střetu zájmů jsou minimálně ministr Rakušan v kauze Dozimetr a ministr Hladík v kauze Taxis. Přesto Milion chvilek mlčí. Asi jeho představa o demokracii a svobodě je naplněna. Pak ale každý z nás musí vidět, že tomuto spolku nikdy o žádnou svobodu ani spravedlnost nešlo.

Kdyby ukrajinští imigranti během války na Ukrajině byli vpuštěni do českého sociálního systému, vyšlo by to státní pokladnu na 19,5 miliardy ročně. Jen se začalo uvažovat o změně podmínek vyplácení dávek Ukrajincům, ukrajinští představitelé tlačí na Fialovu vládu, aby platila jak mourovatá. Přitom nikdo nerozlišuje, zda je dávka vyplacena skutečným obětem vlády, nebo multimilionářům a mafii, která zde rovněž působí.

 Jak dlouho si tento stav necháme líbit? Je neudržitelný.

Každá rada zbytečná…

V té zemi, milé děti, bylo

vše tak nějak obráceně:

Zbourali si čtvrť starobylou,

zato odpad stoupal v ceně.

Odvolali si odborníka.

Do vlády šli amatéři.

Korupčník, co je právo, říkal.

Dvojím metrem tam soud měřil.

Vyhnali bičem diplomata,

vybrali si nedouka,

který hned všechny naštvat chvátal,

kdekdo na čelo si ťukal.

Vlastním lidem jen všechno brali,

aby cizím rozdávali.

Chuďas byl soustem pro kaprály,

poklad dostal boháč z dáli.

Vše bylo dražší – platy nižší,

nejvíc rostly státní dluhy.

Viděli, že hněv neutiší:

Svrhnout je chtěl každý druhý.

Jestli dopadlo všechno dobře?

O tom povíme si zítra.

Dokud se pravda, děti, popře,

marná každá rada chytrá…