Neobhajitelné
Neobhajitelné
Marek Řezanka
Společnost, která bagatelizuje odporné zrůdné fašistické zločiny a genocidu – a nejen že tyto zločiny toleruje, ale dokonce je glorifikuje, pokládám za těžce nemocnou a dystopickou (opak utopické, ideální).
V tomto kontextu nelze nezmínit propagandistické nenávistné médium Forum 24, jehož texty ve velkém přebírají Novinky.cz. Forum 24 převzalo již několik textů „historika“ Davida Svobody (neplést s olympionikem), které začínají výkřikem: „Odpusť nám, Bandero, měl jsi pravdu. To je ukázková oslava masového vraha a válečného zločince. Zločiny banderovců patří k těm nejodpornějším a nejkrutějším.
To ale Svobodovi nijak nebránilo napsat: „Vědí lépe než kdo jiný, že heroický boj UPA (Ukrajinské povstalecké armády), u nás s neuctivou důsledností nazývané „banderovci“, byl jednou z etap jejich odboje proti genocidní nadvládě Moskvy.“ Heroický boj? Vraždění žen a dětí a popravy neozbrojených mužů nejde interpretovat jako heroický boj, pokud se tedy otevřeně nehlásíte k fašistické ideologii. A přesně toto pan Svoboda učinil – a Forum 24, které jeho text převzalo, též. Rovnou mohlo publikovat stať o udatném protiruském boji Hitlerově. Není v tom rozdíl.
Pan Svoboda se na okraj sice zmíní o nějakých těch temnějších stránkách fašistických „hrdinů“, ale to jen, aby mohl vyzdvihnout jejich velikost: „Avšak je velký rozdíl, řekneme-li: Banderovci byli zločinci, ač jim nelze odepřít hrdinské skutky, nebo konstatujeme-li, že: Banderovci byli hrdinové, ač jim nelze odepřít i spáchání zločinů.“
Takovéto překrucování a přepisování dějin je plivnutím do obličeje všem umučeným a bestiálně popraveným obětem nelidského režimu, který byl ve druhé světové válce poražen.
Volyňský masakr je neomluvitelnou kapitolou historie. Aspoň pro všechny antifašisticky smýšlející občany.
V období března až května 1943 vydal hlavní iniciátor vyhlazování polského obyvatelstva, Dmytro Kljačkivskyj, nazývaný „Klym Savur“, individuální rozhodnutí o zahájení vražd v celé Volyni. V červnu 1943 vyšla tajná směrnice UPA ve Volyni pro průběh likvidace velkého množství mužské populace polské národnosti ve věku od 16 do 60 let. Píše se v ní: „Jsme povinni provést velkou akci k likvidaci polského prvku. S odchodem německých vojsk by se měl využít příhodný čas k odstranění celé mužské populace ve věku 16 až 60 let...“
Masakr v Parošli, masakr v Lipnikach, v Pendykach či v Janowej Dolinie jsou zdokumentovanými válečnými zvěrstvy toho nejhoršího kalibru. Hlásit se k nim je zvrácené a zrůdné – a v civilizovaném světě, kde se bojuje proti fašismu, by to mělo být i trestné.
Například 29. 1943 srpna UPA vraždila v obcích Ostrówki a Wola Ostrowiecka v okrese lubomelském. Všichni Poláci byli zabiti a došlo k vypálení budov. V důsledku této akce bylo v obci Wola Ostrowiecka zabito 529 osob, včetně 220 dětí do věku do 14 let, a v obci Ostrówki zavražděno 438 lidí, včetně 246 dětí do věku 14 let. Pro Forum 24 se jednalo o politováníhodný zločin „hrdinů“. Na toto nemohu pohlížet jinak než jako schvalování a propagaci fašismu.
Bohužel ve zprávách o extremismu českého ministerstva vnitra se nic o hajlování na plzeňské Bandera Party či o podobných oslavných statích na banderovce, jakou uveřejnil novodobý Árijský boj, tedy Forum 24, nedočteme. Spíše se z ní dozvíme, že extremisty jsou ti, kterým výše zmíněný extremismus vadí.
Je zcela absurdní, že před soudem stojí Josef Skála za údajné zpochybnění masakru v Katyni, když tento masakr nezpochybnil, ale na základě argumentů si dovolil vznést hypotézu, kdo by mohl být za tento masakr zodpovědný. Na druhé straně pan Svoboda Volyňský masakr zpochybňuje, ale žádné stíhání mu nehrozí. Zvláštní doba.
Milí spoluobčané, k tomuto ostudnému a obludnému přepisování dějin nemlčme. Nelekněme se, že kvůli tomu odporu budeme figurovat v různých zprávách o extremismu jako „protisystémoví extremisté“. Pokud totiž jakýkoli systém hájí fašismus, bojovat proti němu je povinností.
Úpěnlivá
Křik dětí zněl – a zněl pláč žen,
pláč žen tak srdcervoucí.
Obzor byl černě zatažen,
že nepřipouštěl soucit.
Na přezce Trizub nesl zmar,
jenž řádil ve vesnicích.
Šířil se mor – a s ním i žár,
jenž lidskost dusil v plicích.
Kdo s morem splynout odmítá,
sekyru v hlavě cítí,
až vesnice je pobitá,
krev nevinných zem sytí.
Žalm slyšet byl ze školních stěn:
Ženy se s dětmi tísní.
Strach nevinných byl rozmístěn,
modlitba zněla v písni.
Smích granátů a střelba již
přervaly mnoho nití.
Hrob nemá jméno, nemá kříž,
svíčka zde nezasvítí.
Syrová krutost, zrůdný hlen,
jenž všechno lidské dáví,
byl v bílých kostech uchycen.
Dnes děs zas maže zprávy.
Z lebek byl val – a z kostí zeď
škleb hrůzy v jámě vztyčí.
Co burcovalo, mlčí teď
z těch nejvíc mrzkých příčin.
Zločin je skryt – kde není hlas,
jenž vraždy připomíná.
Snad oživí se ještě včas,
než lebky s kostmi mnohých z nás
přikryje hnědá hlína.
