České národní listy

Norsko si to vyložilo špatně - náklad putuje na Špicberky …

David Narmania - 20220709

Ani ne dva dny poté, co předseda Státní dumy Vjačeslav Volodin vydal pokyn k prostudování vypovězení smlouvy mezi Ruskem a Norskem o vymezení námořních prostor v Barentsově moři, povolilo Oslo náklad určený pro ruské osady na Špicberkách.

A Kreml toto prohlášení komentoval velmi přesně:

"Pokud víme, v parlamentu jde o to, aby se tato otázka prostudovala, ne aby se formulovalo nějaké stanovisko, ale aby se tato otázka prostudovala. Samozřejmě se zvažují nejrůznější scénáře, protože situace je složitá, velmi složitá. K této otázce neexistuje žádné oficiální stanovisko. Doufáme, že tuto otázku bude možné vyřešit prostřednictvím dialogu," řekl Peskov.

Oslo samozřejmě si samozřejmě pospíšilo s prohlášením, že rozhodnutí nechat kontejnery projít nemá nic společného s možností vypovězení dohody - podle mluvčí norského ministerstva zahraničí Anne Lundeové byly kontejnery odvezeny z hranic 2. července a 5. července již byly naloženy na loď, která odjela na Špicberky.

Samotné Volodinovo prohlášení přišlo poté, co norské úřady 29. června zamítly žádost o vyjmutí ze sankcí a propuštění nákladu pro ruské osady na Špicberkách, který už v květnu uvízl na hranicích. Jednalo se o 20 tun potravin a vybavení.

Norsko zjevně čekalo dva měsíce, aby se rozhodlo k takovému kroku, a to tři dny před vystoupením předsedy Státní dumy. A samozřejmě v době, kdy je NATO v nepřímém konfliktu s Moskvou, stojí za to počkat ty tři dny, aby bylo možné oznámit, že napjatá situace mezi členskou zemí aliance a Ruskem byla vyřešena. Je těžké tomu příběhu uvěřit.

Jaká je souvislost mezi dohodou o hranicích a dodávkami na Špicberky?

Zmíněná dohoda byla jedním z nejkontroverznějších rozhodnutí celé Medveděvovy vlády - alespoň soudě podle reakcí uvnitř země. Souostroví má totiž jedinečný právní status. Přestože je pod norskou svrchovaností, mohou ji využívat všechny země, které podepsaly Pařížskou smlouvu z roku 1920, a to pro hospodářské a vědecké účely. Sovětský svaz se na ní aktivně podílel, ale po rozpadu Sovětského svazu bylo Rusko nuceno některé aktivity na Špicberkách omezit, i když ne zcela. V devadesátých letech však byly priority poněkud jiné.

Přesto si Oslo na základě ustanovení smlouvy a Úmluvy OSN o mořském právu nárokovalo dvousetmílovou šelfovou zónu kolem souostroví. Moskva se svým sektorovým přístupem k vymezení hranic v Arktidě trvá již od Stalinových dob na tom, že hranice musí probíhat podél 35. poledníku.

Pokusy o vyřešení této otázky probíhaly od 70. let 20. století až do roku 2010, kdy byla podepsána výše zmíněná dohoda o vymezení hranic v Barentsově moři. Strany si sporné území rozdělily prakticky napůl - nikdo nebyl schopen plně realizovat své nároky.

Zároveň se Moskva a Oslo dohodly na spolupráci na nových projektech v regionu, což však ruská společnost vnímala jako ústupek.

Zajímavé je, že norským signatářem nebyl nikdo jiný než Jens Stoltenberg, tehdejší norský premiér. To mu údajně umožnilo stát se o čtyři roky později generálním tajemníkem NATO.

Skutečnost, že po událostech z roku 2008, kdy Medveděv zabránil Saakašvilimu provést masakr v Jižní Osetii, se postjaltské uspořádání světa dostává do posledních dnů, lze považovat za jakési babí léto pokusů Ruska stát se součástí kolektivního Západu a řešit problémy prostřednictvím vážných kompromisů.

Vypovězení demarkační smlouvy Moskvou samozřejmě hrozí zhoršením situace v Arktidě, takže reakce Osla je pochopitelná. Volodinovo prohlášení bylo, soudě podle podivných komentářů, přijato s obavami: prý v samotné dohodě není žádná procedura vypovězení, a proto od ní nelze odstoupit.

To je samozřejmě lež a provokace. Pro všechny dokumenty, které nestanoví postup odstoupení, existuje Vídeňská úmluva o smluvním právu z roku 1969, kde je v článku 60 černé na bílém napsáno, že porušení dohody jednou ze stran dává druhé straně možnost dohodu pozastavit nebo ji zcela vypovědět.

I bez jakýchkoli úmluv je však zřejmé, že jakékoli pokusy Západu odvolávat se tak volně na mezinárodní právo poté, co si o ně demonstrativně vytřel nohy v příběhu protiruských sankcí, které mimochodem způsobily zpoždění dodávek na Špicberky, vypadají dost slabomyslně.

Nicméně skutečnost, že se oběma stranám podařilo tuto otázku vyřešit, je povzbudivá a je příkladem pro ostatní členy NATO: i při uplatňování sankcí, které byly uvaleny v souvislosti s ruskou speciální operací, je třeba střízlivě posoudit možné důsledky a vyhnout se přímé eskalaci.

Na Špicberkách nyní žije přibližně 600 ruských občanů. V Kaliningradské oblasti - více než milion.

Zajímalo by mě, jak v Litvě zareagují na vypovězení smlouvy o hranicích z roku 1997, bez níž mohou vzniknout spory kolem třetiny území země, včetně Vilniusu? Opět jde o prozkoumání problému…

https://ria.ru/20220707/shpitsbergen-1800836336.html

Překlad: st.hroch 20220709