O pěší pouti moravského poutníka z Brna do Porta
O pěší pouti moravského poutníka z Brna do Porta
Moravský poutník Ondřej Herzán (nar. 1983) před dvěma lety úspěšně absolvoval pěší pouť z Brna až do dalekého Porta. Uplynul nedlouhý čas a všestranný rodák z Třebíče napsal o svém nevšedním výkonu knihu. Dostala příznačný název Z Brna za sklenkou portského aneb 3600 kilometrů po svých. Vydalo ji nakladatelství LIREGO v 1. vydání v letošním roce jako svoji 23. publikaci. Kniha má 296 stran a ilustracemi ji opatřil Vladimír Schmid. Knihu lze doporučit k letnímu odpočinkovému čtení, ale i pro vlastní inspiraci a motivaci k naplnění osobních snů či překonávání překážek.
Ondřej Herzán je mužem mnoha aktivit a patří k těm šťastlivcům, kteří na co sáhnou, to se jim daří. V mládí vedl v rodném městě skautský oddíl a snad už při narození měl na nohách toulavé boty. Před lety v Třebíči stál u zrodu půlmaratonu, a to nejen jako jeho zakladatel, ale i aktivní běžec. A mezi hřivnami, které dostal do vínku brzy objevil i umělecký talent. Tento rozvíjí například jako textař a písničkář. Již od dětství měl četné cestovatelské sny. Po nějaké době je začal naplňovat v takovém rozsahu, že by průměrný turista zbledl závistí. Příslušník známého stavitelského rodu Herzánů a vystudovaný geograf dosud kromě jiných míst po svých prošel Karpaty, zavítal do Kyrgystánu i Bolívie, navštívil Pobaltí, Laponsko, Sardinii a Sicílii. Před pěti lety pak pěškobusem překonal od jihu Polsko až k pobřeží Baltu. S takovou porcí kilometrů v nohách a zkušeností po putování zemí našich severních sousedů přišel nápad, zajít si na sklenku portského, a to stylově rovnou do země slavných mořeplavců. Z místa bydliště vyrazit svižnou chůzí za poznáním tentokrát západním směrem. A jelikož je Ondřej Herzán mužem činu, od prvního nápadu a plánů cesty až po realizaci, nebylo zase tak daleko. Jak ostatně píše v jedné z prvních kapitol své knihy: „Je to tak prosté. Vyjdu ze dveří, zamknu je a vydám se pěšky do Portugalska. Čtyři měsíce mimo domov. Nikdy jsem tak dlouho nebyl pryč, navíc sám. Rozčilení, dychtivost, trochu i jakási vratká nejistota. Až závratné očekávání věcí příštích. Pouť, která završí určitou etapu mého života a jak pevně věřím – otevře nové obzory.“ Moravský poutník se tedy vydal na svou další štreku i s darovanou poutnickou mušlí od Lenky z Trenčína. Ještě předtím ovšem musel zařídit řadu nezbytností a především se na své příští, mimořádně náročné, putování důkladně po všech stránkách připravit. „Poslední rok byl docela intenzivní. V práci i doma všechno věděli. Barák jsem se snažil připravit tak, aby nachystal nájemníkům co nejméně překvápek. Uvažoval jsem nad tím, co by bylo, kdybych se nevrátil. Seriózně. Člověku se na tak daleké cestě může přihodit cokoliv.“
První dny jeho putování vedly luhy moravskými a českými. Jakmile nechal za zády Brno, objevila se kopcovitá krajina Vysočiny následně plynule přecházející v malebné kouty jihočeské. Přičemž první skutečně náročnou zkouškou další cesty se staly Alpy. Herzánova kniha samozřejmě není jen mechanickým popisem putování, ale spíše cestou do hlubin poutníkovi duše a mysli. Jednou rošťácky rozevláté, jindy ukázněně klidné a trpělivé. Autor se občas vrací k některým silným momentům svého dosavadního života, jindy s nedočkavostí očekává děje příští, nové zážitky, zajímavá setkání s lidmi i přírodními živly. Herzán se přitom na končiny zemí západně od našich hranic dívá nejen očima velmi protřelého cestovatele, ale přirozeně nezapře ani to, že je vystudovaným geografem. A právě i touto optikou patří na místa kudy právě prochází. Autor si občas zafilozofuje, což zde vůbec nepůsobí nepatřičně, jelikož dobře zná míru takovýchto úvah a čtenářům je dávkuje přiměřeně. Tyto tak celý text velmi vhodně obohacují, stejně jako pohledy do minulosti i náhled problémů, které aktuálně hýbou Evropou i naší zemí. Také proto se v knize nemůže neobjevit zmínka o kůrovcové kalamitě měnící české lesy k nepoznání i o migrační krizi hýbající naším kontinentem s neméně akutní naléhavostí. Autor při psaní vycházel ze zápisků. Ty si poctivě, každý den své pouti, velmi prozíravě zaznamenával. Herzán umí psát poutavě, nacházet nečekané souvislosti, udržovat čtenáře v napětí a nenásilně jej vtahovat do svého poutnického světa, kde číhají četné překážky a nepohoda a kde člověk potřebuje nejen vytrvalost a kvalitní obuv, ale i štěstí na dobré lidi po cestách, v neposlední řadě pak i udržení vnitřní motivace pro zdárné dokončení celé pouti. Nezastírá samozřejmě ani občasné krize, které na něj dolehly podobně jako na cyklistu v etapovém závodě plném náročných stoupání a nebezpečných sjezdů, ale i úmorných rovin a deštivého počasí s nepříjemnými poryvy větru. To vše musí poutník na své mnohatýdenní trase překonat, aby dosáhl vytyčené mety a veškerou svou snahu korunoval protnutím pomyslné cílové pásky.
O tom, jak celá cesta probíhala a že všechny nástrahy poutník nakonec zdolal, je tato kniha čítající celkem 58 kapitol. Není nutné prozrazovat více z obsahu. Proto snad jen několik údajů na závěr. Ondřej Herzán na své pouti z metropole jižní Moravy až do Porta, dlouhé plných 3600 kilometrů, strávil celkem 114 dní. Prošel včetně České republiky 8 zemí. Denně ušel v průměru kolem 30 kilometrů. Nejdelší etapa měřila 47 kilometrů, ovšem skoro celá vedla z kopce. Na cestu měl finanční limit ve výši 10 euro na den, který se snažil až úzkostlivě držet na uzdě. Celkový rozpočet jeho putování pak činil 50 tisíc korun. A hlavní důvody pouti? V případě Ondřeje Herzána především duchovní, geografické a spisovatelské, teprve až na dalším místě i sportovní. A pokud by někdo nevěřil, že ke zdolání takové cesty stačí dvoje kvalitní boty a batoh starý dvacet let, ať se sám začte do druhé knihy Ondřeje Herzána. Ta první z roku 2018 vyšla pod názvem Bez kvaltu k Baltu aneb Osudy potulného muzikanta. Svou druhou knihou si zkušený poutník dle mého soudu vlastní spisovatelskou laťku posunul zase o něco výše, a to je jenom dobře.
Bc. Miroslav Pořízek
