České národní listy

Obyvatelstvo určené k přestěhování je třeba rozdělit:

1) na ty, kteří se po obdržení náhrad za postoupení nemovitosti v každém ohledu postarají sami o sebe včetně stěhování svršků, bytového zařízení, živého i mrtvého inventáře,

2) na ty, které bude třeba podpořit jen zařazením do stěhovací akce,

3) na ty, kteří ztratí jen pozemky s budovami,

4) na ty, kteří se pro stáří či nemoc  nemohou nikde existenčně uchytit,

5) na ty, kteří mají nedospělé děti,

6) na mládež, která se stěhováním ocitne bez pomoci,

7) na rodiny pouze zemědělské, které bude nutno opět zapojit do zemědělství,

8) na rodiny sice zemědělské, které však bude možno zapojit do jiných zaměstnání,

9) na rodiny, které jsou sto si najít náhradní ubytování,

10) na obyvatelstvo zaměstnané jako úředníci, dělníci apod.,

11) na živnostníky,

přičemž u každé skupiny obyvatelstva bude třeba zároveň zjistit množství živého a mrtvého inventáře, bytového zařízení, zásob a svršků.

V závěru přípisu se uvádí, že pro 1 etapu stěhování byly již s definitivní platností určeny obce Opatovice (132 domů), Rychtářov (136 domů), Lhota (115 domů) s osadou Pařezovice (47 domů), menší část Podivic (10 domů) a severní část Ježkovic (30 domů), přičemž v případě dvou posledně jmenovaných vesnic nebylo až dosud říšským protektorem přesně určeno, které konkrétní budovy pro vyklizení v první etapě přicházejí v úvahu. Avšak jak se později ukáže, ani tato verze stěhování není definitivní.

O tom, „jak uložené úkoly nejlépe zabezpečit“, jednali 8. října na Zemském úřadě v Brně dr. J. Korál se svým zástupcem dr. A. Bulavou a zástupcem úřadovny Ústavu pro přestěhovalce z Moravské Ostravy dr. Janem Vlkem. Všichni tři se usnesli na následujících prováděcích směrnicích:

1) Do přípravných prací v první etapě bude přibrán celý katastr obcí Podivice, Lhoty, Pařezovic, Opatovic, Rychtářova, Ježkovic, Radslaviček, Radslavic a Hamilton.

2) Aby bylo možno zajistit požadovaný podklad pro stěhování obcí  první etapy, pořídí se u každé z nich přehled, který vypracují podle místních poměrů starostové jednotlivých obcí v součinnosti s příslušníky četnických stanic zatím bez osobní účasti obyvatelstva, aby se předešlo jeho rozrušování. Při vyplňování přehledů bude současně provedeno rozdělení obyvatelstva do tří skupin na zemědělce (přehled A), živnostníky (přehled B) a veřejné zaměstnance (přehled C). Přičemž později, jakmile bude dán příkaz k provedení přestěhovalecké akce, budou přehledy doplněny zvláštními dotazníky, tzv. Popisnými archy, které vyplní každá domácnost za pomoci zvláštního orgánu, který bude zřízen ve Vyškově a jenž bude v úzkém kontaktu s podobným orgánem fungujícím v Brně.

3) Otázka ubytování přestěhovalců bude řešena tak, že zemský úřad v Brně vydává všem okresním úřadům na Moravě zmocnění, aby na základě článku 3 org. zákona č. 125/1927 zajistily ve svém okrese vhodné prostory pro ubytování stěhovaných rodin a jejich živého a mrtvého inventáře.

4) V závěru porady pak Vlk zdůraznil, že okresnímu úřadu ve Vyškově musí být dán výslovný příkaz, že se nesmí zabývat otázkami spojenými s odškodněním obyvatelstva, protože to přísluší pouze 9. odboru ministerstva zemědělství.

Koncem října je proto zasláno okresnímu hejtmanovi ve Vyškově upozornění, že 8. listopadu dopoledne bude zahájena na okresním úřadě porada o rozšíření vojenského cvičiště u Vyškova a o předběžných přípravných pracích pro stěhování obyvatelstva. Současně je projeveno přání, aby se okresní hejtman spolu se svým zástupcem a okresním velitelem četnictva ve Vyškově porady osobně zúčastnili.

V té době odjela do Prahy zjistit stav věcí další deputace obyvatel Vyškovska. Vedl ji předseda okresního Národního souručenství ve Vyškově Bedřich Kostelka, dalšími členy byli starosta obce Rychtářova A. Křoumal, kanovník Bunža z Vyškova a Alois Luska z Rychtářova. Jejím cílem je tentokrát kabinet prezidenta Háchy, jemuž je předán dokument nadepsaný „Podání obce Rychtářova“. Prezident deputaci vyslechl, dokonce se spojil se zástupcem říšské branné moci Fridericim, ale bezvýsledně.  Vyslanci jsou odkázáni jen na jednání s velitelem střelnice podplukovníkem Hamerschmiedem. Po ztroskotání jednání v Praze se vypravila v polovině listopadu početná delegace obcí první etapy do Brna k zemskému prezidentovi Cahovi. Jmenovaného však nezastihla v úřadě  a proto byla přijata jeho zástupcem Brábenim. Ten začal mluvit o výsostných zájmech říše a jednání rychle ukončil. Stejně neúspěšně skončilo i jednání další devítičlenné deputace obyvatel první etapy, jež se vypravila do Brna na několik dnů nato. Zemský prezident přítomné vyslechl, přislíbil pomoc, avšak přestěhovalci se jí nikdy nedočkali, protože vyklizení uvedené oblasti bylo již hotovou věcí a pouhou otázkou času.

O tomto problému jednali 16. prosince 1940 s velitelem vojenského cvičiště podplukovníkem Hamerschmiedem a posádkovým důstojníkem kapitánem Hoffmanem okresní hejtman dr. Johann Bergman a vrchní komisař politické správy dr. A. Nováček. Zástupcům okresního úřadu byla předána mapa se zakreslením původních hranic cvičiště a s jejich zamýšlenou změnou. Jmenovaní byli dále informováni o tom, že stavební správa cvičiště bude potřebovat asi 5 000 dělníků, vojenská lesní správa asi 700. Obyvatelé, kteří se rozhodnou vstoupit do vojenských služeb, budou moci být ubytováni dočasně v obcích Radslavice, Radslavičky a Hamiltony. Přednost však budou mít dělníci německé národnosti. Mimo to budou zřízeny dva velké pracovní tábory severně od Hamilton a tři tábory v obvodu okresu Boskovice. Zde však budou moci bydlet na rozdíl od tří jmenovaných obcí pouze dělníci bez rodin. Všichni zaměstnanci vojenské správy mohou počítat se zaměstnáním nejméně na tři roky. Mimo to bude dělníkům s rodinami povoleno obývat i obce Senetářov, Kotvrdovice a Rogendorf. Dále bylo okresnímu hejtmanovi řečeno, že obec Ježkovice zůstane zatím mimo území cvičiště a nemusí být tudíž vyklizena. Totéž platí i o obci Jedovnice.

Od obou vesnic budou vykoupeny pouze pozemky, což platí i pro obec Pustiměř, Drnovce a Dědice politického okresu Vyškov, dále pro obce Jedovnice, Holštejn, Vilémov a Protivanov politického okresu boskovického a stejně tak i pro obce Malé Hradisko, Vícov, Žárovice, Prostějovičky, Stínavu, Hamry, Krumsín a Myslojovice politického okresu prostějovského…

Bezpodmínečně k 1. dubnu 1941 musí být vyklizeny obce Rychtářov, Lhota, Hamiltony, Pařezovice, Opatovice, Radslavice a Radslavičky. Do dalších časových etap bez přesně stanoveného termínu vyklizení budou zahrnuty obce Podomí, Krásenko, Studnice, Odrůvky, Nové Sady, Březina, Ruprechtov (okres Vyškov), Kulířov, Kotvrdovice, Marianín, Housko a Repechy (okres Boskovice) a Bousín, Hartmanice, Drahany, Otínoves, Rozstání (okres Prostějov). V té době je však stále ještě nevyjasněna otázka stěhování obcí Housko a Molenburk a dotčení půdy obce Krumsín, i když o nich bylo již na výše zmíněné poradě jednáno. Teprve 4. února 1941 přicházejí z Prahy definitivní instrukce. Obec Molenburg je do rozšíření vojenského cvičiště pojata celým katastrem, Krumsín nepostupuje žádné pozemky, v případě obce Rousko je stěhování uvedeno.

Z textu "Ztracené domovy I"(Vystěhování českého obyvatelstva ze severní části Vyškovska) Ing. Josef Mikš,  PhDr. Dagmar Stryjová