Odsun a ukončení odsunu Němců z ČSR
Odsun a ukončení odsunu Němců z Československa
JAK ROZPLÁNOVALA ODSUN KONTROLNÍ RADA
Po skončení války s Německem převzaly svrchovanou moc nad touto zemí čtyři velmoci - USA,Velká Británie, Francie a Sovětský svaz, které pro potřeby okupační správy ustavily Kontrolní radu. Dne 20. listopadu 1945 přijaly vítězné velmoci v souladu s dohodou z Postupimi
Plán Kontrolní rady pro odsun německého obyvatelstva z Rakouska, Československa, Maďarska a Polska do čtyř okupačních pásem Německa.
V dokumentu se praví:
„1. Všechno německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (3 500.000 osob), bude přijato v sovětském a britském okupačním pásmu v Německu.
2. Všechno německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (3 150 000 osob), bude přijato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.
( Ve skutečnosti došlo na sklonku války a po válce k přesídleni dvojnásobného počtu příslušníků německých menšin do Německa. Mnoho miliónů Němců bylo evakuováno do Německa z Polska a východního Pruska z příkazu německého velení. P. Škorpil uvádí v Lidové demokracii 2. 3. 1990: "Své domovy opustilo nejméně dvanáct miliónů z bývalých "východních území", která po druhé světové válce připadla Polsku a SSSR, a ze zemí střední a jihovýchodní Evropy včetně Československa").
3. Prozatímní (předběžné) rozmístění obyvatelstva do pásem:
a) do sovětského pásma – 2,000 000 osob z Polska, 750 000 osob z Československa;
b) do britského pásma – 1,500.000 osob z Polska;
c) do amerického pásma – 1, 750 000 osob z Československa; 500 000 osob z Maďarska;
d) do francouzského pásma – 150 000 osob z Rakouska.
4. S přijímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:
V prosinci 1945 deset procent celkového počtu.
V lednu a únoru 1946 pět procent celkového počtu.
V březnu 1946 patnáct procent celkového počtu.
V dubnu 1946 patnáct procent celkového počtu.
V květnu 1946 dvacet procent celkového počtu.
V červnu 1946 dvacet procent celkového počtu.
V červenci 1946 deset procent celkového počtu.
Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informaci o počtu odsunovaného obyvatelstva."
(Německá otázka 1945-1963)
ROZHODUJÍCÍ FÁZE ODSUNU
V souladu s rozhodnutím Kontrolní rady vydává čs. vláda 14. prosince 1945 směrnice pro "soustavný odsun Němců z území Československa".
Podle směrnic ustanovilo ministerstvo vnitra orgány odpovědné za řízení odsunu, vládním zmocněncem pro provádění odsunu byl jmenován vrchní rada politické správy ministerstva vnitra dr. Antonín Kučera.
Pro přípravu transportů k odsunu bylo zřízeno v Čechách 75 sběrných táboru, na Moravě 29, na Slovensku 3.
První transport kontrolovaný vládou a spojenci přijel 25. ledna 1946 do stanice Furth im Wald v Bavorsku. Byl vypraven z Českých Budějovic. Sem, do americké okupační zóny, přijelo od počátku roku 1946 do října 1946 více než 1 100 transportů. V říjnu 1946 byl ukončen i odsun do sovětské zóny.
Přesídlování německého obyvatelstva ještě pokračovalo v roce 1947, šlo však už o nevelké množství vysídlenců.
Němečtí antifašisté, kterým bylo zachováno čs. občanství, mohli podle vlastní volby zůstat v ČSR, případně se vším movitým majetkem se také vystěhovat. Podle knihy Český antifašismus a odboj k vystěhování se přihlásilo 88 614 německých antifašistů.
Vypráví Werner Baier,československý občan německé národnosti, který se vrátil do ČSR v řadách Svobodovy armády: „Na Vánoce ve 45. roku jsem jel na dovolenou domů a tam mně rodina říkala: "My nevíme, jestli tady zůstaneme, poněvadž antifašisti se chystají dobrovolně vystěhovat do Německa." Z různých důvodů. Rodina, jak jsem ze začátku řekl, byla rozdělená a velká část už byla pryč, ta musela pryč. A na druhý straně byla nějaká dohoda mezi KSČ a SED nebo dřív KPD, .aby antifašisté v Německu pomáhali při vybudování demokratického státu. No co? Já jsem byl vojákem, tak jsem se zase vrátil. A v lednu jsem dostal dopis, že se přihlásili k odjezdu do Německa. Kdybych tenkrát měl holku, tak bych tam zůstal. Ale byl jsem svobodný, tak raději půjdu s rodinou. Prezenční službu jsem měl za sebou, tak jsem mohl jít domů… A začátkem května jsem zorganizoval ještě ten trutnovský transport, výjezd do Německa. Každý z těch antifašistů měl půl vagónu a ty lidi byli v osobních vozech, a ne že tam stáli v těch nákladních vozech. Aspoň u nás to tak nebylo. Dostali jsme se přes Děčín a Drážďany do Braniborska. Tam byl nejdřív takový, jak se říká, karanténní tábor Neu Petershein.
Přišli lidi z různých úřadů a dělali nábor do zaměstnání. No a ty staří byli horníci, ti chtěli zase někam do nějakého dolu. Ale tam bylo jenom hnědé uhlí, ale všechno venku, a ne dole. Ale stejně, co já pamatuji, všichni dostali dobrou práci nebo funkci.“
Z knihy „Československu věrni zůstali“, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha, 2008, str.171-172
OD MONSIGNORA ŠRÁMKA AŽ PO GOTTWALDA
V úsilí o vysídlení Němců z Československa měl prezident E. Beneš plnou podporu tehdejší vlády, všech stran Národní fronty. V rozjitřených náladách ve veřejnosti, v nichž se protifašistický postoj mísil s nacionalistickou nenávistí vůči všemu německému, brala vláda víceméně blahosklonně na vědomí i fakt, že se vyhošťování německého obyvatelstva odbývalo ještě před definitivním souhlasem velmocí. Tomu odpovídala i hesla…
Vladimír Clementis, státní tajemník zahraničních věcí (KSČ): "Jsme rozhodnuti nedat se ničím odvrátit v této věci od započaté cesty. Nastoupili jsme ji nejen na základě událostí posledních tragických let, ale i na základě tisÍcileté zkušenosti s odvěkým germánským imperialismem." (13. června)
Josef David, místopředseda vlády (nár. soc.): "Nyní nastala historická chvíle, kdy se zbavíme jednou provždy staleté přítěže německých menšin u nás. . . V této snaze jsme ve vládě jednotní od monsígnora Šrámka až po Klementa Gottwalda."
(Poslední mrtví, první živí)
Edvard Beneš:
"Veliká a osudová kapitola našich národních dějin, která tolikrát o nich rozhodovala, o celém našem osudu - a byla by v našich dějinách aspoň dvakrát zavinila naši národní smrt - byla tím konečně uzavřena.
Také jeden z nečekaných důsledků politiky Mnichova!"
(Paměti)
Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946
Ve dnech 16.-18. X. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlajtnanta Lukjačenka.
Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.
V zásadě bylo dohodnuto toto:
1) Pokud jde o transfer do ruského pásma, byl již v podstatě ukončen 19. září 1946, kdy převzaly Sověty poslední transporty. Zbytek stanovené kvóty - asi 20 000 osob - bude odsunut v době od 5.-15. října. Ruští činitelé poděkovali za vzorné vybavování transportů a přesné a bezvadné dodržování podmínek, které jim umožnilo zvládnutí obtížného úkolu.
2) Američané budou přijímati až do 31. října 1946 jako dosud po 4 vlacích denně. Po tomto dni sníží počet vlaků na 3-4 týdně, aby mohl zbytek k odsunu určených Němců být plynule odsunut. Toto řešení je pro nás velmi výhodné a poskytuje záruku, že nepatrný počet Němců, který po 31. říjnu 1946 dosud zůstane v Československu bude bez obtíží odsunut. Rovněž celá řada dílčích otázek technických byla v ovzduší velmi přátelském a srdečném dohodnuta k naší plné spokojenosti. Se zřetelem k těmto skutečnostem můžeme počítati s tím, že odsun Němců z republiky bude skutečně ke dni 28. října 1946 v podstatě ukončen.
Vládní zmocněnec pro provádění odsunu Němců
[pplk. Štěpán Andreas]*
* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454 -1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.
Na základě usnesení československé vlády ze 14. října 1946 byli pozváni do Prahy k oficiálnímu ukončení odsunu sovětští a američtí činitelé řídící odsun. Ve dnech 14.-18. prosince přijela delegace amerických důstojníků (5 z Mnichova a 9 z Berlína) v čele s gen. mjr. Keatingem, zástupcem gen. Claye ve Spojenecké Kontrolní Radě. Slavnostní zasedání vyvrcholilo přijetím delegace prezidentem Benešem, který hosty dekoroval československým řádem Bílého lva. AMZV, Německo 1945 -1950, k. 14, o 9, č. 247387/1946.
Edvard Beneš – Odsun Němců a dokumenty, vydala Společnost Edvarda Beneše, Knižnice SEB, Praha 2011, str.71-73
JAK ROZPLÁNOVALA ODSUN KONTROLNÍ RADA
Po skončení války s Německem převzaly svrchovanou moc nad touto zemí čtyři velmoci - USA,Velká Británie, Francie a Sovětský svaz, které pro potřeby okupační správy ustavily Kontrolní radu. Dne 20. listopadu 1945 přijaly vítězné velmoci v souladu s dohodou z Postupimi
Plán Kontrolní rady pro odsun německého obyvatelstva z Rakouska, Československa, Maďarska a Polska do čtyř okupačních pásem Německa.
V dokumentu se praví:
„1. Všechno německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Polska (3 500.000 osob), bude přijato v sovětském a britském okupačním pásmu v Německu.
2. Všechno německé obyvatelstvo, které bude odsunuto z Československa, Rakouska a Maďarska (3 150 000 osob), bude přijato v americkém, francouzském a sovětském okupačním pásmu v Německu.
( Ve skutečnosti došlo na sklonku války a po válce k přesídleni dvojnásobného počtu příslušníků německých menšin do Německa. Mnoho miliónů Němců bylo evakuováno do Německa z Polska a východního Pruska z příkazu německého velení. P. Škorpil uvádí v Lidové demokracii 2. 3. 1990: "Své domovy opustilo nejméně dvanáct miliónů z bývalých "východních území", která po druhé světové válce připadla Polsku a SSSR, a ze zemí střední a jihovýchodní Evropy včetně Československa").
3. Prozatímní (předběžné) rozmístění obyvatelstva do pásem:
a) do sovětského pásma – 2,000 000 osob z Polska, 750 000 osob z Československa;
b) do britského pásma – 1,500.000 osob z Polska;
c) do amerického pásma – 1, 750 000 osob z Československa; 500 000 osob z Maďarska;
d) do francouzského pásma – 150 000 osob z Rakouska.
4. S přijímáním obyvatelstva z výše uvedených zemí bude možné začít ihned po potvrzení tohoto plánu, a to podle tohoto rozvrhu:
V prosinci 1945 deset procent celkového počtu.
V lednu a únoru 1946 pět procent celkového počtu.
V březnu 1946 patnáct procent celkového počtu.
V dubnu 1946 patnáct procent celkového počtu.
V květnu 1946 dvacet procent celkového počtu.
V červnu 1946 dvacet procent celkového počtu.
V červenci 1946 deset procent celkového počtu.
Změny mohou nastat v důsledku počasí nebo dopravy a po získání podrobnějších informaci o počtu odsunovaného obyvatelstva."
(Německá otázka 1945-1963)
ROZHODUJÍCÍ FÁZE ODSUNU
V souladu s rozhodnutím Kontrolní rady vydává čs. vláda 14. prosince 1945 směrnice pro "soustavný odsun Němců z území Československa".
Podle směrnic ustanovilo ministerstvo vnitra orgány odpovědné za řízení odsunu, vládním zmocněncem pro provádění odsunu byl jmenován vrchní rada politické správy ministerstva vnitra dr. Antonín Kučera.
Pro přípravu transportů k odsunu bylo zřízeno v Čechách 75 sběrných táboru, na Moravě 29, na Slovensku 3.
První transport kontrolovaný vládou a spojenci přijel 25. ledna 1946 do stanice Furth im Wald v Bavorsku. Byl vypraven z Českých Budějovic. Sem, do americké okupační zóny, přijelo od počátku roku 1946 do října 1946 více než 1 100 transportů. V říjnu 1946 byl ukončen i odsun do sovětské zóny.
Přesídlování německého obyvatelstva ještě pokračovalo v roce 1947, šlo však už o nevelké množství vysídlenců.
Němečtí antifašisté, kterým bylo zachováno čs. občanství, mohli podle vlastní volby zůstat v ČSR, případně se vším movitým majetkem se také vystěhovat. Podle knihy Český antifašismus a odboj k vystěhování se přihlásilo 88 614 německých antifašistů.
Vypráví Werner Baier,československý občan německé národnosti, který se vrátil do ČSR v řadách Svobodovy armády: „Na Vánoce ve 45. roku jsem jel na dovolenou domů a tam mně rodina říkala: "My nevíme, jestli tady zůstaneme, poněvadž antifašisti se chystají dobrovolně vystěhovat do Německa." Z různých důvodů. Rodina, jak jsem ze začátku řekl, byla rozdělená a velká část už byla pryč, ta musela pryč. A na druhý straně byla nějaká dohoda mezi KSČ a SED nebo dřív KPD, .aby antifašisté v Německu pomáhali při vybudování demokratického státu. No co? Já jsem byl vojákem, tak jsem se zase vrátil. A v lednu jsem dostal dopis, že se přihlásili k odjezdu do Německa. Kdybych tenkrát měl holku, tak bych tam zůstal. Ale byl jsem svobodný, tak raději půjdu s rodinou. Prezenční službu jsem měl za sebou, tak jsem mohl jít domů… A začátkem května jsem zorganizoval ještě ten trutnovský transport, výjezd do Německa. Každý z těch antifašistů měl půl vagónu a ty lidi byli v osobních vozech, a ne že tam stáli v těch nákladních vozech. Aspoň u nás to tak nebylo. Dostali jsme se přes Děčín a Drážďany do Braniborska. Tam byl nejdřív takový, jak se říká, karanténní tábor Neu Petershein.
Přišli lidi z různých úřadů a dělali nábor do zaměstnání. No a ty staří byli horníci, ti chtěli zase někam do nějakého dolu. Ale tam bylo jenom hnědé uhlí, ale všechno venku, a ne dole. Ale stejně, co já pamatuji, všichni dostali dobrou práci nebo funkci.“
Z knihy „Československu věrni zůstali“, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha, 2008, str.171-172
OD MONSIGNORA ŠRÁMKA AŽ PO GOTTWALDA
V úsilí o vysídlení Němců z Československa měl prezident E. Beneš plnou podporu tehdejší vlády, všech stran Národní fronty. V rozjitřených náladách ve veřejnosti, v nichž se protifašistický postoj mísil s nacionalistickou nenávistí vůči všemu německému, brala vláda víceméně blahosklonně na vědomí i fakt, že se vyhošťování německého obyvatelstva odbývalo ještě před definitivním souhlasem velmocí. Tomu odpovídala i hesla…
Vladimír Clementis, státní tajemník zahraničních věcí (KSČ): "Jsme rozhodnuti nedat se ničím odvrátit v této věci od započaté cesty. Nastoupili jsme ji nejen na základě událostí posledních tragických let, ale i na základě tisÍcileté zkušenosti s odvěkým germánským imperialismem." (13. června)
Josef David, místopředseda vlády (nár. soc.): "Nyní nastala historická chvíle, kdy se zbavíme jednou provždy staleté přítěže německých menšin u nás. . . V této snaze jsme ve vládě jednotní od monsígnora Šrámka až po Klementa Gottwalda."
(Poslední mrtví, první živí)
Edvard Beneš:
"Veliká a osudová kapitola našich národních dějin, která tolikrát o nich rozhodovala, o celém našem osudu - a byla by v našich dějinách aspoň dvakrát zavinila naši národní smrt - byla tím konečně uzavřena.
Také jeden z nečekaných důsledků politiky Mnichova!"
(Paměti)
Informace československého vládního zmocněnce pro ministra zahraničních věcí Jana Masaryka o jednání s představiteli Spojenecké Kontrolní Rady v Berlíně v září 1946
Ve dnech 16.-18. X. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlajtnanta Lukjačenka.
Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.
V zásadě bylo dohodnuto toto:
1) Pokud jde o transfer do ruského pásma, byl již v podstatě ukončen 19. září 1946, kdy převzaly Sověty poslední transporty. Zbytek stanovené kvóty - asi 20 000 osob - bude odsunut v době od 5.-15. října. Ruští činitelé poděkovali za vzorné vybavování transportů a přesné a bezvadné dodržování podmínek, které jim umožnilo zvládnutí obtížného úkolu.
2) Američané budou přijímati až do 31. října 1946 jako dosud po 4 vlacích denně. Po tomto dni sníží počet vlaků na 3-4 týdně, aby mohl zbytek k odsunu určených Němců být plynule odsunut. Toto řešení je pro nás velmi výhodné a poskytuje záruku, že nepatrný počet Němců, který po 31. říjnu 1946 dosud zůstane v Československu bude bez obtíží odsunut. Rovněž celá řada dílčích otázek technických byla v ovzduší velmi přátelském a srdečném dohodnuta k naší plné spokojenosti. Se zřetelem k těmto skutečnostem můžeme počítati s tím, že odsun Němců z republiky bude skutečně ke dni 28. října 1946 v podstatě ukončen.
Vládní zmocněnec pro provádění odsunu Němců
[pplk. Štěpán Andreas]*
* Archiv ministerstva zahraničních věcí, Německo 19454 -1950, k 13, o 5, č. 201 004/46. Zpráva uložená v tomto fondu je nedatovaným a nepodepsaným opisem. Z dalšího materiálu je zřejmé, že československým vládním zmocněncem ve Spojenecké Kontrolní Radě pro všechny záležitosti transferu Němců byl pplk. Štěpán Andreas.
Na základě usnesení československé vlády ze 14. října 1946 byli pozváni do Prahy k oficiálnímu ukončení odsunu sovětští a američtí činitelé řídící odsun. Ve dnech 14.-18. prosince přijela delegace amerických důstojníků (5 z Mnichova a 9 z Berlína) v čele s gen. mjr. Keatingem, zástupcem gen. Claye ve Spojenecké Kontrolní Radě. Slavnostní zasedání vyvrcholilo přijetím delegace prezidentem Benešem, který hosty dekoroval československým řádem Bílého lva. AMZV, Německo 1945 -1950, k. 14, o 9, č. 247387/1946.
Edvard Beneš – Odsun Němců a dokumenty, vydala Společnost Edvarda Beneše, Knižnice SEB, Praha 2011, str.71-73
