Pohádka bez dobrého konce - Marek Řezanka
Pohádka bez dobrého konce…
Marek Řezanka
Dobře si žili rádci panovníka,
brali, co chtěli, aniž padl trest.
Jen jejich kritik v šeré báni pyká,
že se jim zkoušel do podvodů plést.
Chrochtali, pili, též se přejídali,
šlechetných řečí pronesli pak dost.
Prostý lid trpěl. Právo? Bylo v dáli,
až zmizlo zcela – lidem zbyla zlost.
Kdo chtěl krást, kradl – vychovaný v kázni,
že hlavní hřích je projevovat vzdor.
Jednotný hlas v té divné zemi zazní,
neb se tam chodí sedět za názor.
Ten, který nechtěl podřídit se frázi,
ten, který, co si myslí, vědět dal,
vláčen je z dveří – dráb ho na zem srazí,
aby již příště pravdu nehledal.
Pevně ho drapli – po kraji ho vláčí,
aby se potom dobrovolně vzdal.
Že sprostý kmán má donucen být k pláči,
jak si to přeje mocný feudál.
Vlekli ho z lože – jeho žena sténá,
rukama lomí, neskrývá svůj strach.
Když k moci přijde banda zatracená,
světlo je potom skryté v temnotách.
Vlekli ho, bili, aniž se snad vzpouzí,
ať druzí vidí, jak dopadne bič
na toho, který silný je i v nouzi,
a nahlas říká, kdo by měl jít pryč.
Nejhorší lotr ten je, který stále
odmítá klečet, když mu velí: Kleč,
a který nedbá nařízení krále,
aby snad tasil na své bratry meč.
Lupič si zatím svůj lup vychutnává,
on, vždy tak čestný, lynčován je však.
Nekradl, přesto nemá žádná práva,
kterých se těší vrah či pašerák.
Co že s ním bude? Lidé jsou moc tiší,
neteční, němí – podlézaví též.
Kde je ta země? Přilepena k říši,
pro niž je pravdou nehorázná lež…
Sledujeme-li mainstream, máme možnost si udělat přesný obrázek o tom, v jak hluboké krizi se naše současná společnost nachází. Mainstreamová média totiž připouštějí jen jedno vidění světa, a cokoli tomuto vidění odporuje, včetně podložených fakt, je danými médii bojkotováno či zesměšňováno. Nebo na to tato média až hystericky a fanaticky útočí.
Každému soudnému člověku by mělo být divné, když po více než dvou letech konfliktu na Ukrajině stále čte, že Rusku docházejí síly – a že již brzy bude poraženo. To jsme četli na začátku konfliktu s tím, že do 3 měsíců bude konec. Stejně tak jsme se dozvídali, jak se Rusko zhroutí ekonomicky. Nechme nyní stranou jeho skutečné ekonomické problémy – ale rozhodně se nehroutí. Ani Čína. Je to Západ, který v současnosti nestíhá – a ujíždí mu pomyslný vlak. Čína i Rusko v rámci nově rozšířeného BRICS posilují – a spolupracují. Dochází k pomalé, ale o to citelnější renesanci zemí afrického a středo a jihoamerického kontinentu, které se konečně zbavují neokoloniálních vztahů – a vymaňují se ze závislosti na zemích Evropy a Spojených států amerických. O tomto procesu se ovšem v mainstreamu psát nesmí. Bylo by to krapet „dezolátní“. Asi jako když profesor Petr Drulák od vypuknutí konfliktu na Ukrajině upozorňoval, že Ukrajina Rusko porazit nemůže. Narativ zněl ale jasně – že ho porazí – a že to bude ještě v roce 2022, jak tvrdili ti „nejsprávnější odborníci“, kterým jediným se má věřit.
A tak jsme dnes a denně ujišťování o „nesmírných ztrátách ruských“, zatímco ukrajinští vojáci jsou patrně nesmrtelní či je někde klonují. Ani slůvko se nesmí napsat o jejich „bojovém nadšení“ – a nikoho ani nenapadne požadovat, aby ukrajinští občané mohli volit – a o své budoucnosti rozhodnout jinak, než že padnou pro slávu a lesk amerických zbrojních kolosů.
Padl Vuhledar, v obležení je Toreck, ale stejně nám bude stále podsouváno, že ještě chvíli, a už to to strašné Rusko musí prohrát. Kdyby ten konflikt nebyl tolik krvavý a nepřipisoval si denně mnoho zbytečně zabitých, mohl by se tomu člověk i zasmát. Jenže maistream má v lidech podněcovat dojem, že na zbraně je třeba přispívat stále, že se pak ti přispěvatelé jednou za to dostanou do nebe, na rozdíl od „dezolátů“, kteří si váží lidského života a chtějí mír, za což propadnou dozajista peklu.
Stejně je tomu tak v případě komentování naší politické scény. Člověk by čekal, že noviny budou plné lží ministra Rakušana, ať již se týkají kauzy Dozimetr nebo postupu policie při zásahu v Praze v prosinci 2023. Že budou ostře odsuzovat vládní rozpočet – a nesmyslně narostlý dluh, z něhož ale občané České republiky nic nemají. Zbraní pro Ukrajinu se totiž ani nenajedí, ani si z nich nepořídí lepší zdravotní péči.
V mainstreamu se vůbec neřeší potlačení svobody slova. Cenzura jako by neexistovala, všichni lidé jsou tu povinně šťastní – a nešťastní jsou toliko „dezoláti“, protože jsou zlí od narození.
Jediné, čím se mainstreamová média zabývají, je opozice. Jakmile má šanci na úspěch ve volbách, je to špatné. Ohrožuje „jedinou možnou vládu“. Co na tom, že do demokracie opozice patří? Mainstream si žádá „demokracii bez opozice“ – jen pro upřesnění, takový typ demokracie je normálně označován za totalitu.
Mainstreamu vadí ANO, přitom Andrej Babiš by za určitých okolností musel být hlavní tváří ODS. Umnou politikou Miloše Zemana se tak nestalo. Ale ani Miloš Zeman by nic nezmohl, kdyby stávající pětikoalice (teď již čtyřkoalice) Andreje Babiše nezdémonizovala – a nedonutila ho postavit se proti ní.
Mainstreamu vadí SPD. Nejspíš proto, že tato strana požaduje zemědělskou soběstačnost České republiky – a má připravený plán, jak toho dosáhnout. To je v zemi, kde vláda nemá koncepci žádnou, neodpustitelný zločin.
Mainstreamu vadí STAČILO! Tato koalice totiž začala hájit zájmy pracujících – a opět dala lidem pocítit, že levicovost nezemřela. Je potřebnější než kdy dříve. Mainstream tedy začne strašit 50. lety – a ani mu nedojde, že v těch 70. už jsme se díky Fialovu kabinetu (speciální poděkování patří týmu kolem Víta Rakušana a Otakara Foltýna) již dávno octli.
Nově mainstreamu začala vadit již téměř mrtvá sociální demokracie. Zbavila se totiž petříčků, buzkových, pocheú a dalších politiků, kteří nikdy sociálními demokraty nebyli. Kdyby se spolu s bakalářem Lipavským objevili ve kterékoli stávající vládní straně, nikoho by ani nenapadlo, že v ní nejsou odjakživa. Mainstream pochopitelně sociální demokracii ordinoval více šmardů a petříčků. Aneb, jak by prohlásil slovutný doktor Grünstein, není nad vydatný klystýr.
Jestli je možná kooperace mezi Kateřinou Konečnou – a Janou Maláčovou? Rozhodně by byla v zájmu celé české levice. Zmíním zde ještě jedno jméno – a to Janu Turoňovou, která byla v 10. 6. 2023 ze sociální demokracie vyloučena – a která patří vedle Petra Druláka či Michala Semína k hlavním tvářím spolku Svatopluk.
Má-li zde ovšem jednotná silná levice vzniknout, musí najít bez debat shodu na jednom tématu – a nejde ani o postoj k EU, ani k NATO, neboť lze vzhledem k celosvětovému dění předpokládat, že tyto organizace nevydrží v dosavadní podobě déle než 5 let, a to je možná údaj velmi nadsazený. Je však důležité, aby tato koalice měla jasno v tom, že pokud máme zachraňovat český průmysl, české školství, české zdravotnictví – atp., není možné investovat do války, do zbraní, do umírání. „Ani náboj na Ukrajinu.“ To je předpoklad, že tomu, kdo nám nabízí zlepšování poměrů v zemi, můžeme věřit. Jestliže by se paní Maláčová chtěla přidat k podpoře vládního válečného angažmá, byla by v opozici nepoužitelná.
Ten samý mainstream, který dnes hájí apanáž pro paní Pavlovou, by se pominul, kdyby podobné finance měla dostat paní Zemanová, když byl ještě Miloš Zeman prezidentem republiky.
Nic nemůže mainstream charakterizovat lépe, než že oslavuje člověka, který obhajoval události z roku 1968 – a opovrhuje mužem, který v té době projevil osobní statečnost.
Vláda a mainstreamová média jsou u nás propojené nádoby.
Nutně potřebujeme média nezávislá, nenapojená na peníze domácích oligarchů, ani zahraničních kruhů. Bez těchto médií by Fialova vláda padla již dávno.
Ukažme mainstreamu, že se bez něho obejdeme. Že ho k ničemu nepotřebujeme, a že již nejsme ochotni jím nechat ze sebe dělat hlupáky. V takovém případě by totiž, navzdory názvu výše publikované básně, mohl mít náš příběh i nějaké to dobré vyústění.
