Posun k mnohopolárnímu uspořádání světa začíná v Iráku

Leonid Savin

8. ledna 2020

V roce 2003 začaly USA svoji válečnou avantýru v Iráku a někteří západní hodnotitelé prohlašovali, že tato agrese povede ke změně modelů mezinárodní politiky a k šíření idejí mnohopolárnosti. Vydání Asian Times kritizovalo jednání USA na Blízkém východě a poznamenalo k tomu, že „tato válka, podobně jako sebedestruktivní rakovinové buňky“ podrývá neoimperialismus USA.

Immanuel Wallerstein viděl, že vpád do Iráku byl vážnou chybou administrativy prezidenta Bushe a v úpadku americké síly viděl důležité příčiny ve změně struktury, kterou sám nazývá světový systém. Bývalý člen výboru pro zahraniční vztahy Senátu USA Clifford Kirakoff jr. mluvil o tom, že když USA vtrhly do Iráku, narušily kontinuitu amerického kurzu v mezinárodních záležitostech. Bush aplikoval v Iráku koncepci Machtpolitik (mocenská politika) nacistického Německa, která ve světové politice způsobila nebezpečnou nerovnováhu. Proto byli američtí neoconi (mezi které patři i Bolton) srovnáváni s nacisty.

Nejtypičtější bylo v roce 2003 rozhodnutí evropských spojenců USA (kromě Británie), kteří odmítli podpořit americkou agresi proti Iráku. V čele evropského vzdoru tehdy byly Francie a Německo. Přirozeně bylo proti americkému ozbrojenému zásahu v Iráku, který se přeměnil na projekt IS, také Rusko.

V roce 2003 poskytl Vladimir Putin rozhovor francouzské televizi a komentoval tam iráckou krizi: „Pokud chceme, aby byl svět předvídatelnější, což znamená bezpečnější, musí být multipolární a všichni účastníci mezinárodního styku musejí dodržovat stanovená pravidla a zejména normy mezinárodního práva.“

Po zavraždění Sulejmáního jsou v Americe dvě skupiny lidí. Jedna z nich v tom vidí smrtelnou chybu Trumpa, jíž využívají američtí jestřábi-islamofobové a druhá se domnívá, že se jedná o provokaci organizovanou částí amerického establishmentu v zájmu Izraele. Existují i další konspirační verze.

Představy o dalším rozvoji událostí jsou zneklidňující: Od omezeného ozbrojeného konfliktu a protiamerické partyzánské války v Iráku až do 3. světové války. Následky záleží na tom, jaké varianty odpovědi zvolí Islámská republika a její spojenci, mezi nimiž je i síť Hizballáhu v Libanonu, Sýrii a Iráku.

Za podmínek, kdy si sami Američané v Iráku démonizovali svůj „nový pořádek“, ukazuje řada příznaků, že byl ve světě započat rozhodnější posun k multipolární reorganizaci. O nové vlně politické krize v USA mluví početné akce protestu proti válce s Íránem a vystoupení amerických politiků odsuzujících politické vraždy.

Po zostření situace na Blízkém východě navštívil dne 7. ledna neočekávaně Damašek Vladimir Putin a další den se účastnil slavnostního spuštění plynovodu Turecký proud, přičemž jednal s Erdoganem. Merkelová pojede 11. ledna projednat problémy mezinárodních vztahů nikoliv do Washingtonu, ale do Moskvy.

Irácký parlament hlasuje o odchodu amerických vojáků ze země a o zkoumání úmyslného vraždění iráckých a íránských občanů Američany. Lze očekávat podporu iráckých poslanců řadou zemí.

V Iráku je stále důležitější oblast iráckého Kurdistánu. Po zabití generála Sulejmáního bude mít Washington mnohem těžší využívat pro své zájmy Irbíl. Írán se rozhodl odstoupit z jaderné dohody definitivně. V jaderném programu tak není nijak omezen.

Pákistán oficiálně oznámil, že nebude poskytovat USA ani jiné zemi své území k vojenským akcím proti jinému státu. Stejně tak Katar. Spojené státy požádaly země NATO o podporu. Na 14. ledna je naplánována schůzka členů NATO na vysoké úrovni. Ale podle toho, jak Trump vykládal bajky partnerům NATO, bude mít dosažení podpory dražší. Jednu z hlavních rolí zde bude mít Turecko. To v roce 2003 Washington nepodpořilo a nyní bude podpora asi ještě nejistější.

Američané jsou stále pod útokem v Afghánistánu i v dalších zemích, kde je obyvatelstvo nechce. Po úspěšném útoku somálského hnutí al-Šabab na americkou leteckou základnu v Keni (zabiti tři Američané) Trump a ministerstvo zahraničí USA na Twitteru mlčí. Jako kdyby zabití nebyli Američané a jako kdyby nešlo o teroristický útok. USA odůvodňují svoji přítomnost v Africkém rohu bojem s terorismem, ale přitom připustili proniknutí somálských teroristů do Keni a provedení výbuchu v šesti jednotkách letecké dopravy, kde byla i lehká turbovrtulová průzkumná letadla speciálních operačních sil USA, osazená mnoha senzorovými platformami. Z toho, že se útok v Keni nepodařilo zmařit, vyplývá, že účinnost americké rozvědky a sil speciálního určení jsou slabé. Vraždou Sulejmáního byla zadána perspektiva událostí v regionu Blízkého východu.

Převzato z Fondsk.ru

Outsidermedia.cz