České národní listy

Přesídlení Němců jsme provedli humánně

Neřídili jsme se modelem Armje Krajowe. Neviděli jsme příklad v postupu Svobodných Francouzů, kteří přijeli do Alsaska-Lotrínska a vystříleli na 8 tisíc Němců.

Přesto za přesídlení nás tzv. sudetští Němci, kteří mají svou vlast v Německu, a dokonce i někteří němečtí politici, neustále napadají. Vymysleli si slovo vyhnání, etnické čistky, které v rozporu s mezinárodním právem užívají, a tím nás neustále tlučou. Jsme podle nich zločinci, kteří se dopustili zločinů proti lidskosti a dokonce i genocidy. Ač bychom měli hlasitě nesouhlasit s uvedenými protičeskými úroky, mlčíme. Kdo se to bojí říkat pravdu?

Proč právě my jsme na tapetě? Z hlediska přesídlených Němců z Československa a jejich potomků jsme jistě slabším článkem než Poláci, kteří dokáží své národní zájmy razantně hájit, než Francouzi a další. A tak jsme stále biti. To se dalo i čekat. Zvláště když máme silnou pátou kolonu „českých“ sudetomilů a germanofilů. A hlavně nedokážeme na každou lež důrazně odpovídat pravdou.

Trefují se do nás, „naši sudetoněmečtí přátelé a spojenci“, jak o nich mluvil např. dřívější premiér B. Sobotka,  též kvůli tzv. divokým odsunům“.

Jak to bylo s nimi?  Pan prof. V. Pavlíček jasně říká, že spojenci na postupimské konferenci je vzali na vědomí a tím je legalizovali. Stejně přesvědčiví jsou i určitá vyjádření spojeneckých předáků na konferenci v Postupimi. Tam výslovně W. Churchill mluví o tom, že odsun německého obyvatelstva probíhá velmi pomalu. Stalin naopak mu odpovídá, že řada Němců z Československa byla již odsunuta. Churchill však namítá, asi v tom smyslu. že z Československa má být odsunuto hodně Němců, a proto musí odsun probíhat rychleji.

Z uvedeného vyplývá, že s rychlým odsunem spojenečtí představitelé počítali a dokonce někteří ho podněcovali. Věděli, že místy by jinak mohlo dojít i k ozbrojeným střetům mezi Němci a Čechy. A i tomu se chtěli vyhnout. Tedy ani za tzv. divoké odsuny se nemusíme stydět. Byly v rychlosti připravené, měly proto i některé nedostatky, a ne malé. Spojenci v Postupimi o nich věděli a vzali je na vědomí a dokonce je chtěli i urychlit. Taková je pravda. A o té pravdě musíme mluvit, pokud nechceme, aby z pravdy se stala lež a ze lži pravda.

J. Kovář