Prezidenti Polska a pobaltských států se obrátili na Lukašenka
Prezidenti Polska a pobaltských států se obrátili na Lukašenka
Prezidenti Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska nabídli své zprostředkování k vyřešení situace v Bělorusku.
„Izolace není cestou k prosperitě a rozvoji jakéhokoli národa. Jsme připraveni nabídnout naši zprostředkovatelskou účast na dosažení mírového urovnání v Bělorusku a posílení nezávislosti a svrchovanosti Běloruska,“ uvádí se v projevu hlav těchto států.
Sputnik
Již jednou to zde bylo
Na Ukrajině, když se rozhoříval majdan, došlo k jednání prezidenta Janukovyče s představiteli vnitřních opozičních sil. Dohoda byla uzavřena. Jejími mezinárodními garanty se stali ministři zahraničních věcí Francie, Německa a Polska, jak mi, snad správně, napovídá paměť.
Hurá bylo veliké. Uzavřená dohoda však platila jen několik hodin. Pak začal útok „opozičních sil“ i na prezidentský palác. Zřejmě prezident Janukovyč byl o hrozícím bezprostředním nebezpečí informován. V posledních chvíli se mu podařil útěk. Mluví se o tom, že ho varovali Rusové, kteří ukrajinskému prezidentu pomohli dostat se do bezpečí – do Ruska.
Je jistě dobré se zamyslet nad nabídkou uvedených států. Nelze však při tom opomenout, že jejich zahraniční politika je výslovně rusofobní. Pokud Lukašenko hodlá Bělorusko kormidlovat z ruských vod na západ, pak je možné, že mu podají pomocnou ruku. Co však bude dál následovat? Ať nechodí Lukašenko a obyčejní Bělorusové pro zkušenosti daleko. Stačí se podívat na sousední Ukrajinu a mohou vidět, co je čeká.
Dokonce budou muset počítat i s nahnědlym extrémismem, který na Ukrajině má až nacistické zaměření. Co jiného jsou banderovci než neonacisté? I v Bělorusku v „reformním proudu“ jsou podobní lidé.
„Okrem silného európskeho rozmeru v kampani S. Tichanovskej je však cítiť aj neveľmi európske aspekty. Sama politička je pomerne umiernená a nechce odradiť väčšinu rusko-jazyčnej populácie, aj preto často sama hovorí po rusky. Podporuje ju však mnoho ľudí z radov extrémistov a niektorí z nich používajú naozaj ostrú rétoriku. Medzi jej blízkych spolupracovníkov v kampani patril N. Saljanik, predseda Bieloruského národného kongresu v Grodne, ktorý počas kampane povedal: „Treba pracovať s ľuďmi. Nemecko bolo ponížené, odsúdené, zaťažené kontribúciami a všetkým, až prišiel taký ako … Hitler… Potrebujeme takých ako on! Aby sa národ zdvihol a zachcelo sa mu slobody…“ Samozrejme, že S. Tichanovská sa od jeho slov dištancovala, no fakt, že medzi jej spolupracovníkmi sú i takíto nebezpeční extrémisti, je zrejmý. Spomenúť treba i rôzne skupiny bieloruských nacionalistov, najmä tzv. Litvínov, ktorí sú ostro protiruskí a tvrdia, že Bielorusi majú bližšie k Litovcom než k Rusom..“. (Výňatek z článku „Voľby 2020 a hrozba ukrajinského scenára v Bielorusku“
Branislav Fábry, 13. august 2020, noveslovo.sk
Z uvedeného vyplývá, že z běloruského „reformního proudu“ se mohou zformovat sociální skupiny až neonacistického zaměření. O jejich možné budoucí podpoře z Ukrajiny a i z pobaltských států nelze ani pochybovat.
Závěrem
Slovanský svět svou důvěřivostí, zejména některých jeho historických vůdců, prohrál nejeden konflikt. Ztráta území, i lidské ztráty, podlomení síly slovanských států následovaly. Na kostech Polabských a Pomořanských Slovanů vyrostlo Německo. Ale nechoďme daleko do historie! Co všechno prohrál M. Gorbačov? Víme! Na druhé straně patřil k těm, kteří se zásadním způsobem, a to přes odpor Francie i Anglie., zasloužili o vznik jednotného německého státu. Získal mimo jiné titul „čestného Němce“ roku. Díky jeho důvěřivosti, pokud nechceme ho podezřívat z něčeho horšího, stojí jednotky NATO na ruských hranicích, když již předtím Západ vyrval z ruského těla Ukrajinu a dnes hraje o Bělorusko. Jak daleko je z jeho hranic do Moskvy? Jak dlouho může letět natovská rakleta, případně i s jadernou hlavicí, do hlavního města Ruské federace? Necelou minutu nebo více? Kolik milionů etnických Rusů se nachází v cizích státech, které jim často neposkytují ani statut národnostní menšiny? Geopolitické postavení Ruska se zhoršuje.
Pokud Ruská federace, bude-li Bělorusko vtaženo do západní sféry, nebude schopná viditelně a účinně hájit své zájmy, a též i základní interesy přátelsky nakloněných států, sama sebe ohrozí. Dále se bude hrát již o svrchovanost Ruska a jeho existenci. Časem nelze vyloučit ani konání majdanu v samotném Rusku. Jak může dopadnout, závisí jen na odhodlání ruské politické elity hájit Rusko samé a čelit všem formám agrese.
Dr. O. Tuleškov
