Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč asi pan Schwarzenberg lobbuje za obnovu památek historických nepřátel českého národa.

17. 5. 2021

Proč asi pan Schwarzenberg lobbuje za obnovu památek  historických nepřátel českého národa.  Císaře Franze Josefa a maršála Radetzkého?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

 

Vzpomínáte, co jsme si připomínali  před přímou volbou prezidenta? Je tomu již pár let, ale historický význam  činností pana Schwarzenberga  trvá.

„Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde.  Jeden, ten je jenerál, a druhý je kardinál“. 

         Těmito slovy začínala jedna z politických písniček Karla Havlíčka Borovského po  r.1848,  když  vídeňská vláda zmařila naděje  občanů   na demokratickou ústavu. To ovšem tehdy demokrat Havlíček nemohl tušit, že přijde Schwarzenberg třetí, a ten že bude chtít být -  ne už  jenerál či kardinál, ale  - prezident. Co o tomto  tehdejším prezidentském kandidátu  víme?

         

         Karel Schwarzenberg je nositel tradic pobělohorské šlechty, stoupenec katolického klerikalismu, prosazovatel církevních restitucí, zastánce  protičeských nároků  denacifikačně odsunutých Němců. Jako příslušník jedné rodové větve dal se v dospělosti adoptovat i větví druhou, aby si pojistil dědictví po obou. To dědictví  pak v restitucích také získal. Vlastník  obrovských pozemkových  držav v Rakousku, v Bavorsku, ve Švýcarsku a na území ČR, je nejbohatším mužem ve střední Evropě./ Přitom neváhá žádat státní dotace např. na opravu svých bohatě výnosných rybníků. / Není Čech, jak říká, je Boehme, příslušník  šlechty, usazené na českém území./ Kromě  pozoruhodných restitucí má za sebou i neméně pozoruhodné privatizace /Becherovka, Nadace Bohemia/ a politické  machinace /Causa Čunek/. Společenský status, původ a bohatství jej legitimují k účasti v mocné nadnárodní elitářské  skupině Bilderberg, jejíž členové se zabývají  velmi kontroverzním  koncipováním budoucnosti světa,  Nového společenského řádu.

         V době před převratem 1989 se na jeho zahraničním  sídle scházeli  disidenti,  bylo  tu dokumentační středisko,  přepisovala se historie v zájmu Sudetoněmeckého krajanského sdružení. Po převratu se odebral do Prahy jako kancléř a poradce presidenta V.Havla. Prošel stranami US-DEU, ODA , KDU -ČSL,  Zelených, nakonec si s pomocí M.Kalouska založil stranu vlastní,  TOP 09.  Dvakrát   zastával ve vládě vytoužené místo šéfa diplomacie. Jeho angažmá v této roli  se jevilo  jako loajální  služba mocným a nejmocnějším. Tu Německu, tu  odsunutým Němcům, tu Bruselu. Proti  pozorovatelské  účasti Palestiny  v OSN  hlasoval, jediný z EU, spolu s USA a hrstkou jejich satelitů téměř proti celému světu. Pro Spojené  státy prosazoval   u nás radar proti Rusku, na úkor Srbska  proti většině států EU i  OSN  zastával uznání samostatnosti narkomafiánského Kosova. Podporoval  válku v Afganistanu, projevoval  negativní postoje  vůči  „podezřelým“ státům, Barmě, Rusku, Kubě…Otázku českých národních zájmů přitom neřešil.V někdejším předvolebním duelu s M. Zemanem dokonce zpochybnil mezinárodní historickou legitimitu poválečného denacifikačního odsunu německých menšin a  naprosto znevážil osobnost presidenta Beneše a někdejší čsl. vlády.

         Jako  předseda strany TOP 09 a místopředseda koaliční vlády, řečené „vláda rozpočtové zodpovědnosti,“  spoluodpovídal  za církevní restituce, za  zvyšování DPH, za  zpoplatnění zdravotnictví,  školství, za penzijní reformu, za škrty v sociální oblasti, za všechen hospodářský, politický, mravní a kulturní marasmus země. Ale pozoruhodným reklamním či propagandistickým trikem  volební kampaně se podařilo z  K.Schwarzenberga udělat  „osobnost“, která je zcela nezávislá na svém politicko- názorovém a funkčním zařazení.  Nejeden  představitel  kulturní i akademické obce v něm viděl  na výsost  noblesního,  kultivovaného člověka, překypujícího šarmem a dobrotou srdce . Jak je taková zaslepenost vůbec možná?

    K..Schwarzenberg je především muž „velkého světa“. Ví, jak to tam chodí. Má odzbrojující sebevědomí, umí se oblékat, vystupovat, má vynikající kontakty a  konexe, urozené příbuzné i mezi korunovanými hlavami. Těší se prý mezinárodnímu věhlasu, může nám pomoci opustit „malé poměry“ a  najít cestu  tam - do“ Velkého  světa.“ Nu, nevolte ho!

    K.Schwarzenberg je ovšem už v letech, usíná dokonce na veřejných zasedáních, je popleta, špatně artikuluje, občas mu není rozumět…Ale  to mu přece nemůžeme mít za zlé! Našinci by to sice neprošlo, ale On? On je tím tak lidský, tak autentický, tak hoden našich sympatií! A on umí s našinci  pohovořit  - dobrácky, prostě a bodře, někdy, pravda, trochu obhrouble, frivolně a cynicky. Ale neprojevuje nám tím svou důvěru? Není to přímo pohádkový „knížepán“? A  předvolební kampaní okouzlená bájetvorná představivost ho připouští jen jako  Dobroslava a Krasomila, vytěsnila každý poukaz na  Kazimíra a Kazisvěta. Jistě se chudáka v nesnázích  zastane, pomůže mu. Nu, jak ho nevolit?

     Ale K.Schwarzenberg měl v předvolební kampani  i jinou, zvláště pozoruhodnou masku  „pankáče“s účesem, zvaným „číro“. Tahle maska se líbila hlavně mládeži. /Starším chyběly informace./ Hlavu „s čírem“ si dala na své první album britská skupina  Sex pistols  r.1975. Iniciovala punkové hnutí jako revoltu proti establishmentu, proti vládě jejího veličenstva, proti vládním garniturám, proti normám společenského chování. Není to pikantní a přitažlivé a „sexy“, když my máme revoltujícího pankáče představitelem establishmentu,  předsedou  sociálně bezohledné strany a místopředsedou asociální a všeobecně odsuzované vlády?  A  ctíme ho  nadto jako představitele vybraného bontonu a tradičních ctností! Členové punkové skupiny Sex pistols odmítli z principu r.2006 oficiální uvedení do Rockové síně slávy /v Clevelandu v Ohiu/. To náš „pankáč“ ve vládě se žádné oficiálnosti nebrání, naopak, je jejím nositelem, vytváří ji, realizuje se v ní. Takovou masku  někteří označují latinským slovem simulacrum, což znamená  obraz, sochu, napodobeninu, přelud, stín, přetvářku. Které z těch synonym bychom vybrali? Přetvářku, zajisté, a nehoráznou. A přece ho budeme volit?

   A na závěr další maska, tentokrát pro starší. /Tady zase mladým chybějí informace a zkušenosti/. K.Schwarzenberg se v  předvolebním  dopise všem voličům  vyznal, že se hlásí „k  tradicím masarykovským“.Nic  nemůže více překvapit. Máme věřit, že se „knížepán“ ztotožňuje s prvorepublikovou pozemkovou reformou, se zrušením šlechtických výsad a titulů, s projektem odluky církve od státu, s takovými integrujícími a inspirujícími hodnotami naší historie jako bylo husitství a národní obrození, s odbojem proti Rakousku-Uhersku, s budováním republiky, která měla být humanitně,  nikoli liberálně demokratická?  Maska masarykovce je zcela falešná a lživá, naši předkové by řekli „obmyslná“. Zasloužil si  pan Schwarzenberg stát se českým presidentem? Když prohlédneme  masku /masky/ a objevíme nad míru vypočítavého ultrapravicového politika bez všech ohledů a skrupulí? Zvítězila-li by zaslepenost, mohla  být osudná. I toho prvního Habsburka si neprozřetelní Češi sami za vládce zvolili svobodně a dobrovolně. Volit  je třeba  kandidáta, který reprezentuje laický stát, demokracii a republikánské hodnoty, nikoli hodnoty aristokratické a teokratické. Abychom nemuseli zpívat s Havlíčkem, „Zle, matičko, zle, Švarcemberci zde.“

 

Karel Schwarzenberg se prezidentem nestal. Ale je dobré si tu historii trochu opakovat.

 I v případě, kdy  doporučuje, aby se na Malostranském náměstí  obnovila socha maršála Radetzkého a do Pantheonu Národního muzea  aby se  instalovala místo byst Karla Čapka a Petra Bezruče bysta habsburského císaře a spoluiniciátora 1. války světové, Franze Josefa I.

Tak hluboko jsme klesli, tak neomaleně si tu počínají věční kolaboranti?

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář