České národní listy

Proč jsem zděšen argumenty pana ministra Jurečky

Když jsem četl na Parlamentních listech (16.10.2022) diskusi mezi madam Schillerovou a panem Jurečkou o ekonimice a státním schodku, zděsil mne argument pana Jurečky: parafrázuji - " A to za minulé vlády nezuřila od nás 1500 km válka". Pan ministr ještě dodal, že jsme se ocitli v nejsložitější situaci od roku 1945, od konce II. světové války. S tím by se dalo souhlasil za předpokladu, že bude označen vinník. Pan Jurečka to jako v seriálu Ano, pane premiére hodil bez důkazů na hlavu pana expremiéra Babiše. Nic nového, tuto mantru současné vlády slyšíme tolikrát, že nás to nepřekvapuje. Co mne ale vyzvedlo ze židle, byl humanistický výrok pana ministra, že tehdy od nás 1500 kilometrů (!) nezuřila válka.

A co bylo roku 1999? Tehdy zuřila válka nad Jugoslávií, která je nám mnohem blíže, než oněch ukrajinských patnáctset kilometrů. 

Pokud si to změříte v atlasu, vychází vám vzdušná vzdálenost z Brna do Subotice (kde rovněž padaly bomby NATO) nějakých 390 kilometrů. Vzdušná čára z Brna do Beogradu pak činí nějakých 700 km. A tato válka, která byla tak říkajíc za humny proti našim slovanským bratrům, kteří se nás na rozdíl od Ukrajiny vždy zastávali a byli připraveni i vojensky nám pomoci proti nacismu, vůbec nevzrušovala tehdejší humanisty! Naopak  - koryfej humanismu pravdolásky bomby na ukrutné Srby vítal. Přesně v duchu Werichovy a Voskovcovy písničky - "Na churavé zuby máme plomby, na churavá města pošlem bomby".

Pan ministr je představitel strany, které manifestuje křesťanskou lásku. Tehdy i dnes to ovšem je láska selektivní - tehdy Srbsko ne, dnes Ukrajina ano. 

Jako příbuzný srbské rodiny, které tehdy na hlavy padaly humanitární "havlobomby" NATO, musím protestovat proti takovéto selektivitě. My totiž nezapomínáme. My z rodin postižených barbarstvím fašismu, a  příbuzní  Slovanů postižených barbarstvím NATO, si nedáme kálet na hlavy takovými pseudoargumenty, jaké pronáší pan ministr. A vymlouvat se na válku, která na rozdíl od války srbské není naší válkou, je podpásový argument.

Současná vláda nás zuby nehty vtahuje do této války na straně NATO. A to zásadně nemůže být náš šálek čaje. My žádáme mírové řešení této války. Řešení, kterému se naše současná vláda vyhýbá jako čert kříži. Takový je stav věci podle mého oka.

Až mi někdo dokáže, že tato vláda to myslí s mírem v oněch patnácti stovkách kilometrů skutečně vážně, že vláda místo houfnic, munice a zbraní tam bude posílat POUZE  polní nemocnice a podobné věci, sloužící postiženým, nikoli vraždící nástroje, pak úmysl vlády jedině schválím. Za předpokladu, že naši občané nebudou sami postiženi bídou a nedostatkem, což se dnes děje na běžícím páse. Přál bych vládě, aby se nad sebou sama zamyslela, roztrhla žíněná roucha a kála se z dosavadního válkychtivého  třeštění.

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Moravská Třebová

Autor je potomek oběti nacismu, příbuzný obětí Osvětimi a obětí války NATO v Srbsku