České národní listy

Proč už konečně naši politici nepožadují na Německu zaplacení reparací?

Zřejmě k tomu kroku nejsou ještě odhodlaní. Raději budou zřejmě zvyšovat daně a nechají nás postupně chudnout. Zatímco téměř každý občan republiky, pokud dostane nyní otázku, zda máme chudnout až do hladu a bídy nebo získat na Německu reparace, které nám dluhuje ve výši více než 5 bilionů korun, odpoví, že je pro to, abychom začali na Německu vymáhat reparace. Máme na ně nárok.

Co nás jinak čeká? O tom mluví, zejména o tolik „nadějném“ Lockdownu, který může udělat z Česka evropské Zimbabwe, kdy všichni zchudneme,  Cyril Svozil, majitel Fenix Group (seznamzpravy.cz).

Takových a podobných článků bude přibývat, naše chudnutí pokračovat. Kam až musíme zajít? Kolik chudoby a utrpení obyčejných lidí musí nastat, aby někdo z odvážných našich příslušných ústavních činitelů konečně prohlásil, že s Německem ČR začne jednat o reparacích? Říkáme, že i v současnosti se připozdívá. Reparace musíme na Německu získat co nejdříve. Další odklady naše utrpení zvyšují, republiku  ještě více zadlužují.

Vážení spoluobčané, prosíme, podpořte naši petici „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum“ nejen podpisem na petičním archu, ale také svou aktivitou v uvedeném směru. Jsme přesvědčeni, že reparace od Německa nám pomohou oddlužit republiku a investovat další stamiliardy do ekonomiky a sociální oblasti. Reparace jsou východiskem z chudoby k dalšímu rozvoji. Mluvte o tom s poslanci, senátory, s vládními činiteli, pište jim dopisy.

My, lid České republiky, jsme jediným zdrojem veškeré státní moci, jíž uskutečňujeme zejména prostřednictvím moci zákonodárné a výkonné. V souladu s Ústavou ČR máme právo, na základě ústavního zákona o referendu, vykonávat státní  moc přímo.

Toto naše právo zakotvuje Ústava ČR již témě 30 let, aniž by naši zákonodárci  schválili tak potřebný ústavní zákon o referendu. Tato doba je již přímo ostudná. Dá se vykládat i tak, že zákonodárci se obávají svěřit výkon státní moci, v určitých oblastech a za určitých podmínek, přímo lidu. My se naopak začínáme obávat, že naši zákonodárci se nám i republice odcizili. 

Jak můžeme tuto konfliktní situaci řešit? V době, kdy nás dělí jen  několik měsíců od voleb, můžeme spoléhat na mocnou demokratickou zbraň – hlasovací lístky. Volme jen  ty polické strany nebo hnutí, jež prohlásí, že jedním z jejich cílů je, aby Německo nám reparace zaplatilo. A ještě na jedno nesmíme zapomenout! Je v zájmu nás všech, vlastenců, podporovat úsilí, které zabrání roztříštěnosti vlasteneckého tábora. Naše hlasy nesmí propadnout! Mluvme o tom již nyní. Sjednocujme se ve vlasteneckých aktivitách, aniž bychom museli opustit své dosavadní organizační struktury! Mezi významné velké vlastenecké subjekty patří bezesporu KSČM i SPD. Nikdo není oprávněn kohokoliv z vlasteneckého tábora vylučovat. Všichni jsme  povinni v zájmu věci  spolupracovat, velké subjekty s menšími  a naopak. Mysleme na možné volební koalice, mysleme i na možnou vlasteneckou frontu!

Pokud toho nejsme schopni, prohrajeme my všichni. A co bude následovat?  Jistě si dovedeme představit. Nechceme však v předstihu malovat čerta na zeď. Naopak musíme myslet na vše, co nám může přinést vítězství v parlamentních volbách.

Dr. O. Tuleškov