České národní listy

Profesor Krejčí - Hra EU v Bělorusku,

miliony eur a šíření nenávisti v médiích. Tři scénáře vývoje

21. 8. 2020 8:30

ROZHOVOR Krev na bílých halenkách děvčat, čerstvě našité vlajky? Politolog Oskar Krejčí hovoří o situaci v Bělorusku. Lukašenko bude jistě nahrazen, otázkou je kdy a za koho. Padlo i srovnání s Vladimirem Mečiarem. Právě v boji proti němu se rodil scénář barevných revolucí. Podle Krejčího nelze vyloučit, že aktuální politické rozhodnutí EU běloruského prezidenta posílí. A podotýká: „Doufám, že málokdo zapomněl, jakým způsobem šířilo NATO demokracii v Jugoslávii. Že se to zdá dnes absurdní vůči Bělorusku? No, na jaře 1998 se zdálo absurdní, že za rok bude NATO bombardovat Bělehrad.“ Profesor analyzuje ruskou i americkou pozici a sleduje i dění v Parlamentu ČR.

Foto: Jiří Skupien

Popisek: Prof. PhDr. Oskar Krejčí, CSc.

Podle agentury Interfax už bylo zatčeno sedm tisíc lidí, slyšíme o brutálním násilí v souvislosti s potlačováním masových protestů. Zaznívá, že Bělorusové už mají prezidenta po krk. Je to tak, že kdyby zfalšovali ne tak do očí bijící volební výsledek, lidé by do ulic nevyšli? Zeptám se ještě jinak, je už Lukašenkův režim po tolika letech prostě neudržitelný a čekalo se na akcelerátor?

O povaze režimu v Bělorusku toho víme velmi málo a pro odborníky, a to i politology, to byla ještě před dvěma týdny okrajová záležitost. Česká média šíří nenávist. Pro řadu lidí je díky sdělovacím prostředkům v Bělorusku málo svobody, pro některé hladovce je tam spousta ekonomických subjektů vhodných k privatizaci, z barevných revolucí víme, že nejvíce vadí zahraničněpolitická orientace. V případě Běloruska samozřejmě orientace na Moskvu. Režim má spoustu vad na kráse, ale ne každá zavdala příčinu tomu výbuchu nespokojenosti, který vidíme dnes.

Lukašenko je diktátor, už přesluhuje. Co na něm nejvíc vadí?

Diktátoři vypadají jinak, spíš bych řekl, že je to autoritářský politik. Myslím, že se okoukal jeho obličej, ale i svérázný styl. Neumí odejít. To je ale nemoc devadesáti devíti procent státníků. Moc je droga. Kdybych měl jeho obhroublost s někým porovnat, řekl bych, že připomíná tak trochu Vladimíra Mečiara. Rozdíl je v tom, že Mečiar neměl žádné geopolitické zázemí, a proto neměl šanci se udržet. Když už ho zmiňuji, právě v boji proti Mečiarovi se rodil scénář barevných revolucí.

Jaké podobnosti vidíte s „barevnými revolucemi“?

Pohled na Bělorusko ukazuje na manifestacích hodně ze zobecněných scénářů barevných revolucí.

Mladá děvčata v bílých halenkách, která jdou na čele protestů. Samozřejmě, když na ně zaútočí policie, krev na jejich halenkách se dobře prodává na západních televizních kanálech. Nejsou tam náhodou. Vidíme záplavu vlajek, které vznikly v roce 1918 a načas byly zopakované po rozpadu Sovětského svazu. Nejsou to oficiální vlajky Běloruska. Je jich moc, jsou velmi čisté a někdo je musel čerstvě našít, tak jako vlajky pro povstalce v Libyi, které neodpovídaly vlajkám tehdejší oficiální Libye.

Symboly jsou důležité. Proto je také důležité porovnání s ukrajinským Majdanem – v Minsku, alespoň dodneška, nevidíme vlajky Evropské unie, které v Kyjevě nechyběly. Buď to znamená, že vše někdo dobře řídí a rozhodl se, že nebude provokovat, nebo Bělorusové skutečně nemíří na Západ. První varianta se mi jeví jako pravděpodobnější, protože vždycky by se měl objevit nějaký nadšenec, který vlajku EU vytáhne.   

Do jaké míry je osobnost Lukašenka vůbec důležitá, aby v Bělorusku nastala nějaká změna? A jsou změny nutné?

Když někdo zpochybňuje cíle manifestantů, neznamená to, že není potřeba změny. Změna je jistě potřebná, když už situace přivedla do ulic tolik lidí.

Když Lukašenko připouští novou ústavu, nové volby, je možné, že se ještě pár let udrží? Tedy, pokud to doslova přežije. Je někdo, kdo ho v čele Běloruska potřebuje? A teď nemyslím voliče. Jenže, kdo na jeho místo…

Jestli bude Lukašenko nahrazen? Určitě. Otázka je kdy a za koho. Jsou tři varianty. Bude to politik prozápadní, opoziční politik pro potřeby Běloruska nebo někdo, koho vybere Lukašenko sám.

Četl jsem vynikající komentáře o tom, že se Bělorusové nechtějí postavit proti Rusku, protože by zpřetrhání vztahů běloruská ekonomika neutáhla. To jsou pravdy, ale je tu jeden problém. Když v Česku proběhla sametová revoluce, v programu vlády nebyla ani restituce, ani privatizace, ani lustrace, o rozdělení Československa nemluvě – a přesto se tak stalo.

Když se dostane určitá skupina k moci, tak si bez ohledu na přání veřejnosti svůj zájem prosadí v rámci tzv. demokracie, protože oni přece byli zvoleni. Spoléhat na to, že se Bělorusové nechtějí odpojit od Moskvy? Na veřejnosti nebude záležet. Stratégy ve Washingtonu či Bruselu sociální postavení prostých lidí v Bělorusku netrápí.

Jaké je, podle vás, skutečné ladění Bělorusů? Vidíme na záběrech obrovské davy lidí, prezidentovi nadávají na ulicích, ve firmách, všude. Bude tyran, který patří za mříže, pro všechny? Jistě existuje skupina, která se má v Bělorusku dobře. Kolik let by se mohl udržet?

To se v téhle fázi nedá vůbec říct. Lukašenko evidentně překáží téměř všem, akorát chybí náhrada. Jde o běžný jev v politice. Jsem osobně přesvědčen, že volby vyhrál. Dokonce nemám rád, když mu někdo říká tyran. Tyrani vypadají jinak. To jsou přepálené charakteristiky, které komplikují analýzu. Že se přežil, to je beze sporu.

Něco jiného jsou ale volby, a něco jiného pranice na ulicích. Lidé už nereagují na volby, na jejich údajnou zfalšovanost, ale na tvrdé zásahy pořádkových sil. To je stejné, jako když bylo oznámeno, že na Národní třídě zahynul student – lidé se naštvali, i komunisti. Nikdo nemá rád, když mu policie mlátí děti.

Lukašenko jede do fabriky v domnění, že se za něj dělníci postaví, ale oni jsou naštvaní kvůli zásahům. Včera by ho podpořili, dnes ne. Neuvědomuje si, že jiná situace byla před zásahem a něco jiného po zásahu, zvláště když jsou toho plná média.

EU pohrozí sankcemi, napíše seznamy, vyjádříme hlubokou účast. Lukašenko vzkázal, ať si řešíme vlastní problémy, žluté vesty, protesty proti omezením v souvislosti s koronavirem atd. Zastáváte názor, ať si Bělorusové vyřeší svoji situaci sami, vždyť je to jejich stát, nebo bychom měli udělat více? Někdo může namítat, s úctou ke všem, kteří v Bělorusku trpí, že těžko hledat zemi, kde lidská práva porušována nejsou…

Vidíme, že EU volby neuznala. Je to politické rozhodnutí podle anglického vzoru „highly probably“ (vysoce pravděpodobné), protože Rada neoznámila žádné důkazy o falšování. Že se někomu výsledky voleb nelíbí, tak už to chodí. Měl by ale dodat důkazy o podvodech. Žádné nebyly předloženy. Ovšem s velkým nesouhlasem měl Lukašenko počítat. Když kvůli pandemii nebyli pozváni zahraniční pozorovatelé, měl stát dát hlasovací místnosti pod kamery a vysílání umístit na internet – jak to dělají u východního souseda Běloruska.

Ono politické rozhodnutí EU je tak trochu zbabělé, protože je přijato v atmosféře vytvořené emotivními médii. Hlavy států neměly kam ustoupit a neměly čas se obtěžovat studiem situace. A nelze vyloučit, že toto poltické rozhodnutí posílí Lukašenka. Vnímání Západu jako problematické entity je v Bělorusku mnohem rozšířenější než na Ukrajině.

EU pošle miliony eur na pomoc opozici. Je to vhodné rozhodnutí?

Je to běžná hra v barevných revolucích. Ani v Bruselu nevědí, komu pomáhají. Problém těchto politických charit je, že jsou to penězotoky v kruhu. Na konci jsou ti, kteří zprostředkovávají užití peněz.